Trabant 601 slaví šedesátiny! Dvoudobá legenda byla laciná, ale také prachmizerná

Trabant 601 byl vyvrcholením typové řady, která začala modely P50 od roku 1957 a P60 od roku 1962, jejichž roční produkce maximálně tvořila jen několik desetitisíců ročně, zatímco „šestsetjednička“ se v roce 1973 přiblížila stotisícové hranici (přesně 98 632 vozů) a následující rok ji překonala (102 819 kusů). Do konce Německé demokratické republiky nikdy pod ročních sto tisíc neklesla (1988 zaznamenala rekord 145 600 vozů).

Přestože lidových automobilů obdobné koncepce bylo více, žádný jiný se nerozšířil právě tak jako zatracovaný, ale vlastně spolehlivý a nenáročný východoněmecký lidový vůz. Jistě, přispělo k tomu socialistické hospodářství, neschopné jakékoli evoluce. Konstruktéři ze Cvikova (Zwickau) měli spoustu nápadů, jak svůj výrobek vylepšit, ale všechny končily zamítnutím příslušných státních orgánů. Muselo se přece šetřit a pracujícím tenhle Trabant stačí, rozhodli soudruzi v NDR, a vlastně neudělali velkou chybu.

Trabant zůstal ve výrobě téměř pětatřicet let. Jedinou velkou modernizací byl v roce 1962 přechod na větší objem motoru a poté nový model Trabant 601, jehož výroba přetrvala až do roku 1990, kdy byl na závěr produkce nahrazen prakticky stejným vozem Trabant 1.1, ale poháněným čtyřdobým čtyřválcem 1,1 litru podle licence Volkswagen. Projekty s rotačním motorem Wankel či s tříválcovým dieselem zůstaly jen v prototypech.

Konstrukce Trabantu vycházela z velkých zkušeností německých konstruktérů s dvoudobými motory, které se v této části země pod značkou DKW vyráběly už několik desítek let. Protože po druhé světové válce bylo třeba levných vozů, tak bývalé závody Horch a Audi ve městě Zwickau namísto silných prestižních automobilů dostaly za úkol vedle výroby nákladních vozidel pokračovat v produkci osobních pod novou značkou IFA, protože jejich dvouválcové dvoudobé motory vynikaly jednoduchostí, a tedy levnou výrobou.

Konstruktérům to však nestačilo, a tak se pustili do dalších experimentů, zejména s plastovými panely karoserie. Prvním vozem z duroplastu byl čtyřmístný P70 (v provedení P70 Kombi se prodával i u nás), ale už během jeho výroby vznikly první prototypy levného minivozu Trabant P50, prakticky shodného s následujícím mezitypem P60, jehož větší dvoudobý dvouválec se stal základem nejrozšířenějšího Trabantu 601.

Dnes lze říci, že Trabant dávno zahájil downsizing motorů! Pro sériovou výrobu malého vozu vznikl nový podnik VEB Sachsenring Automobilwerke ve Cvikově, který spojil bývalé automobilky Audi a Horch, výrobce předválečných luxusních šestiválců, osmiválců i dvanáctiválců! Prvních 110 předsériových vozů Trabant 601 vyjelo v roce 1963, když už v lednu byl vůz představen na hospodářské výstavě u příležitosti sjezdu východoněmeckých komunistů, ale sériová produkce začala až o rok později, zatímco předchůdce P60 dobíhal až do roku 1965.

V roce 1963 byla z iniciativy karosárny Meerane představena verze kombi, která se dostala do výroby v roce 1965 coby Trabant 601 Universal. Dvoudobý dvouválec o objemu 594 kubických centimetrů měl zprvu výkon 23 koní (17 kW) při 4 000 ot./min jako v předchůdci P60, aby od konce roku 1968 posílil na 26 koní (19 kW) při shodných otáčkách. Dlužno říci, že „šestsetjednička“ dostala úhlednou nadčasovou karoserii, která nebyla nemoderní ani po uplynutí celého čtvrtstoletí, ocelová kostra nadále nesla plastové panely, vytvrzené z duroplastu. Celkové rozměry vozu byly 3555 × 1504 × 1437 mm při rozvoru náprav 2020 mm, hmotnost od pouhých 620 kg (plně naloženo 1000 kg), spotřeba směsi benzin-olej 1 : 33 činila 8,5 l / 100 km a čtyřmístná limuzínka uháněla rychlostí až 105 km/h.

Konstruktéři pracovali zejména na zlepšení účinnosti motoru, vedle zvýšení výkonu o tři koňské síly (2,2 kW) a snížení poměru oleje v benzinu (1 : 50 od roku 1974) přešli ze šestivoltové na dvanáctivoltovou elektrickou instalaci, přičemž alternátor nahradil šestivoltové dynamo. Objem nádrže, nadále uložené nad motorem pod kapotou, se zvětšil o dva litry na celkových 26 litrů (od jara 1972). Převodovka zůstala čtyřstupňová s řazením „deštníkovou“ rukojetí vpravo vedle volantu. Posílení bezpečnosti přinesly dvouokruhové kapalinové brzdy od ledna 1980, nadále ovšem bubnové.

Především pro válečné invalidy bylo vyvinuto dvoupedálové elektrohydraulické ovládání se samočinnou spojkou Hycomat, nabízené od roku 1965. Během let se také měnilo provedení interiéru, vedle provedení 601 se objevily výbavové stupně 601 S, ale také 601 De Luxe. Karosárna Meerane kromě kombi Universal nějaký čas dodávala také užitkové skříňové verze (např. poštovní), s otevřenou karoserií vyjel vojenský či policejní 601 Kübelwagen nabídnutý také na export v civilní verzi Trabant 601 Tramp.

Trabant zaplavil silnice východního Německa i dalších socialistických států, do roku 1973 se dokonce v malých počtech vyvážel i do západní Evropy, ale především se stal dalším symbolem socialismu. To ovšem nesnižuje velké služby, které pro své majitele vykonal. Byl spolehlivý a levný, třeba motor jste mohli vyměnit na ulici, nový přišel jen na patnáct stokorun. Třímiliontý vůz Trabant byl vyroben 21. května 1990, když už od roku 1989 běžela montáž T601 pod označením Trabant 1.1 se čtyřdobým čtyřválcem Volkswagen o objemu 1043 kubických centimetrů a výkonu 40 koní (29,4 kW).

Posledních 444 vozů Trabant 1.1 se v roce 1991 už nepodařilo prodat, zbylých 351 bylo k mání ještě roku 1996 v jedné německé síti supermarketů. Poslední „dvoutakt“ Trabant 601 vyjel z linky 23. července 1990, bylo to kombi Universal, zatímco poslední hrdě zvaný Limousine byl vyroben už 29. června 1990. Pokusy o znovuzrození v moderní nové generaci, nejprve s motorem BMW 1,6 litru a pak coby elektromobil, prezentované na autosalonech ve Frankfurtu 2007 a 2009 firmou Herpa, se už nenaplnily.

Po pádu komunismu se Trabant 601 stal kultovním vozem, předmětem zájmu sběratelů a dostal se do nejslavnějších automobilových muzeí (např. do francouzských Mylhúz), ale také do Clevelandu v americkém státě Ohio, kde mají čtyři vozy v místním muzeu rokenrolu.