Peugeot 205 slaví čtyřicítku, vzpomínám na něj hlavně díky praštěnému GTI

Odhalení Peugeotu 205 připadá na 25. únor, jen čtyřicet let nazpět. Psal se rok 1983. V té době už autor článku uměl obstojně chodit, žvatlat nesrozumitelné slabiky, jen rozpoznat všechny automobilové značky ještě neuměl. Raketoplán Challenger se vydal na svůj první let do vesmíru a světovým hitparádám vládl Michael Jackson se svým úžasným hitem „Billie Jean“. Mně to pořád všechno nepřipadá jako čtyřicet let stará historie. Možná jen proto, že jsem tu dobu zažil, sice jako malé škvrně, ale i přesto mi mnohá osmdesátková auta vůbec ještě jako veterány nepřipadají.

Jistě těžko kdy nějaké malé auto překoná svou konstruktérskou genialitou a společenský dopad Issigonisova Austinu Mini. Francouzi byli však přeborníci ve výrobě malých aut a byl to jeden z jejich nejlepších vývozních artiklů. Renault 5 se tvářil ještě v roce 1983 jako stále nesmrtelný, Citroën Visa nabízel docela zajímavou techniku a Peugeot zatoužil ukrojit víc z koláče segmentu malých aut. V sedmdesátých letech prodávali celkem úspěšně model 104, ale chtělo to nějakou pecku.

Proto ke konci sedmdesátých let vznikl projekt M24, který si vzal za cíl zkonstruovat konkurenta nejen stárnoucímu Renaultu 5, ale hlavně vytvořit ještě lepšího rivala pro povedený Ford Fiesta i populární Volkswagen Polo. Navíc přesně na ten stejný rok (1983) připadá i premiéra Fiatu Uno, které bylo rovněž velkým rivalem malého Peugeotu.

Často si myslíme, že design všech starých Peugeotů má na svědomí italské studio Pininfarina, ale není to úplně až tak pravda. Pininfarina měl v projektu určité návrhy, tvar vycházel z většího Peugeotu 305, ale nakonec to byl Gérard Welter, člověk přímo z Peugeotu, který vymyslel všechny hlavní kontury auta, které bylo svým způsobem jednoduché, ale nesmírně elegantní.

Technika Peugeotu 205 byla zdánlivě jednoduchá a robustní, ale taky skvěle propracovaná. Zadní kliková náprava s torzními tyčemi měla schopnosti nezávisle vést každé kolo, a díky tomu přispěla k vynikajícím jízdním vlastnostem. Samonosná karoserie byla na svou dobu nejen lehká, ale i pevná. Čtyřválcové motory PSA řady „X“ byly zajímavou konstrukcí, kdy tvořil hliníkový blok motoru kompaktní celek spolu s převodovkou. S tou sdílel podobně jako v případě motorů Mini shodnou olejovou lázeň. Tato konstrukce byla v roce 1986 opuštěna a nové motory řady TU (o shodných objemech válců) měly už konvenční blok OHC poháněný ozubeným řemenem a převodovkou v oddělené skříni.

V roce 1983 model startoval třídveřovou anebo pětidveřovou karoserii. Základní litrový motor XV měl výkon 32 kW (44 koní) větší 1 124 cm3 objemná jednotka XW 37 kW (50 koní). V prodeji byl i diesel o objemu 1 769 cm3. V „pětidvířku“ šlo koupit i nejsilnější nabízený motor 1 360 cm3 o výkonu 44 kW (60) koní, jehož výkon pak v následujících letech vzrůstal pro sportovnější provedení XT a GT až na 59 kW (80 koní). Slavné GTI s motorem řady XU o objemu 1 580 cm3 a výkonu 76 kW (105 koní) se objevilo až v následujícím roce 1984. Auto vážilo prázdné, bez náplní, jen 850 kg, takže si asi dovede představit, jak rychlé asi doopravdy bylo.

Už je to pár let, co kamarád bílou 205 GTI, kterou vidíte na fotkách, prodal. Jsem rád, že jsem si ji alespoň tehdy stihnul na jedno odpoledne „ukrást“ sám pro sebe a užít si, o čem ostrý Peugeot 205 tehdy byl. Ty historky, co kolovaly o autech zapíchnutých zadkem ve škarpách, totiž zas až tak úplně přesně neplatí. 205 GTI, ať už první verze s lehčí šestnáctistovkou, kterých je dnes na trhu míň, anebo pozdějších s motorem 1,9, se kterou jsem právě jezdil já, funguje docela předvídatelně.

