Článek
Toyota 2000 GT je nádherné štíhlé kupé, jehož designer Satoru Nozaki se netají inspirací Jaguarem E-Type, který zase mnozí považují za nejkrásnější britský automobil. Britské kupé bylo uvedeno o pár let dříve na autosalonu v Ženevě 1961. Satoru Nozaki vzpomíná na počátek šedesátých let, kdy studoval design na Art Center College v USA, a jednou si vyjel se svou Toyotou. Na vrcholku kopce ho předjela stříbrovlasá starší dáma v nádherném sportovním automobilu takovým způsobem, jako kdyby jeho Corona stála. Řidička seděla za volantem kupé Jaguar E-Type. Tehdy se Nozaki rozhodl, že postaví něco podobného, a bude to nejkrásnější a technicky nejvyspělejší automobil v Japonsku. A to přesto, že v roce 1963 ještě nebyla vyasfaltována ani japonská národní silnice číslo 1!
Britská inspirace E-Type
Co si Satoru předsevzal, to také splnil. Konstrukcí automobilu s interním kódovým označením MF10 byl v roce 1964 pověřen tým pod vedením šéfkonstruktéra jménem Jiro Kawano, jemuž byli podřízeni muži odpovědní za konstrukci motoru, podvozku a karoserie, a také za design a zkušební jízdy. Satoru Nozaki se samozřejmě ujal designu a Kawano mu zdůraznil jen dvě základní podmínky – zaprvé co nejnižší aerodynamický odpor a tedy minimální čelní plochu, zadruhé co nejnižší polohu těžiště celého vozu.
Sportovní automobil, z něhož se stala Toyota 2000 GT, dostal páteřový rám, vpředu rozvidlený pro uložení řadového šestiválcového motoru, který zakrývala dvoumístná karoserie kupé, vyrobená buď z ocelového plechu (civilní série), nebo z hliníku (závodní verze). Z ploché přídě se vyklápěly dálkové světlomety, poziční a tlumené světlomety se na špičce přídě ukrývaly pod překryty z organického skla. Sedadla byla podélně seřiditelná v rozsahu 140 mm, takže vyhovovala jezdcům postav vysokých 160 až 190 cm (vůz byl totiž určen nejen pro japonský, ale i pro americký trh). Pět kruhových přístrojů jezdce doslova obklopovalo a byly v jeho zorném poli s horizontální polohou ruček v optimálních jízdních podmínkách.
Unikátní řadový šestiválec
Srdcem nového automobilu se stal řadový šestiválec 2,0 litru typu 3M o objemu 1988 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 75 × 75 mm), který sice vycházel z pohonné jednotky třetí generace velkého luxusního sedanu a kupé Toyota Crown (typu MS50/51), ale byl ve spolupráci s motocyklovou továrnou Yamaha zcela překonstruován, dostal například dva vačkové hřídele v hlavě válců místo jediného, tedy ventilový rozvod DOHC místo OHC. Se třemi horizontálními karburátory Mikuni-Solex 40 PHH vzrostl jeho výkon na 150 koní (110 kW) při 6 600 ot./min. a točivý moment na 177 Nm při 5 000 ot./min. Současně vzniklo závodní provedení, které se záhy uplatnilo také při rekordních jízdách, jež mělo dále zvýšený výkon na 200 koní (147 kW) při 7 200 ot./min., mimo jiné i pro přechod na trojici dvojitých karburátorů Weber. Mazání s chladičem oleje patřilo k výbavě obou verzí.
Pětistupňová převodovka s krátkým odstupňováním dovolovala nejvyšší rychlosti na jednotlivé převodové stupně 58, 115, 158, 186 a 220 km/h, výkonnější závodní verze však dosahovala až 260 km/h. Všechna kola byla zavěšena nezávisle na příčných lichoběžníkových ramenech a čtyři kotoučové brzdy nesly značku Sumitomo Dunlop. Toyota 2000 GT měla celkové vnější rozměry 4 175 × 1 600 × 1 160 mm a pohotovostní hmotnost 1120 kg.
Pro tajného agenta 007
První vůz se představil už na autosalonu v Tokiu 1965, ale sériová výroba byla oficiálně zahájena o dva roky později. Do roku 1970 vzniklo jen 330 automobilů Toyota 2000 GT, z nichž pouze tři byly unikátní dvoumístné kabriolety. Jeden z nich se proslavil ve filmu „You only live twice“ (Žiješ jen dvakrát), v japonské epizodě napínavých příběhů Jamese Bonda, agenta 007, tentokrát natáčené v Tokiu.
Vylehčená hliníková kupé se zúčastňovala rovněž závodů, pro které však koncem šedesátých let měla Toyota připraveno ještě další překvapení, a to sportovní prototyp Toyota 7 ve stylu CanAm s motorem V8, potažmo V8 Turbo, ale to už je jiná kapitola. Ještě předtím, v říjnu 1966, však kupé Toyota 2000 GT překonalo tři světové vytrvalostní rekordy a ustavilo třináct mezinárodních rekordů FIA ve třídě E, mimo jiné na 10 000 mil (16 090 km) průměrnou rychlostí 206,18 km/h a na šest hodin průměrem 210,42 km/h. Tovární jezdci se střídali za volantem na zkušebním oválu Japonského výzkumného automobilového institutu v Yatabe o délce 5,5 km. Jedním z nich byl Shihomi Hosoya, který hrál klíčovou roli ve vývoji coby testovací jezdec. Pětadvacetiletý mladík se v roce 1963 zúčastnil první Velké ceny Japonska jako náhradník na soukromém voze Toyota Publica, navíc obutém do silničních bělobokých pneumatik, ale záhy vedl před továrními Toyotami stejného typu a nakonec dojel třetí se ztrátou 0,2 sekundy! Jiro Kawano, později vedoucí projektu 2000 GT, hned po závodě Hosoyu angažoval jako továrního testovacího jezdce.
Na závodní dráze
V roce 1967 se Hosoya zasloužil o dominanci týmu Toyota v závodě 24 h Suzuka, kde dvě 2000 GT a menší Sports 800 obsadily první tři místa. Toyota 2000 GT debutovala na závodní dráze třetím místem ve VC Japonska 1966, o měsíc později obsadila první a druhé místo v 1 000 km Suzuka a v roce 1967 přidala další tři vítězství. Když Shihomi Hosoya skončil se závodní kariérou, zůstal u největší japonské automobilky jako poradce při vývoji nových vozů a trenér závodních jezdců. Později se podílel na renovaci vozů Toyota 2000 GT a Toyota 7, které jsou dnes chloubou sbírky Toyota Automobile Museum v Aichi.
Američan Carroll Shelby, proslulý tvůrce AC Cobry, připravil 2000 GT pro americké okruhy se sníženým podvozkem a novou hliníkovou hlavou válců. V jediné sezoně 1968 získaly vozy několik vítězství a celkově druhé (jezdec Scooter Patrick) a třetí místo (Dave Jordan) v mistrovství SCCA C-Production.
Na Festivalu rychlosti 2004 v Goodwoodu představil renovovaný Jordanův vůz sběratel Bob Tkacik z amerického Maine. V sezoně 1969 se však už závodní oddělení Toyoty soustředilo na sportovní prototypy Toyota 7.