Nesmrtelný Vanwall: Úspěšná značka z Formule 1 se vrací už potřetí

V Poháru konstruktérů 1958 však Vanwall zaslouženě před Ferrari zvítězil. Přesto Tony Vandervell, zakladatel značky a úspěšný výrobce ložisek, po pěti letech z mistrovství F1 po této sezoně odstoupil. K jeho rozhodnutí přispěla smrt nadějného Stuarta Lewis-Evanse, který na Vanwallu ve Velké ceně Maroka (poprvé započítávané do MS) havaroval a na následky popálenin později zemřel…

Vanwall se ještě pokusil o využití vlastního dvaapůllitrového čtyřválce F1 v podvozku Lotus 18 v sezoně 1960, ale když se objemový limit F1 snížil ze 2,5 na 1,5 litru, tak jeho první vůz s motorem vzadu (chassis VW11) startoval ve volné Formuli Intercontinental v nevydařené sezoně 1961, aby pak tým definitivně opustil závodní dráhy. Teprve na podzim 2020, v době drastických koronavirových restrikcí, se v říjnu objevila zprává, že Vanwall vyrobí pro bohaté nadšence šest replik svého nejkrásnějšího vozu Formule 1 coby Continuation Series!

Základem pro přesné kopie se stal podvozek číslo VW5 z roku 1958, aerodynamicky vyspělý vůz doutníkového tvaru s motorem ještě uloženým vpředu přesně tak, jak Vanwall účinkoval v závodech Grand Prix v letech 1954 až 1958. Za projektem stojí Iain Sanderson, mistr v závodech silných motorových člunů offshore, který vystupuje coby Vanwall Group, když koupil práva na zaniklou značku od německého výrobce autodílů Mahle, jenž ji získal převzetím nástupce výroby ložisek Vandervell. Vozy postaví společnost Hall & Hall, známý renovátor historických vozidel, ovšem kus za dva miliony liber (v přepočtu téměř 60 milionů Kč)!

Dalším zájemcem o značku je nepříliš úspěšný tým Colina Kollese, který posledního března letošního roku zahájil zkoušky nového sportovního prototypu třídy LMH (Le Mans Hypercar) a rád by znovu startoval ve 24 h Le Mans! Na bývalém letištním okruhu v německém Zweibruckenu novinka označená Vanwall Vandervell LMH (motor Gibson V8) s francouzským jezdcem Christophe Bouchutem dosáhla největší rychlosti 300 km/h.

Rakouský tým ByKolles Racing vůz v tichosti postavil ve svých dílnách v německém Gredingu a chce se znovu stát konkurentem Toyoty, Peugeotu a Glickenhause v mistrovství světa vytrvalostních závodů (WEC). Plány šéfa Colina Kollese a dlouholetého manažera týmu Borise Bermese však dostaly povážlivou trhlinu, když vedení FIA WEC odmítlo přihlášku do ročníku 2022, neboť projevilo pochybnosti o právech na značku, navíc rozšířenou o příjmení jejího původního zakladatele Tonyho Vandervella. Tým ByKolles Racing ale už jmenoval oficiální testovací jezdce Toma Dillmana z Francie a Estebana Guerrieriho z Argentiny, vyhlásil pokračování ve zkouškách, což znamená i přípravu na plnou sezonu FIA WEC 2023.

Pro Colina Kollese, který zkoušel štěstí i v týmech Formule 1, to není první využití slavného jména, v Le Mans 2013 nasadil Lotus T128, na jehož motoru Judd V8 se skvěla česká značka Praga! Je to zapomenutá spolupráce s Antonínem Charouzem, tehdejším držitelem licence na jméno Lotus pro Česko. Dva vozy Lotus s českou vlajkou na přídi a nápisy Praga jely v závodě, ale žádný nedokončil (mezi jezdci byl Jan Charouz, syn Antonínův, který poprvé při sedmém startu Le Mans nedojel, když odešla převodovka).

Zájem o kdysi slavné značky a jejich obnovu žije, často se však dílo nezdaří. Mnozí podnikatelé mají velké plány a pak náhle o projektech nejsou žádné informace. Pokud správně počítáme, tak nápad Colina Kollese je třetím pokusem o znovuzrození po zmíněné Vanwall Continuation Series, ale také po stavbě silničních supersportovních automobilů Vanwall GPR V12, které se představily na výstavě veteránů Historic Motor Show v únoru 2005 na Velké Británii. Tehdy na pódiu strhnul plachtu z vozu Tim Parnell, slavný manažer F1, a jméno údajně koupil nadšenec Arthur Wolstenholme pro novou firmu Vanwall Cars z Peterboroughu.

Otevřený vůz ve stylu původního monopostu Vanwall F1 (ano, jednomístný) však měl homologaci pro silniční provoz, aby se mohl po ose dopravovat na track days a závody do vrchu. Vpředu pod kapotou dlouhé přídě byl uložen vidlicový dvanáctiválec Jaguar, alternativně o objemu 5,3 nebo 6,0 litru, přičemž už tehdy Arthur slíbil také repliku Vanwall 58, tedy vítězného vozu z Formule 1. Tím to ale skončilo.

Tony Vandervell byl příznivcem automobilových závodů, nejprve nasazoval upravené Ferrari jako Thinwall Special, ale pro sezonu 1954 připravil nový Vanwall, na jehož konstrukci pracovali ti nejlepší. Colin Chapman, zakladatel Lotusu, vytvořil podvozek; vyzrálá aerodynamika byla dílem Franka Costina a čtyřválec DOHC 2,5 litru vlastně zvětšeným motorem na základě čtveřice prototypových motocyklových jednoválců Norton (Tony byl také ředitelem Nortonu). Nový Vanwall vyjel do sezony 1954, celkem vzniklo dvanáct vozů a devět motorů, vyhrály devět Velkých cen F1 a zapsaly se do historie mistrovství světa Formule 1 zlatým písmem. Žádné znovuzrození zatím nebylo lepší originálu.