Na návštěvě v americkém vojenském muzeu v Auburnu

V Auburnu ale nechybí ani četné muzejní sbírky včetně Auburn Cord Duesenberg Museum v původním showroomu ve stylu art deco, National Automotive & Truck Museum of United States v někdejších továrních halách, ale také spojené Kruse National Military Historic Center (muzeum druhé světové války) a Kruse Automotive & Carriage Museum (a to jsme ještě nevyjmenovali všechny).

Dnes se podíváme na vojenské muzeum, které patří k největším sbírkám vojenských vozidel na světě, zejména ze druhé světové války, ale po zdravotních obtížích v srpnu 2017 se podnikatel Dean V. Kruse rozhodl ukončit aktivity a svoje sbírky prodat. Kromě vojenského a automobilového muzea šlo rovněž o aukční prostory Kruse Auction Park, jež převzala společnost RM Sotheby´s, sbírky však uzavřeny nebyly, byť k tomuto účelu postavené objekty a expozice procházejí rekonstrukcí. K novým majitelům sbírek Deana V. Kruse, jenž v roce 2018 odešel na odpočinek, patří trojice investorů, z nichž jedním je zakladatelův synovec John Kruse, který objekt znovu otevřel veřejnosti.

Právě tato dvě muzea vedle dálnice I-69 na předměstí Auburnu, založená Krusem, sdílejí jedinou obrovskou halu, v jejímž pravém křídle vzniklo Kruse Automotive & Carriage Museum (KAC), zatímco v levém vojenské World War II Victory Museum, nemluvě o zvláštních trvalých expozicích Philo T. Farnsworth Television History Center (dějiny televize) a James Dean Gallery (sbírka věnovaná slavnému herci a automobilovému nadšenci), přístupných z centrálních vstupních prostor.

Dean Verl Kruse se narodil v roce 1941 a jako správný americký podnikatel byl nejen úspěšný obchodník, ale vypracoval se na republikánského senátora státu Indiana a nakonec zachránil rodinný podnik svého otce Russella, kde také působil se svými bratry Danielem a Dennisem. Otcova společnost Kruse Classic Auction Company v roce 1978 zkrachovala, ale Dean vykoupil podíly příbuzných za cenu osobních obětí (prodal The Auburn Hotel i vozy ze své soukromé sbírky), aukční firmu obnovil jako Kruse International a už v roce 1987 vedl svou jubilejní pětitisící aukci.

Stal se zachráncem historických hodnot. Kromě klasických automobilů se soustředil na vojenská vozidla z druhé světové války, a to na rozdíl od jiných hlavně na kolová, přičemž sbíral i štábní osobní vozy a nákladní automobily, nikoli jen obrněná pancéřovaná vozidla (přes 150 strojů). Kromě toho muzeum shromažďuje i jiné sbírkové předměty, k nimž patří zbraně, uniformy, vyznamenání a další věci.

Jak už bylo řečeno, ve vojenské sbírce převažují vozidla kolová nad pásovými a polopásovými, zastoupeni jsou všichni významní výrobci, a to i československá Tatra. Při naší návštěvě nás překvapily tři osobní vozy Tatra, které ovšem za druhé světové války používal i nepřítel Spojenců, když je ukořistil v bývalém Československu. Aerodynamické Tatry 87 (osmiválec) a 97 (čtyřválec) byly oblíbenými vozy německých důstojníků, ale říkalo se o nich, že jsou i skvělou zbraní. Jejich neobvyklé jízdní vlastnosti se totiž staly pro Němce překvapením, a tak byly fatální havárie časté!

V expozici je jedna Tatra 87 německé vojenské policie, vyrobená v roce 1937 a opatřená zajímavou kamufláží, či menší Tatra 97 v typické barvě khaki. Zcela odlišnou koncepci má Tatra 57K (tedy Kübelwagen), lehký automobil ve stylu Jeepu s plochým vzduchem chlazeným čtyřválcem 1,3 litru o výkonu 23 koní (17 kW) pod přední kapotou, která vznikla pro vojenské nasazení ve 6 540 exemplářích.

Součástí sbírky jsou skutečné legendy na kolech, ať už amerických typů Jeep Willys MB, větších terénních vozů Dodge WC54 a slavných nákladních automobilů, k nimž patřily Ford Canada a stejná konstrukce vyráběná Chevroletem (CMP Series) či třínápravové GMC CCKW-353 nebo Studebaker US6, s nimiž k nám přijeli osvoboditelé z obou stran, ze západu i východu.

Jen amerických vojenských nákladních vozů o užitečné hmotnosti 2,5 tuny v terénu s pohonem 6×6 vzniklo za druhé světové války přes 800 tisíc, z toho 562 750 u GMC (General Motors Corporation); stejně ohromující jsou také počty vozidel a další vojenské techniky, kterou Spojené státy americké vybavily tehdejší Sovětský svaz na základě smlouvy o půjčce a pronájmu. Hezké je panorama „Meeting on the Elbe“ (Setkání na Labi), oslava události z dubna 1945, kde za postavami ruského a amerického vojáka, tisknoucích si ruce, stojí dvě obrněná vozidla, polopásový White M3A1 Scout Car 4×4 s nápisem v azbuce „Za rodinu“ (tedy za vlast) a stíhač tanků M18 Hellcat, vyrobený General Motors v automobilce Buick.

Zaujala nás těžká vozidla, jaká se často nevidí. Třínápravový dvanáctitunový tahač Pacific M26 Dragon Wagon 6×6 byl výrobkem společnosti PACCAR (Pacific Car and Foundry), která existuje úspěšně dodnes a kromě amerických vozů Kenworth a Peterbilt, zvláště dálničních tahačů, vyrábí rovněž nizozemské DAF Trucks. O mohutnosti vystaveného vozidla svědčí jeho zážehový motor, řadový šestiválec Hall-Scott 17,85 litru o výkonu 270 koní (200 kW).

Nechybějí vojenská vozidla druhé strany, zaujme terénní Stoewer 40 Kfz 4 s pohonem a řízením všech kol, který byl zároveň prvním automobilem BMW s pohonem 4×4 (ovšem s jiným motorem, dvoulitrovým šestiválcem BMW) a kromě německé automobilky Stoewer (ta sídlila v dnes polském Štětíně a svého času dělala i naše Tatry v licenci) se vyráběl také coby Hanomag a BMW 325. K dalším exponátům patří také německé stroje Daimler-Benz, Büssing, Borgward, Adler a jiné, ale rovněž italské Fiat, Breda, OM, SPA atd. Kuriozitou jsou často nevídané francouzské Latil a Unic-Kegresse, polské PZInž. (Polski-Fiat), ale i výsadkářský skútr Cushman nebo klasický Harley-Davidson.