Motocykly Norton jsou zpět. Legendární stroje chytly v Indii nový dech

Pokud je vám tato lokalita povědomá, pak vězte, že jde o tradiční sídlo Roveru a dodnes se tam vyrábějí Range Rovery. Kupodivu rovněž pod indickou taktovkou Tata Motors, kde působí sir Ralf Speth (Němec povýšený do šlechtického stavu před čtyřmi lety), bývalý generální ředitel Jaguar Land Rover, jenž se v dubnu stal generálním ředitelem TVS Motors.

Klasické britské motocykly tvoří řada slavných značek, ale těžko říci, která je ta opravdu nejslavnější. Jedno je jisté, Norton k nim rozhodně patří, a to i proto, že dobyl nejvíce úspěchů na závodní dráze! Produkční závodní motocykly Norton 350 a 500 (Manx) pro soukromé jezdce byly považovány za nejúspěšnější na světě až do šedesátých let. Ještě v roce 1969 vyhrál Godfrey Nash závod mistrovství světa třídy 500, když na svém osm let starém Nortonu triumfoval průměrnou rychlostí 127,26 km/h ve Velké ceně Jugoslavie v Opatiji! Bylo to poslední ze šedesáti vítězství Nortonu v Grand Prix, kde značka dobyla deset titulů v mistrovství světa silničních motocyklů a sidecarů.

Norton v příštím roce oslaví 125 let od okamžiku, kdy vznikl v Birminghamu jako dílny na výrobu dílů pro jízdní kola. V roce 1902 ovšem už postavil první motocykl, ještě s malým francouzským motorem Clément o objemu jen 143 kubických centimetrů. Během dlouhých let značka vystřídala řadu majitelů, několikrát zkrachovala, v devadesátých letech to vypadalo, že už definitivně. Následovalo několik nových startů, v roce 2012 se Norton trvale vrátil, a to i na závodní dráhy, kde působil do sezony 2019. Kromě klasických typů Norton Commando 961 Mark II (Café Racer a Sport) i Dominator se představil zcela nový čtyřválec V4 RR. Jenže finance opět nevydržely, a tak v dubnu 2020 zasáhli Indové.

James Lansdowne Norton (1869–1925) ve svých deseti letech zkonstruoval model parního stroje, pak se vyučil v klenotnictví, ale záhy obrátil svou pozornost k jízdním kolům. Od roku 1898 vyráběl jejich díly, pak celé rámy a nakonec zabudoval do velocipedu jednoválec Clément, a tak vznikl první Norton Energette Motorcycle (1902). Brzy přešel od malých jednoválců na vidlicové dvouválce Peugeot, s jedním z nich vyhrál Rem Fowler první Tourist Trophy 1907, zatímco Norton mu dělal mechanika!

Triumf znamenal velkou reklamu, pro rok 1908 přešel Norton na vlastní motory, jednoválce i vidlicové dvouválce. James Norton osobně motocykly zkoušel, ale jeho zdraví se zhoršovalo a v roce 1925 podlehl rakovině, nedlouho po dalším vítězství svých strojů na Tourist Trophy. Jeho podnik se už dříve spojil se strojírenskou firmou Roberta Shelleye a přestěhoval na novou adresu Bracebridge Street, Birmingham, která platila až do roku 1962, než koncern Associated Motor Cycles převedl výrobu do Woolwichu v Londýně.

Norton vždy působil na závodních tratích, ve dvacátých letech vznikly Brooklands Specials s rychlostí až 130 km/h, z nichž byly odvozeny silniční Brooklands Road Specials, poháněné půllitrovými jednoválci SV, jež zavedly tradiční vrtání válce 79 mm a zdvih pístu 100 mm, které se uplatnily i u pozdějších verzí s rozvody OHV a OHC. Modernizované jednoválcové typy Norton 500 ES2 přežily do šedesátých let a v omezeném množství se objevily i na československém trhu.

