Honda nejdřív vyráběla jen motorky, před 61 lety začala s auty. Ta nejednou přepsala pravidla hry

Soichiro Honda si myslel, že Toyota podnik zavře, ale oni tam začali vyrábět šicí stroje a součásti automobilů, přidali převodovky Toyoglide a nakonec podnik proměnili na Aisin AW, dnes vedoucího výrobce automatických převodovek!

Soichiro ovšem nezahálel, i když po válce spíše odpočíval, údajně vyráběl saké (alkoholický nápoj, většinou z rýže) a zúčastňoval se společenských akcí. Po roce večírků a „technické abstinence“ se však vrátil do světa motorů, v říjnu 1946 založil Honda Technical Research Institute (svoje výzkumné středisko), které se o dva roky později změnilo na firmu Honda Motor Company.

Přestože je od počátku značka Honda známá coby výrobce čtyřdobých motorů, první pomocný motor Soichira Hondy pro jízdní kola byl „dvoutakt“ o objemu 50 kubických centimetrů, který vznikl z nouze, když zásoby válečných jednoválců Mikuni 50 došly (montovaly se na jízdní kola, ale původně sloužily k napájení polních generátorů). Benzinu byl v poválečném Japonsku také nedostatek, Soichiro vyráběl palivo ze směsi benzinu a pryskyřice z piniových hájů, vznikl tak jakýsi druh terpentýnu. Kouř a zápach ovšem přesvědčil úředníky, že motory nejezdí na nelegálně získaný benzin. Když se Hondův Institut změnil na společnost s ručením omezeným, byla zahájena výroba motocyklů se čtyřdobými motory.

Prvních patnáct let Soichiro vyráběl pouze motocykly, záhy se Honda stala světovým číslem 1, a tak se rozhodl pro velkou změnu. Od osmi let miloval automobily, když poprvé viděl Ford Model T; už v roce 1925 si postavil závodní vůz na podvozku Mitchell z roku 1916, který osadil osmilitrovým leteckým osmiválcem Curtiss-Wright; jeho další kreace byly speciály pro oválné dráhy s asymetricky uloženými motory Ford.

O výrobě automobilů dlouho snil, než v roce 1962 představil první čtyřkolové Hondy S360 (sportovní roadster) a T360 (malý pick-up), obě poháněné originálním čtyřválcem DOHC o objemu pouhých 354 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 49 × 47 mm), vyvinutým pro nejnižší japonskou daňovou třídu 360 kubíků. Ten v prvním roadsteru disponoval výkonem 33 koní (24 kW) při 9 000 ot./min a uděloval lehkému vozíku S360 o délce necelé tři metry úctyhodnou největší rychlost přes 120 km/h. V pick-upu T360 s užitečnou hmotností 350 kg stačilo 30 koní (22 kW) na maximálku 100 km/h.

V lednu 1964 zveřejnila Honda Motor Company záměr vstoupit do automobilových závodů Formule 1. Na Nürburgringu téhož roku dvanáctiválec Honda F1 poprvé vyjel do Velké ceny Německa, o rok později vyhrál Velkou cenu Mexika, poslední závod jedenapůllitrové F1.

Všechny tehdejší automobily Honda vycházely z bohatých zkušeností motocyklových konstrukcí, které slavily úspěchy na závodních okruzích už od roku 1959, první Hondy Formule 1 měly dokonce vidlicový dvanáctiválec 1,5 litru, ovšem uložený v rámu napříč po motocyklovém vzoru. Ostatně byla to doba velkých sportovních úspěchů. Honda dobyla mistrovství světa silničních motocyklů v roce 1966 ve všech pěti objemových třídách 50, 125, 250, 350 a 500; vozy Brabham-Honda 1000 vyhrály jedenáct závodů Formule 2 v nepřetržité řadě a Honda se stala pevnou součástí F1.

Lehké sportovní roadstery a kupé byly logickou nabídkou příznivcům značky, v Japonsku se prodávaly také dodávkové T360 a kombi L700, teprve v listopadu 1966 následovaly čtyřmístné minivozy N360 (dvouválce, později N600, exportované kolem roku 1968 také k nám) a v roce 1968 vyjel rovněž první čtyřdveřový sedan Honda 1300 s originálním vzduchem chlazeným čtyřválcem, následovaný úhledným kupé.

V říjnu 1963 se Honda S360 proměnila na typ S500, v březnu 1964 následoval S600, v lednu 1965 uzavřený S600 Coupé a v lednu 1966 modernizovaná řada S800 a S800 Coupé. V únoru 1965 byl zahájen export S600, dříve určených jen pro japonský trh; od října 1966 následoval vývoz S800 a S800 Coupé. Vozy se objevily v Itálii, Belgii, Francii, Německu, Velké Británii a dalších zemích. Nástupnické typy S-Series byly vždy o něco delší a výkonnější, jak vzrůstal objem motoru, ale koncepce se neměnila. Honda S500 a S600 měla čtyřválec 492, resp. 606 kubických centimetrů, vyvrcholením řady S byly typy S 800 (791 kubických centimetrů) o výkonu 51 kW (70 k) při 8 000 ot./min.

K podstatné změně došlo u posledního (a nejvýkonnějšího) typu Honda S800. Vůz dostal klasickou tuhou zadní nápravu s diferenciálem v ose kol (dříve byl předsunut v ose kývaní vlečených ramen, která nesla řetězové převody ve stylu motocyklu, ale pro každé zadní kolo). Řetězové převody tak definitivně zmizely. Čtyřstupňová převodovka už byla celosynchronizovaná, motor poháněl zadní nápravu delším volným kloubovým hřídelem (původně rotoval v trubce). Kupé dostalo výklopné víko v zádi, bylo o 19 kg těžší a nádrž paliva měla zmenšený objem z 35 na 30 litrů. Roadster se alternativně dodával s pevnou nasazovací střechou s názvem Hardtop.

Největší rychlost 160 km/h malého sportovního vozu prověřil pozdější francouzský jezdec Formule 1 Jean-Pierre Beltoise, když na okruhu u Paříže dosáhl průměrné rychlosti 160,941 km/h v září 1966. Použil neupravený sériový S800 výrobního čísla 1 000 274, který měl najeto pouhých 245 km. Sportovní roadstery a kupé S-Series se vyráběly do poloviny roku 1970 a vzniklo téměř dvanáct tisíc vozů. Jejich význam je však o to větší, že se staly prvními úspěšnými automobily Honda, které se proslavily na celém světě. Dnes jsou neobyčejně ceněnými „youngtimery“ na soutěžích historických vozidel. Za jejich nástupce lze považovat Hondu S2000 z přelomu tisíciletí, jejíž vysokootáčkový dvoulitrový čtyřválec vycházel ze stejné filozofie (do roku 2008 vyrobeno 110 tisíc vozů).

Od vzniku prvních osobních automobilů Honda tedy letos uplyne 61 let a jejich historie je opravdu bohatá, lemovaná řadou technických milníků. Patří k nim motory CVCC (1972 pro nízké emise US Clean Air Act) a VTEC (od 1988 variabilní časování a zdvih ventilů), hliníkové konstrukce (1990 první NSX), elektromobily (1996 EV Plus), hybridní systémy IMA (1997), vodíkové palivové články (od 2008 sériově vyráběné vozy FCX Clarity) a mnoho dalšího. Sečteno a podtrženo, Honda je dnes největším výrobcem spalovacích motorů na světě.