Článek
Pokud vás úvodní historie šestého prototypu Tatry T700 poněkud rozladila, měli byste vědět, že pro tatrovku byly státní instituce klíčovými odběrateli, protože málokdo měl v roce 1996 tolik peněz, aby si mohl dovolit tak drahou limuzínu.
Šestý prototyp byl původně určený pro Východočeskou energetiku.
A tak když Klausova T613-4 Mi-Long měla nehodu a Tatra vyhrála „výběrko“ na novou premiérskou limuzínu, musel následně zazvonit telefon ve Východočeské energetice (dnešní ČEZ), že jejich auto kupované skrze Finanční a leasingovou společnost Hradec Králové bude opožděno.
Mohly se o tomto rozhodnutí vést spory, mohlo se i nesouhlasit, nicméně to bylo tak vše, co s tím šlo dělat. Jistě si umíte představit nadšeného garážmistra VČE, nicméně předmětná Tatra T700 s VIN kódem TMT613018TP012006 zamířila do služeb Úřadu vlády, zatímco VČE dostalo sedmý (mj. poslední) prototyp, barvou i výbavou prakticky identický jako šestý. Tedy kromě VIN kódu TMT613018TP012007.
Tenhle plakát znáte asi všichni, nicméně věděli jste, že na něm je právě šestý prototyp T700?
Ještě než byl model dodán do služeb Úřadu vlády, stačil zapózovat pro focení na oficiální plakát Tatry a také si spolu s dalšími prototypy odbýt slavnostní premiéru T700 dne 9. dubna 1996 v pražském hotelu Hilton.
Potom už Tatra T700 v barvě černá L8531 a L9254 MAT obutá na elektronových discích Borbet s pneumatikami Michelin R15 vyrazila na převozních číslech po vlastní ose do státních služeb, nicméně zde se záznamy o předání rozchází. Jeden oficiální uvádí 18. dubna 1996 a druhý, taktéž oficiální, ukazuje datum 29. dubna 1996.
Svoji státní službu začala tahle T700 koncem dubna 1996.
Každopádně dle kupní smlouvy měl být automobil dodán do 30. dubna 1996, což se povedlo, přičemž prvně byl registrován už 2. května 1996 a dostal registrační značky AHD 0102.
A jaká výbava čekala na Václava Klause, když do elegantního čtyřmístného sedanu usedl? Vnitřní objednávka ze závodu obsahuje název T700 Standart, nicméně v kupní smlouvě už jsou uvedeny prvky typu bezpečnostní výztuhy dveří, alarm, centrální zamykání všech dveří a víka nádrže, elektrické stahování oken, klimatizace (papírově zvyšovala spotřebu o 0,56 l / 100 km), nezávislé topení, determální skla, třícestný řízený katalyzátor, posilovač řízení, posilovač brzd, pětistupňová převodovka, mlhovky, přípojka na počítač, čalounění zavazadlového prostoru, bodové osvětlení interiéru a už zmíněné elektronové disky kol.
Na Klause uvnitř čekala bohatá výbava, která je zachovaná dodnes.
Faktura poté odhalila příplatkový nadstandardní interiér v šedé kůži za necelých 11 tisíc korun a také dálniční známku, která roku 1996 stála 400 Kč.
V rámci osobní prohlídky vozu, který má původní registrační značky a je nyní v soukromých rukou, jsme si všimli ještě rádia Kenwood, nicméně dle dobové dokumentace mělo být uvnitř rádio Sony. Dále se z vozu demontoval nosič na telefon a autochladnička.
Vzadu se vozil samotný Václav Klaus. Nechyběl ani klasický maják na střechu.
Zajímavost se však váže k motoru. Automobil začal svůj život s klasickým zážehovým 3,5litrovým osmiválcem s vícebodovým vstřikováním o 200 koních (300 Nm) číslo 11221, nicméně v průběhu času se pohonná jednotka vyměnila za silnější 234koňový (380 Nm) 4,36litrový benzinový osmiválcový motor číslo 11212.
O této výměně existují tovární záznamy, přičemž toho času byly tyto záměny běžné s tím, že papírově (v techničáku) se hodnoty vozu neměnily. Zkrátka vozidlo šlo na servis a z něj se vrátilo celkově svižnější, výkonnější o 34 koní a silnější o 80 Nm. Důvod? Toto mistrovské dílo motoráře Karla Bordovského totiž nemělo homologaci, a navíc na pohled jej nebylo úplně snadné odlišit od původního „třiapůllitru“.
Vzadu pracuje původní vzduchem chlazený osmiválec 3,5 litru.
Tato oficiálně nabízená vrcholová motorizace se v Tatře T700 po Klausovi ovšem nedochovala, navrácen jí byl původní 3,5litrový osmiválec, který vzadu pracuje dodnes.
Klausova dopravní nehoda
Psala se neděle 31. března 1996 a Václav Klaus se svým řidičem se stal účastníkem dopravní nehody, kdy se vládní Tatra T613-4 Mi-Long (TMT613008NP011567) roku výroby 1992 srazila s automobilem typu Žiguli. Premiérovi ČR se nic nestalo, nicméně auto muselo putovat do domovského závodu na opravu a poté bylo odprodáno nemocnici Michalovce na Slovensku.
Po skončení služby v nemocnici se model dostal do soukromých rukou, nicméně poté jej stihla pohroma – byl odstaven s vyhlídkou na renovaci a následně vykraden. O dalším osudu tohoto automobilu není nic známo, nebo víte víc? Pište na redakce@garaz.cz.
Drahý prototyp
Každopádně jako nový stál šestý prototyp T700 rovných 998 000 Kč bez tehdejší 22% daně z přidané hodnoty. S DPH tedy Úřad vlády zaplatil (splatnost faktury 14. května 1996) za tento automobil 1 217 560 Kč a k tomu přidal 400 Kč za dálniční známku.
Říkáte si, že šlo o drahý automobil? Vskutku ano, přičemž asi ještě nevíte, jak moc stihl během několika měsíců podražit a jak byl cenově (ne)konkurenceschopný proti ostatním modelům. Detailnější informace se dozvíte v tomto článku, nicméně ze základních 1,2 milionu auto posléze poskočilo na 1,4 milionu, poté na necelých 1,5 milionu až nakonec v roce 1997 zakotvilo na základní sumě bezmála 1,65 milionu korun.
A ano, za tyhle velké peníze (1,65 mil. Kč) jste tenkrát mohli mít pět slušně vybavených felicií nebo tři nadupané jedničkové octavie.
Původní fotogalerie „Klausovky“ T700 ze střediska Krnepo.
Příborskou Tatru T700 Václav Klaus ovšem dlouho neužíval, brzy totiž utekl k Audi. Český sedan, jejž nyní zdobí sběratelská plaketa čekající na Klausův podpis, přešel koncem roku 2008 do vlastnictví společnosti Krnepo, která se zabývá prodejem, servisem a renovacemi tatrovek. Až v roce 2020 jej získal soukromý (pečlivý) sběratel, který ho dal plně do kupy a občas s tímto unikátem vyrazí na vyjížďku.
Ať byla Tatra T700 podle různých názorů jakákoli, nelze jí upřít status národního dědictví a unikátního konstrukčního řešení. Přece jen kolik modelů aut hostilo vzduchem chlazený osmiválec uložený vzadu, navíc vypilovaný šikovnými českými ručičkami…