V roce 1937 se Norton vrátil k dvouválcům, první Speed Twin následovaly další motory, v roce 1947 se zrodil Model 7 Dominator konstruktéra Berta Hopwooda (avšak jeho tvůrce záhy přešel k BSA). Následovaly další typy OHV v objemových třídách 250, 350, 400, 500, 600, 650 a 750, než se vyvrcholením koncem roku 1967 stal Norton Commando 750, jehož produkce po nejrůznějších peripetiích pokračuje vlastně dodnes se zvětšeným motorem na 961 kubických centimetrů.

Nový spolek NVT (Norton-Villiers-Triumph), vzniklý roku 1973 po spojení s BSA, soustředil výrobu do závodu Wolverhampton (dříve jen motory, montáž motocyklů v Plumsteadu a pak v Andoveru). V konkurenci modernějších japonských víceválců se však blížil konec, výroba se zastavila roku 1977, pokračovala produkce náhradních dílů a pak montáž Commanda různými dealery. V osmdesátých letech mnohokrát značka měnila majitele, až koncem devadesátých let rozjel Kenny Dreer z Oregonu produkci Commanda 961.

Po rozkladu NVT inicioval Dennis Poore pokračování vývoje rotačních motorů podle licence NSU Wankel coby Norton Motors v Shenstone (Lichfield) nejen pro letecké účely, ale i pro nové motocykly Norton Rotary Interpol (policejní verze od 1983). Nakonec se výroba přece jen roku 1988 znovu rozběhla civilními motocykly, nejprve se vzduchem (Classic) i kapalinou chlazenými typy Rotary (Commander), s dvourotorovými motory RC588. Steve Spray dobyl titul britského okruhového mistra Superbike F1 1989, na jeho počest vznikla série RCW588 F1 Replica. Vyvrcholením byl triumf Steve Hislopa (nová Rotary NRS588) na Senior Tourist Trophy 1992 rekordní průměrnou rychlostí 195,26 km/h! Další sériové typy s rotačním motorem nesly označení F1, F1 JPS a F1 Sports, vše však skončilo přechodem vedení závodního týmu na stroje Honda.

Přestože je Norton vlastně nejúspěšnějším motocyklem světa s rotačním motorem systému Wankel, ani ten jej nezachránil. V novém tisíciletí se značka znovu objevila, překvapením se stala nová řada V4 s kapalinou chlazeným vidlicovým čtyřválcem 1,2 litru konstruktéra Simona Skinnera, která jako britský superbike je po modernizaci základem výroby v Solihullu.

Noví majitelé nejprve vyrobili sérii dvouválců Norton Commando 961 Classic, aby uspokojili nenaplněné objednávky dřívějších zájemců, ale pak se soustředili na čtyřválec, zatímco připravují novou verzi Commanda 961. První vidlicový čtyřválec Norton V4 vznikl ve spolupráci s vývojovou firmou Ricardo, má úhel rozevření válců 72 stupňů (konkurenční litrová Aprilia, která byla inspirací, 65 stupňů) a dosahuje standardního výkonu 136 kW (185 k) při 12 500 ot./min a točivého momentu 125 Nm při 9 000 ot./min. Suchá hmotnost stroje s hliníkovým rámem a kompozitovou kapotáží činí 193 kg.

Závod v Solihullu je opravdu nejmodernější továrnou, jakou kdy Norton Motorcycle Company měla. Samozřejmě nejde o velkosériovou produkci, noví majitelé počítají s produkcí do 8 000 motocyklů ročně. Indové jmenovali generálním ředitelem společnosti Dr. Roberta Hentschela, který má bohaté zkušenosti od Valmet Automotive, Ricardo Deutschland a Lotus Engineering, a rovněž vyhlásili Project Zero Emission Norton. Na elektrickém motocyklu pracují na základě britského grantu od Advanced Propulsion Centre (APC 19) ve spolupráci s dalšími partnery, k nimž patří Delta Cosworth, HiSpeed a University of Warwick.