King Kenny, americká legenda Kenworth, je král mezi nákladními vozy: Letos slaví stovku

Kenworth přežil nepřeberné množství nejrůznějších konkurentů a vyrábí se dodnes. Značka je součástí velmi úspěšného konglomerátu PACCAR (Pacific Car & Foundry), průmyslové skupiny z amerického státu Washington, jejíž počátky coby Seattle Car & Foundry sahají až do roku 1907. PACCAR původně vyráběl „rolling stock“, tedy železniční techniku, ale postupně nakupoval a pohlcoval další významné strojírenské podniky Seattle Car, Twohy Brothers a Gearmatic, k nimž později přidal specializované výrobce nákladních automobilů Kenworth Motor Truck (od 1945), Peterbilt Motors Company (od 1958), Dart Truck (rovněž od 1958), britský Foden a nakonec nizozemský DAF včetně zbytků britské Leyland Motors.

Do čela se vypracovala rodina Pigottových, potomci Williama Pigotta Juniora, zakladatele Pacific Car & Foundry, která vysoce ziskovému podniku vládne dodnes. Zatímco britský Foden a americký Dart už patří historii, výroba těžkých nákladních vozů a tahačů Kenworth a Peterbilt úspěšně pokračuje. Obě sesterské značky jsou považovány za vrchol mezi americkými těžkými nákladními vozy, dodnes mají oddělenou výrobu i marketing a nadále vznikají většinou na individuální objednávky podle specifikací klientů.

Podle firemních archivů se už v roce 1924 vyrobilo osmdesát automobilů Kenworth, tedy bezmála tolik jako za celou historii předchůdce Gersix. První typy patřily ještě k menším nákladním vozům s užitečnou hmotností 1,5 až 4 tuny, vesměs s tehdy obvyklými zážehovými čtyřválci, jež dodávala společnost Buda, divize výrobce známých traktorů Allis-Chalmers. V roce 1927 se objevily zážehové šestiválce pro větší a těžší typy, byla zahájena montáž v kanadském Vancouveru a v roce 1932 se stal Kenworth první americkou značkou, jež nabízela vznětové motory (byly to Cumminsy o velkém výkonu 100 koní, tedy 74 kW). Kupodivu tehdy byla cena nafty v USA ve srovnání s benzinem třetinová.

Šestikolové a větší modely se vyráběly od roku 1933, postupně přibyly hasičské vozy a velké autobusy. V roce 1941 vyvinul Cummins první diesel s hliníkovým blokem válců a Kenworth v rámci snižování vlastní hmotnosti podvozků (což se rovná zvyšování užitečné hmotnosti) byl prvním uživatelem. Za války Kenworth proslul nejen produkcí vojenských vozidel, ale také dílů pro slavné bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress a B-29 Superfortress. V roce 1944 vznikl originální hliníkový rám Kenworthu, o rok později společnost vyrobila 484 vojenských a 427 civilních vozidel, po smrti ředitele Phila Johnsona se však nezdařil záměr vdovy prodat akcie zaměstnancům, a tak se Kenworth stal součástí Pacific Car & Foundry.

Poválečný rozvoj byl ve znamení těžkých nákladních automobilů třídy 8 (tedy přes 14,85 tun celkové hmotnosti), které si vydobyly přezdívku „Rolls-Royce of the Trucks“ (Rolls-Royce mezi nákladními vozy) či milou „King Kenny“, tedy Král Kenny, a to pro svou neobyčejnou kvalitu a promyšlenou lehkou konstrukci s vysokým podílem hliníkových slitin. Závod v Seattlu byl rozšířen, automobily Kenworth dostaly svou typickou podobu s dlouhou přídí, plochým chladičem a dvoudílným šípovým čelním oknem.

V roce 1961 byly poprvé světlomety zabudovány do blatníků, už o rok dříve vyjel první „cabover“ (typ s bezkapotovou kabinou nad motorem) a legendu vybudovala dvojice sesterských typů W900 Conventional s dlouhou kapotou a bezkapotový K100 Cabover, jež využívaly shodný podvozek a vyráběly se dlouhá léta (ikonický W900 je po modernizaci dodnes v nabídce). Písmena v jejich typovém označení jsou vzpomínkou na zakladatele Kenta a Worthingtona! Výroba vzrůstala, například v roce 1978 se vyrobilo 14 345 nákladních automobilů Kenworth.

Dramatický růst cen paliva donutil také značku Kenworth k vývoji aerodynamicky účinnějších typů, jejichž produkci zahájil T600 v roce 1985 a později T2000, jehož označení prozrazuje koncept pro nové tisíciletí. V roce 1974 byla otevřena továrna v Chillicothe (Ohio) pro zásobování východní části USA, v roce 1993 k 70. výročí značky následovala nová moderní v Rentonu v domovském státě Washington. K tomu měl Kenworth montážní závody také v Kanadě, Mexiku, Austrálii a Brazílii.

Vedle těžkých typů pro dálkovou dopravu, stavebnictví a svoz vytěženého dřeva vyvinul Kenworth supertěžká vozidla pro práci na ropných polích s nabídkou motorů Cummins, Caterpillar nebo Detroit Diesel o výkonu až 700 koní (515 kW), se samočinnou převodovkou Clark nebo Allison a trvalým pohonem všech kol s planetovými redukcemi v nábojích kol. Po určitou dobu se vyráběly těžké sklápěče pro provoz mimo zpevněné vozovky se značkou KW-Dart (pak znovu Dart), ale tuto divizi PACCAR prodal (vznikl tak Unit Rig, později Terex). Výroba menších užitkových vozů neskončila, objevily se Kenworth Mid-Ranger na základě výrobků Volkswagen v Brazílii, jež nyní nahradily americké verze menších typů DAF.

Sjednocení pohonných jednotek v rámci koncernu PACCAR znamenalo částečný přechod na nové typy PACCAR MX, spřízněné s produkcí podřízené značky DAF (používá je i naše Tatra 158 Phoenix). Mezi menšími modely se objevují hybridní verze vyvinuté ve spolupráci s Eaton Corporation; první kapotový T370 pro rozvážku ve městech dostal vznětový motor PACCAR PX6 a automatizovanou šestistupňovou převodovku, mezi něž je vložen trakční elektromotor 43 kW. V nabídce jsou také plynové verze CNG a LPG. Současná paleta vznětových motorů pro vozy Kenworth a Peterbilt zahrnuje typy PACCAR a Cummins. Samozřejmě, už vyjely i plně elektrické vozy.

Nové heslo Kenworthu je „World's Best“ (Nejlepší na světě) a výsledky značky je rozhodně potvrzují. Vlastnit nebo řídit automobil Kenworth jistě nebude každý, protože to vždy byla prestižní záležitost. A toto povědomí se od konce minulého století rozšířilo do celého světa.