Tohle mohlo vzniknout jen v devadesátkách v Rusku. Odpudivé SUV GAZ Ataman nemělo šanci uspět ani ve své domovině

Gorkého automobilový závod (GAZ) je v tuzemském prostředí dobře známým výrobcem, v dobách socialistického Československa nabízel luxusní model Čajka nebo sedan Volha, ještě nedávno také na českém trhu prodával užitkové modely rodiny Gazelle. GAZ nicméně postavil i řadu zapomenutých automobilů, jako je třeba model Ataman, jehož vznik se datuje do poloviny devadesátých let.

Projekt pojmenovaný po kozáckém náčelníkovi odstartoval jakožto pick-up, což byla koncepce v Rusku tehdy dosti nezvyklá. Možná i proto vůz vzbudil řadu rozporuplných reakcí. To ale souviselo i s dosti netradičním vzhledem.

GAZ Ataman moc krásy nepobral, byl totiž hybridem složeným ze dvou naprosto odlišných vozidel. Platformu dodal model Volha, na níž byla umístěna upravená třímístná kabina z nákladního vozidla 3307. Výsledkem byl hodně neforemný automobil, navíc opravdu velký. Kombinace vzhledu a rozměrů s délkou 5,06 metru autu vysloužila přezdívku velká huba nebo kolos na hliněných nohou.

První verze (2307) totiž nebyla v terénu nijak schopná, kvůli relativně nízkému podvozku. Tenhle neduh napravila až druhá varianta (2308) se zvýšenou stavbou. Model s pohonem všech kol navíc doplnila i zadokolka (2309), někdy přezdívaná Atamanka.

Tyto prototypy se navíc lišily i použitým motorem v útrobách - 2309 vsadila na čtyřválec o objemu 2,9 litru, 2308 zase na osmiválec o objemu 4,25 litru. V obou případech pohonné ústrojí dodal závod ZMZ (Závolžský motorový závod).

Jednotlivé deriváty byly pečlivě testovány, na základě čehož bylo rozhodnuto, že se dále bude pracovat na tom s označením 2308. Vzniklo tak několik desítek (možná až stovek) jeho exemplářů, které byly k dispozici i pro běžné zákazníky.

Tím však práce na Atamanovi neskončily. Základ měl být univerzální, díky čemuž výchozí pick-up doplnila „kombi“ verze. Ta debutovala v roce 1999 pod označením Ataman Jermak. Místo korby zaujala hranatá kabina pro posádku, která pojala až 10 osob.

Automobil s interním označením 230810 si uchoval délku 5,06 metru jako pick-up, pod kapotou však pracoval 2,7litrový čtyřválec o výkonu 118 kW se vstřikováním místo karburátoru používaného u výchozího derivátu. Spolupracoval se čtyřstupňovou převodovkou doplněnou o dvourychlostní redukci.

Tohle „SUV“ však neprorazilo, a tak zůstalo jen u několika postavených exemplářů. Některé zdroje hovoří o třech vzniklých kusech, jiné o čtyřech. Vznikalo mimochodem v době, kdy debutovalo první BMW X5. GAZ tehdy správně vycítil nastupující trend, který zvlášť v prostředí rozbitých ruských silnic dával smysl.

GAZ se rozhodl jít jinou cestou a ještě před koncem milénia postavil model pojmenovaný Ataman 2, interně nazvaný 3106. Šlo o SUV konvenčnější koncepce, avšak nikoliv hezčích tvarů. Oblá karoserie s extravagantní přídí zdobená bohatým chromováním nebo nafouklými blatníky byla opravdu pozoruhodným dílem.

Ataman 2 se proti Atamanu Jermak zásadně zmenšil. Přesto s délkou 4,57 metru bylo auto ve své době pořád vcelku velké. Však karoserie pojala sedm osob ve třech řadách sedadel. Pohon zajistil atmosférický čtyřválec ZMZ o objemu 2,5 litru, který byl naladěn na výkon 112 kW. Spjat byl s pětistupňovým manuálem, poháněná byla všechna kola.

Sériové výroby se však Ataman 2 nedočkal. GAZ tehdy neměl dostatek finančních prostředků na rozjezd produkce. Ostatně z toho důvodu tenkrát měnil vlastníka, s čímž se měnily i výrobní priority.

Ani tím však příběh GAZu Ataman nekončí. Ještě v roce 2003 se automobilka rozhodla označení Ataman 2 použít znovu. Vedení si patrně uvědomilo tehdejší boom SUV, který chtělo také využít. Výsledkem tehdejších prací bylo už vcelku normálně vyhlížející SUV, byť hranatá karoserie působí zpětně poněkud zastarale. Technický základ zůstal stejný.

Každopádně ani v tomto případě se prototyp nedostal do sériové výroby. GAZ na její start zkrátka neměl prostředky. S novým vedením se navíc automobilka přeorientovala z osobních aut na užitkové vozy, které se tehdy staly těžištěm nabídky.