Nepovedená revoluce: VW Typ 4 byl poslední s motorem vzadu a dostal novou konstrukci. Stejně neuspěl

Volkswagen 411, tedy Typ 4, se v roce 1968 stal prvním zcela novým osobním automobilem značky z Wolfsburgu, i když v zádi ještě rachotil vzduchem chlazený čtyřválec boxer jako upomínka na třicetiletou tradici. Samonosná ocelová konstrukce však byla revolucí, stejně jako nový podvozek. Konstruktéři i obchodníci byli na svoje dílo patřičně hrdí, a tak se v dobovém prospektu dočtete, že „s touto koncepcí podvozku přece Porsche 911 vyhrává závody“. Svět však byl už jinde, hlučný boxer v zádi patřil do historie, a tak se Volkswageny 411 a modernizovaný 412 rozhodně neprodávaly tak, jak by si jejich výrobce přál. O milionových sériích, na jaké byl zvyklý z Brouka (Typ 1), ale nakonec i z VW 1500/1600 (Typ 3), se mu mohlo jen zdát.

Při rozběhu výroby v roce 1968 vzniklo 23 091 vozů VW 411, v roce 1971 dosáhla produkce vrcholu 79 218 vozů (ale Volkswagenu K70 s předním pohonem, převzatého od NSU, srovnatelných 76 780 kusů). Při náběhu modernizace VW 412 v roce 1972 vzniklo 66 217 vozů, přičemž odbyt nové verze kombi Variant dvaapůlnásobně sedany převýšil, a tak v posledním roce 1974 produkce dosáhla 28 349 vozů VW 412, z toho jen 2 642 dvoudveřových a 5 342 čtyřdveřových, zatímco počet kombi Variant překročil dvacet tisíc.

Bylo rozhodnuto, Volkswagen Typ 4 za celou svou kariéru v letech 1968–1974 zaznamenal pouhých 355 200 vozů, na což nebyli ve Wolfsburgu zvyklí. Naštěstí koncem března 1973 představili první Passat, ostatně už v srpnu 1973 převedli výrobu VW 412 z Wolfsburgu do Salzgitteru, aby v základním závodě přestavěli linky na výrobu Passatu, prvního moderního Volkswagenu vlastní konstrukce s pohonem předních kol (mezityp K70 byl převzatý od NSU, jeho výroba se v novém závodě v Salzgitteru převzetím projektu o rok zpozdila).

Volkswagen Typ 4 dostal karoserii střízlivých tvarů, nejprve ve dvoudveřovém (Typ 41) a čtyřdveřovém provedení (Typ 42) se splývající zádí, která však měla klasický přístup do zadního zavazadlového prostoru nad plochým motorem (jako u Typu 3) a nikoli vzhůru výklopné víko, jaké se alternativně objevilo až u Passatu. Předností, dané nízkou zástavbou plochého motoru vzadu, byly zavazadlové prostory jak v zádi (objem 170 litrů), tak velký v přídi (400 litrů). Připočteme-li k tomu výrazně lepší jízdní vlastnosti s novým podvozkem, tak šlo o zajímavý vůz, prostorný a praktický, ale hlučnost motoru a nevýrazný design patřily k atributům, jež mnohé klienty odradily, byť proti předchůdcům šlo o významný krok vpřed. Největší oblibu nakonec mělo třídveřové kombi Variant (Typ 46).

Objem čtyřválcového boxeru pro VW 411 dále vzrostl na 1 679 kubických centimetrů, ale zcela se změnil poměr vrtání a zdvihu (nyní 90 × 66 mm), zatímco koncepce zůstala stejná. Dvoudílná kliková skříň byla z hořčíkové slitiny, oddělené válce s žebrováním pro chlazení vzduchem z litiny a hlavy válců ze slitiny hliníku. Projev motoru se od předchůdců nelišil, výkon vzrostl na 68 koní (50 kW) při 4 500 ot./min s dvojicí karburátorů Solex 34, vůz se čtyřstupňovou převodovkou dosahoval rychlosti 145 km/h, z nuly na stovku zrychloval za 18,5 sekundy a vykazoval normovanou spotřebu 10,8 l/100 km.

Na předních kolech už byly kotoučové brzdy, posilovač brzd se však dodával až od roku 1971 na přání. Proti Typu 3 se zvětšil rozvor náprav o 100 na 2 500 mm, vůz byl dlouhý 4 525 mm, široký 1 635 mm a vysoký 1 485 mm. Pohotovostní hmotnost začínala od 1 020 kg.

Hned v roce 1968 se VW 411 představil také u nás na Mezinárodním veletrhu v Brně, protože Volkswagen stejně jako jiné automobilky ze zemí ležících západně od našich hranic usiloval o průnik na československý trh. K tomu však v případě velkého Typu 4 nedošlo.

Během výroby už po roce přibyla verze VW 411 E s elektronickým vstřikováním benzinu Bosch D-Jetronic, čímž vzrostl výkon na 59 kW (80 k) při 4 900 ot./min. Měnily se také světlomety z obdélníkových pod oválným překrytem na dvojice kruhových na každé straně, přibyly chromované lišty a nakonec se v roce 1972 představila modernizovaná verze VW 412 E. Vyráběla se jen rok s původním motorem ze 411 E, v srpnu 1973 přišly poslední změny, které však znamenaly návrat ke karburátorům!

Nově označené typy VW 412 (a verze L = Luxe) nebo VW 412 S (LS) dostaly zvětšený čtyřválec na 1 795 kubických centimetrů (převrtaný na 93 mm, zatímco zdvih zůstal shodných 66 mm), který se dvěma karburátory Solex 40 dával výkon 75 koní (55 kW) nebo 85 koní (63 kW) ve verzi S. Byl to však už začátek konce evropských osobních automobilů Volkswagen se vzduchem chlazeným motorem v zádi. Výroba Typu 4 skončila v květnu 1974.

Další vývoj už je dobře známý, Typ 4 neměl přímého nástupce, nový Passat znamenal změnu konstrukce s pohonem předních kol, která u Volkswagenu přežívá dodnes, pouze podélně v ose vozu umístěné motory udělaly místo dnes obvyklým čtyřválcům (a tříválcům) uloženým vpředu napříč. Historie automobilů Volkswagen s motory vzadu skončila stejně, jako začala, tedy Typem 1, když výroba Brouků pokračovala v jiných zemích po skončení produkce v Německu (poslední vyrobili v roce 2003 v Mexiku).