Před šedesáti lety Francii okouzlil avantgardní Citroën Ami 6

Citroën, který v roce 1961 vyráběl avantgardní řadu DS/ID a lidovou 2 CV, potřeboval na doplnění střední typ osobního automobilu. Věhlasný konstruktér André Lefebvre (1894–1964) se pustil do svého posledního velkého projektu C (= Coccinelle, tedy Beruška) a spolu s kolegy Léonzim a Laurainem navrhl přísně aerodynamické čtyřmístné „vejce na kolech“ superlehké koncepce (jen 382 kg!) s dvouválcem z typu 2 CV, pohonem předních kol a hydropneumatickým pérováním (tři kulové nádoby ve stylu DS). To však bylo i pro vedení Citroënu příliš velké sousto, a tak projekt C zastavilo (dochovaly se dva prototypy, o nich snad někdy příště).

Z tohoto pohledu byl Citroën Ami 6, uvedený v roce 1961 na autosalonu v pařížském Grand-Palais, sice méně futuristický, nicméně mezi tehdejšími automobily představoval avantgardu. Využil podvozku typu 2 CV s dvouválcem zvětšeným na objem 602 kubických centimetrů, ovšem se zcela novou karoserií, charakterizovanou negativním sklonem zadního okna.

Otcem tvarového návrhu Ami 6 byl italský rodák Flaminio Bertoni (1903–1964), který po příchodu do Paříže spolu s konstruktérem André Lefebvrem vytvořil tři nejslavnější vozy Citroën (7/11/15 Traction Avant, DS/ID a 2 CV). Tentokrát vsadil na negativní sklon zadního okna, jenž v té době používaly jen některé americké vozy Lincoln/Mercury od Forda a menší britské Fordy (Anglia 105E a Consul Classic).

Jeho návrh však vynikal největší lehkostí, nový sedan Citroën Ami 6 působil neobyčejně elegantně s velkou prosklenou plochou a vyváženými proporcemi. V roce 1964 verzi sedan doplnilo praktické kombi Ami 6 Break, a tak se záhy řada Ami 6 stala nejprodávanějším francouzským automobilem v letech 1965–1966. Celkem vzniklo 1 039 384 vozů Ami 6, z toho 483 986 sedanů s negativním sklonem zadního okna, 551 880 kombi Ami 6 Break a 3 518 užitkových verzí Break Service. Produkce skončila až v červenci 1971.

Vývoj Ami 6 (3 CV, oficiálně Projekt M) začal podle pamětníků v roce 1956. První náčrty vozu s negativním sklonem zadního okna (Linie Z) pocházejí z konce roku 1957 (Ford Anglia 105E se představil až roku 1959), od prvních kroků se počítalo se čtyřmi bočními dveřmi, ale inženýr Lefebvre se už na projektu M příliš nepodílel (byl dokonce proti němu, neboť nechtěl jen derivát lidového 2 CV s jinou karoserií, ale zcela novou konstrukci, již představovala jeho Coccinelle).

Flaminio Bertoni dostal úplnou volnost při návrhu karoserie Ami 6 (vůz před uvedením byl značen 3 CV, což vyjadřovalo posun výše proti 2 CV); André Lefebvre nakonec přece jen přispěl radou, přestože Projekt M vedl jeho kolega Jacques Léonzi. Ačkoli podvozek Ami 6 vycházel z 2 CV s propojenými pružicími a tlumicími jednotkami obou náprav, nová karoserie originálního designu nebyla jen výstřední, ale také praktická. Vnitřní prostor i výhled z vozu byly proti 2 CV značně zvětšeny, resp. vylepšeny.

Kyvná ramena obou náprav Ami 6 jsou spojena táhly s vinutými podélně situovanými pružinami, uloženými v tubusech v obou prazích karoserie; speciální dynamické tlumiče jsou u každého kola a proti naklánění vozu třecí tlumiče u čepů kyvných ramen (přední směřuje ke kolu vpřed, zadní jako obvykle vzad). Vzduchem chlazený dvouválec s protilehlými válci byl převzat z typu 2 CV, ovšem jen ve verzi se zvětšeným objemem ze 425 na 602 kubických centimetrů. Pohání samozřejmě přední kola, výkon 22 koní (16,2 kW) byl při nízké hmotnosti vozu 620 kg přiměřený.

Jízdní vlastnosti připomínají tradiční houpání „kachny“ 2 CV, ale Bertoniho design (nezaměňovat s Bertonem) dává Ami 6 důstojnější vzhled; tvary jsou neobvyklé, ale ladné, ocelové díly karoserie snadno vyměnitelné, střecha vyrobena z plastu. Volant je tradičně jednoramenný jako u DS 19, řadí se pákou na přístrojové desce u volantu, obdélníkové světlomety Cibié byly tehdy také novinkou.

Motor Ami 6 postupně sílil, model 1964 už měl výkon 25,5 koně (19 kW) při 4 750 ot./min a největší rychlost vzrostla ze 105 na 112 km/h. V květnu 1966 dostal Ami 6 alternátor místo dynama a elektrickou výzbroj 12 V záměnou za původní šestivoltovou. Během let došlo také k drobným úpravám designu, na nichž se už Flaminio Bertoni nepodílel (zemřel totiž v únoru 1964). Verze Club měla dvě dvojice kruhových hlavních světlometů (1968–1969).

Citroën Ami 6 byl prvním automobilem, vyráběným v nové továrně v Rennes-la-Janais na základě politiky francouzské vlády (decentralizace produkce do jiných lokalit). Od roku 1968 dosahovala dvouválcová šestistovka výkonu 35 koní (25,7 kW) s dvojitým karburátorem, stejný stroj poháněl také nástupce Ami 8, jenž však ve verzi sedan přešel na splývající záď.

V letech 1969–1979 vzniklo celkem 773 344 nástupnických vozů Ami 8, z toho 405 804 kombi a 27 431 užitkových verzí. V letech 1969–1972 bylo také vyrobeno 267 z plánovaných 500 odvozených kupé M-35, poháněných rotačním motorem podle licence NSU-Wankel ze společného podniku Comobil/Comotor (NSU-Citroën), ale tím dobrodružství zahájené Ami 6 skončilo. Citroën zůstal věrný pístovým motorům. Citroën Ami 6 dnes patří k ikonám automobilové produkce a vzácným kouskům pro sběratele historických vozidel.