Článek
386 km/h. S touto hodnotou maximální rychlosti se kdysi britský supersport McLaren F1 navždy zapsal do učebnic dějepisu. A titul nejrychlejšího produkčního auta na světě mu vlastně vydržel poměrně dlouho – až v roce 2005 jej překonalo Bugatti Veyron. Legendární McLaren F1 v dnešních dnech slaví třicet let od zahájení výroby. Pojďme se tedy podívat na jeho příběh.
Klasické auto, přesto technicky napěchované
Z nuly na sto za 3,2 sekundy, maximální rychlost 386 km/h. McLaren F1 už sice dávno není nejrychlejší, jeho výkony však dodnes patří ke špičce
Po odstranění omezovače otáček mohl jet McLaren F1 o malý kousek víc, ale všechny internetové zdroje budou vždy uvádět hodnotu 386 – za to McLaren částečně vděčil naprosto geniální konstrukci a aerodynamice, které navrhnul geniální konstruktér Gordon Murray. A částečně také 6,1l atmosférické V12 o výkonu 627 koní z dílen BMW.
Tato síla pak putovala přes manuální převodovku na zadní kola. Hlavní devizou McLarenu F1 potom byla nízká váha a jednoduchost – typ F1 neměl nic, co by bylo navíc, a zbytečně tak přidávalo na váze.
S tím souvisí i celá řada bezpečnostních prvků – tedy potažmo jejich absence. Když byl nový, stál McLaren F1 něco přes milion dolarů. Vzhledem k inflaci by to dnes činilo celé 2 022 000 dolarů (téměř 45,3 milionu Kč). A přesto neměl žádné ABS, žádnou kontrolu trakce, ani žádnou stabilizaci.
Nejvíce bylo při konstrukci využito karbonu a titanu, došlo však i na 24karátové zlato – nebylo to však kvůli exkluzivitě, nýbrž kvůli lepšímu rozptýlení tepla v motorovém prostoru
To však mělo celou řadu výhod, tak například byl McLaren velmi lehký – vážil jen 1 138 kilogramů. Na poměry dnešních supersportů byl také velmi subtilní – rozměrově se blíží třeba takovému Porsche Cayman, přesto měl podstatně vyšší výkon a byl lehčí. Takže ano, Bugatti Veyron bylo o nějakých 21 „kiláků“ rychlejší, ale potřebovalo na to o polovinu vyšší výkon a vážilo jako průměrné SUV.
Možná právě proto je McLaren F1 dodnes ikonou, a patrně jí i navždy bude – vzhledem k absenci elektronických pomocníků bylo zapotřebí řidičského umu, aby se člověk s F1 udržel na silnici, zatímco s Veyronem klidně mohla vaše teta zajet do krámu pro rohlíky.
Ti, kteří s McLarenem F1 měli tu čest a mohou o tom vyprávět, si jej chválí pro nesmírně precizní chování na silnici, skvělou zpětnou vazbu a prostě dobrý pocit z řízení – za což vděčí do značné míry právě své bezprostřednosti, jednoduchosti, případně, primitivnosti v porovnání s Veyronem. McLaren je prostě prostý, starosvětský, pro někoho možná až strohý. Ale právě v tom spočívala řada jeho výhod.
Mnozí McLaren F1 považují za nejlepší sportovní auto všech dob – ale není to trochu nadnesené? Ačkoliv, přesně tak jej Gordon Murray zamýšlel. Sám má dokonce vytržený papír z bloku, kde si poznačil myšlenku navrhnout a vyrobit takové auto. Stálo tam: „Typ a popis: Jednoduše nejlepší auto světa.“ A hned pod tím se nacházelo: „Sportovní tourer postavený za využití high-tech materiálů a aerodynamiky z Formule 1. Pohon zadních kol, motor uprostřed, hmotnost maximálně 1 000 kg.“
Všichni asi víme, že v McLarenu F1 je centrálně umístěné sedadlo řidiče. Je to možná zvláštní, ale mělo to celou řadu výhod. Jednak to zlepšuje výhled a také odpadá neduh tehdejších sporťáků, a sice vyosené ovládací prvky
Inu na počátku byla velmi jednoduchá myšlenka, která posléze přešla v geniální konstruktérský výtvor. Hmotnost „maximálně 1 000 kg“ se pochopitelně nezadařila, podobně jako plánovaný výkon 650 koní. Ale faktem zůstává, že při technologiích, které byly dostupné na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let, prostě nebylo možné postavit lepší sportovní auto.
Možná víte, že Murray svého času navrhoval monoposty Formule 1, a rovnou navrhnul jeden z těch vůbec nejúspěšnějších. A právě typ F1 používal řadu nejen konstrukčních, ale také aerodynamických postupů z „královny motorsportu“ – částečně i proto nemá žádné přítlačné křídlo, které by „zbytečně“ zvyšovalo odpor vzduchu. Ke generaci přítlačné síly sloužil tvar konstrukce a větráky umístěné pod autem, které vytvářely podtlak a přisávaly auto k zemi. A mimo jiné také chladily motor a převodovku.
Dodnes nejrychlejší – víceméně
McLaren F1 je dodnes nejrychlejší auto poháněné atmosférickým motorem. Na fotografii vidíme předprodukční prototyp, tzv. „Clinic Model“ s jeho tvůrcem Gordonem Murrayem
Byl lehký, a přesto velmi precizní a dostatečně robustní. Byl jednoduchý, a přesto technologicky vyspělý. Byl promyšlený. Zajímavé je, že dodnes jde svým způsobem o nejrychlejší auto světa – tedy mezi těmi, která pohání atmosférický motor. Svého času šlo o nejlepší sportovní auto světa – a pro mnohé to bude platit už napořád.
Z McLarenu F1 se stala modla, pojízdný pomník. Výkladní skříň technologií počátku devadesátých let. Jeho ceny dnes dosahují strhujících výšin – a v dohledné době klesat rozhodně nebudou. Pokud nějaké auto dokazuje, že nové neznamená nutně lepší, pak je McLaren F1, který vznikl před třiceti lety.