Je to plechová krabička prostá jakéhokoli odhlučnění, takže než se auto vůbec ohřálo, drnčelo v něm prakticky všechno plastové, co kde v interiéru bylo. Spartánštější verze rallye s karburátorovou „třináctkou“ byla v tomhle ohledu ještě víc pocitově papírová. Uvnitř to ve sportovní 205 zní jako hřebíky rozsypané v plechovce, kterou pak zatřesete. Smyslem auta byla maximální lehkost, protože ta, jak víme, je klíčem k rychlosti i nesmírné obratnosti auta.

Řízení a řazení je u 205 trošku gumovější, ale ta zpětná vazba nakonec nechybí. Je to radost, svezení mám v naprosto jasné paměti dodnes. Samozřejmě, že když jsem schválně zkusil uprostřed zatáčky přidat, pak zase ostře ubrat plyn, lehounký zadek zavěšený na těch torzních tyčích okamžitě pochodoval do přetáčivosti. 205 je ale snadno zvládnutelná, chce to jen rychlé ruce. Museli byste auto hodně provokovat, aby se najednou otočilo kolem své osy. A to víte, že to malý Peugeot nakonec uměl a leckoho vystrašil, jen jsou ty historky po letech zkrátka přibarvené a přehnané.

Tenkrát jsem si onu bílou 205 GTI nekoupil. Asi jsem to prováhal, protože cenovka byla symbolických 205 tisíc korun za opravdu moc kvalitně zrenovované auto. Mělo podvozek s novými tlumiči Koni, vše, co šlo ještě sehnat, nový majitel tehdy vyměnil. To se psal rok 2018 a už tehdy to bylo s některými náhradními díly na štíru s dodáním. Dnes je situace ještě horší a ceny krásných kusů pochopitelně výrazně vyšší. Někdy zkrátka příležitost koupě zajímavého auta, které jste vždycky chtěli, promarníte.

Pro mě konkrétně je 205 GTI nostalgie. Jedna bílá, ještě upravená od tuningové společnosti Dimma jezdívala na maloměstě, kde jsem vyrůstal. A s jinou, červenou, jsem se jako teenager povozil na sedadle spolujezdce v Londýně. Pro mě jako pro kluka to byla prostě kapesní raketa na kolech. A ono to tak působí dodnes, protože vnímání rychlosti je díky absenci jakéhokoli odhlučnění a díky tenkým plechům, tenkým sloupkům úplně jiné než u malých ostrých hatchbacků dnes. Garantuji vám, že už ve sto dvaceti se v tom autě v podstatě bojíte, o spolujezdci raději nemluvě.

Když se dnes podívám do evropské inzerce, nenajdu ani sto kusů Peugeotu 205 k prodeji. Je to nesmírně nízké číslo, když uvážíte, že jich celkově vzniklo v mnoha verzích přes pět milionů! Ta auta už zkrátka nejsou, zmizela z povrchu. Ceny se dramaticky liší, pořád jde najít nějakou 205 ve stavu slušného základu k renovaci za dvacet, třicet tisíc korun, ale opravy nebudou rozhodně snadné a laciné. Tu a tam se v inzerci objeví skutečně krásně zachovalý kousek běžnějších verzí, ale na takový si připravte spíš už kolem sto padesáti tisíc. Kabriolety, zvláštní výbavy (jako třeba edice Rolland Garros) a zejména „GTIčka“ vyjdou násobně dráž.

Situace s modely GTI je ještě horší. Za dvě stě tisíc korun dnes bude k mání spíš jako základ k dalším renovačním pracím než hotové auto. V inzerci jsem aktuálně našel i modely GTI a jeden extra výjimečně vzácný 205 Rallye za ceny přesahující půl milionu korun. Lepší už to asi nebude a mně nezbývá než vzpomínat a mít vlastně velkou radost z toho, že jsem se s jedním kouskem alespoň stihl parádně projet, a splnit si tak jeden ze svých (mnoha) automobilových snů.