Článek
O elektromobilitě se hovořilo již před deseti lety. Většinou ve stylu „normálně použitelný elektromobil nejde postavit“, „byl by moc drahý“ a „nikdo ho nechce“. Za tu dekádu se toho příliš nezměnilo. Jenže pak přišel egocentrický génius Elon Musk se svou novou hračkou a všechny tyto předsudky (a mnoho dalších) postavil na hlavu.
V dobách, kdy ostatní pionýrské elektromobily ujely na jedno nabití papírových 160 km (reálně spíš kolem stovky a to nesmělo být moc chladno), nabídla Tesla Model S reálný dojezd přes 400 kilometrů v těle elegantní luxusní limuzíny, takže jste s ní mohli jezdit pohodlně denně i dlouhé vzdálenosti – a všude, kam jste přijeli, jste budili pozornost a zájem o výkřik nejmodernější techniky.
To mnohým fanouškům hi-tech stačilo k tomu, aby vydali z vlastní kapsy dva až tři miliony a dali je zcela neznámé, začínající firmě bez valných zkušeností s výrobou automobilů, místo aby je bezpečně vhodili do chřtánu zavedené automobilky s prověřeným pohonem na zkapalněné dinosaury.
A museli to být opravdu velcí fanoušci, protože kvalita zpracování a materiálů cenovce vážně neodpovídala. Technika pohonu však byla špičková a zážitek z jízdy naprosto neopakovatelný – kdo nezažil to ticho a hladkou jízdu, ten nepochopí.
Přitom tahle uklidňující luxusní limuzína měla také masivní instantní elektrický zátah, který vás vystřelí vpřed s razancí supersportu. Jen si projděte videa na Youtube, kde Tesla v akceleračním souboji drtí jedno Ferrari nebo Lamborghini za druhým – Tesla totiž postupně šponovala výkon z původních, poměrně civilních 400+ koní až na šílených 1 033 koní třímotorového modelu Plaid, který při akceleraci deformuje časoprostor (stovka za 2,1 sekundy).
Kouzlo Modelu S však nebylo jen v převratném pohonu, těch výdobytků technologického vývoje Silicon Valley bylo na palubě mnohem víc. Třeba Autopilot, sofistikovaný pomocník řidiče, jenž udělal další krok k autonomnímu řízení – uměl totiž udržovat rychlost podle provozu a vést auto bezpečně v pruhu, který uměl po pokynu blinkrem i měnit.
Nebo třeba ten obrovský 17“ dotykový infotainment, který sdružoval všechny funkce (proto byla architektura kabiny zcela minimalistická a tlačítek prostá), využíval fotomapy Google Earth, uměl plánovat trasy s nabíjením, a ještě jste si na něm mohli brouzdat po internetu, streamovat hudbu nebo video – byl totiž stále online díky integrované mobilní SIM. To umožňovalo také vzdálený přístup přes mobilní aplikaci, kde jste mohli sledovat polohu, stav nabíjení, stahovat okna nebo zamykat dveře.
Dneska už všechny tyhle věci zní docela obyčejně – většinu toho najdete i v obyčejné Fabii. Jenže před deseti lety to byla naprostá BOMBA! Při přesednutí z obyčejného auta jste měli pocit, že sedíte v kosmické lodi ze vzdálené budoucnosti. Z budoucnosti vzdálené zhruba osm let, tolik času totiž trvalo ostatním automobilkám se stoletou tradicí, než dokázaly navrhnout, vyvinout a vyrobit něco, co dokázalo dotáhnout výrobek amerického start-upu. Že se skutečným pokořitelem Tesly stal další produkt jiného start-upu, je tak nějak příznačné…
Ale Tesla Model S si od nás zaslouží smeknutí klobouku, protože jasně určila směr a definovala výšku laťky – a především ukázala, že TO JDE! Že elektromobily jsou použitelné (což Tesla podpořila svou sítí vysokovýkonných nabíječek Supercharger), že jsou pohodlnější a pokrokovější než auta se spalovákem a že je o ně zájem. Díky tomu popohnala zkostnatělé zavedené automobilky, aby se v oblasti elektrifikace, digitalizace a autonomie začaly snažit o hodně víc než dosud. A za to jí patří dík.