Článek
Verzí historky o tom, proč vlastně Ferruccio Lamborghini začal po traktorech vyrábět rychlá auta, sice existuje více, tu o furiantství ale později potvrdil i továrníkův syn Antonio. Na začátku byly potíže se spojkou Lamborghiniho Ferrari, jež toho moc nevydržela. Ferruccio proto zapojil své konstruktéry, kteří nakonec použili kvalitnější náhradu, původně určenou pro traktory. Vznětlivému tvůrci rudých vozů z Maranella se ale se svým zlepšením nezavděčil.
Enzo Ferrari prý křičel, že nějaký Lamborghini, co neumí řídit Ferrari a vyrábí leda traktory, mu nebude radit, jak dělat sporťáky. Hádka ve velkém stylu skončila jak jinak než italsky - Ferruccio Lamborghini práskl dveřmi se slovy: „Já ti ukážu, že umím vyrábět i sportovní automobily!“ A svůj furiantský slib splnil – najal ty nejlepší techniky, konstruktéry i designéry, část dokonce přetáhl od Ferrariho. Na výsledek jejich práce se nemuselo dlouho čekat.
Ferruccio Lamborghini nebyl „jen“ výrobcem traktorů, ale hlavně protřelým byznysmenem. Což úspěch jeho automobilky potvrdil.
Už na podzim 1963 totiž představil Lamborghini na turínském autosalonu první vlastní model, typ 350GTV s vidlicovým dvanáctiválcem originální konstrukce. O tři roky později pak přišlo jedno z nejslavnějších Lamborghini, typ Miura, poprvé pojmenovaný po další vášni Ferrucia Lamborghiniho, býcích. Toto zvíře má ostatně továrna na sportovní auta, ale i její předchůdkyně produkující traktory, dodnes ve znaku. Už půlstoletí ale ani jedna z nich nepatří Lamborghiniům.
Už první automobil od Lamborghini, model 350 GT, bylo úžasné auto.
Na začátku 70. let se totiž sešlo několik faktorů - nezájem syna Antonia o automobilový byznys, finanční potíže po odřeknutí vládní zakázky na traktory i nástup ropné krize - a Ferruccio Lamborghini obě firmy prodal a stáhl se do ústraní. Až do své smrti 20. února 1993 (bylo mu 76 let) žil na ohromném statku La Florita ve středoitalské Umbrii a věnoval se hlavně pěstování ušlechtilých vín. Automobily Lamborghini ale s odchodem svého duchovního otce rozhodně neskončily.
Skutečnou slávu přinesla nové italské automobilce Miura, první supersport s motorem uprostřed.
Naopak, v roce 1974 přišel jeden z nejslavnějších modelů, Lamborghini Countach. Auto se strohými hranatými liniemi, které se vyrábělo až do konce 80. let, působilo trochu jako zjevení po dlouhé éře, kdy většina supersportovních vozů měla měkce zaoblené tvary; ve stejné době se ovšem k hranatějším tvarům obrátil i Ferrari s nástupcem slavného Dina, typem 208. A ostře řezaným tvarům zůstala značka Lamborghini, ať už ji vlastnil kdokoli, věrná dodnes.
Klínovitý Countach byl takový zlom, že visel jako plakát na zdech většiny kluků a chlapů té doby (a ještě roky potom).
Od poloviny 70. let prošla firma rukama různých majitelů, v letech 1987 až 1994 ji vlastnil Chrysler, poté ji vlastnil indonéský Megatech a nakonec v roce 1998 skončila - podobně jako Bentley a Bugatti - v náručí koncernu Volkswagen, přesněji pod značkou Audi. Německá automobilka tehdy dala za italského výrobce zhruba 110 milionů dolarů a předsevzala si, že postaví značku Lamborghini opět na nohy. A po 25 letech je jasné, že se náročný úkol podařil.
Bez ohledu na to, komu Lamborghini patřilo, firma sídlící v šestiapůltisícovém městečku nedaleko Boloně vyráběla úžasná auta. Po Countachu přišlo Diablo (1990 až 2001), pak Murciélago (2001 až 2010), menší Gallardo (2003-2013) nebo Aventador (2011-2022). Dnes je v nabídce menší Huracán (od roku 2014) a letos se představil nástupce Aventadoru nazvaný Revuelto. Z přehlídky nádherných sporťáků vystupuje obrovské a trochu neforemné terénní Lamborghini LM002 (1986-1993), které ale nejspíše jen trochu předběhlo svou dobu - už pátým rokem si totiž u zákazníků nadmíru dobře vede i SUV Lamborghini Urus.