Na Ukrajině se vyrábělo zvláštní terénní auto. Připomínalo mini-jeep a také projelo všude

Podnik se od roku 2005 stal částí konglomerátu Bogdan Group, v roce 1992 založeného podniku pro prodej osobních automobilů Moskvič, IŽ, GAZ, UAZ a Kia, který v roce 1998 převzal svou první továrnu ve městě Čerkassy (byl to závod Čerkasskij Avtobus) a stal se výrobcem motorových vozidel, pro něž přijal značku Bogdan, tedy pátou v historii ukrajinského automobilového průmyslu (první byly ZAZ, LuAZ, KrAZ a výrobce autobusů LAZ ze Lvova). Původní LuAZ (Luckij Avtomobilnyj Zavod) se později proměnil na Avtosboročnoj zavod No.1 Bogdan Motors.

Záporožský automobilový závod kromě osobních Záporožců připravil také lehké užitkové automobily, jejichž výrobou byla pověřena nová automobilka v Lucku. Stejné motory, neobvyklé vidlicové čtyřválce, dodával podřízený závod v Melitopolu, který byl stejně jako LuAZ postupně začleněn do skupiny AvtoZAZ. Vůbec nejznámějším produktem továrny v Lucku je osobní a lehký užitkový LuAZ 969 Volyň, vyráběný postupně v mnoha modifikacích od roku 1966 až do počátku 2003 (modernizovaná verze LuAZ 1302).

Továrna v Lucku měla dlouhou historii. V únoru 1951 tam došlo ke spojení několika automobilových opraven a strojních dílen do jednoho podniku, který kromě oprav vozidel vyráběl různé speciální stroje, díly a dílenská zařízení. Když od roku 1955 převládla specializace na opravy nákladních automobilů GAZ 51 (valník) a GAZ 93 (sklápěčková verze), změnil se podnik na LARZ (Luckij AvtoRemontnyj Zavod), aby se posléze stal výrobcem různých účelových nástaveb pod hlavičkou LuMZ (Luckij Mašinostroitělnyj Zavod).

Vznikly pojízdné dílny, ale také chladírenské vozy různých velikostí. Pro LuMZ 945 posloužil jako základ Moskvič 432, pro LuMZ 946 to byl skříňový UAZ 451, pro LuMZ 890 velký nákladní ZiL 164A a pro LuMZ 890B ještě větší osmiválec ZiL 130. V Lucku vznikaly rovněž chladírenské přívěsy, například LuMZ 853B, odvozený z dvounápravového typu IAPZ 754V.

Od počátku šedesátých let v Záporoží vedle výroby osobního Záporožce probíhaly pokusy o jeho užitkovou verzi, která měla od prvního typu ZAZ 970 rovněž motor uložený vzadu, což pro přepravu nákladů nebylo zrovna praktické. Typ 970 se tedy do sériové výroby nedostal, ale koncept 969 naopak ano. Byl to lehký terénní vůz, vlastně první Záporožec s motorem uloženým vpředu a pohonem předních kol (typ ZAZ 969V), jehož zkušební série vznikla v roce 1965 s vidlicovým čtyřválcem 0,9 litru o výkonu 30 koní (22 kW). Vysoká světlá výška jej předurčovala pro provoz na nezpevněných cestách, výroba byla v roce 1967 přidělena do Lucku, ale pohon všech kol citelně chyběl.

Vůz si na formuli 4×4 musel počkat až do roku 1970, kdy se rozběhla výroba smysluplnější verze s pohonem všech kol. Současně se zrodil vojenský ZAZ 967 (později se značkou LuAZ stejně jako typ 969A), který se lišil pontonovou karoserií, jež umožňovala plavbu na vodě (vyráběl se sériově do roku 1989, vzniklo téměř osm tisíc vozů). ZAZ 969 s pohonem všech kol se proměnil na LuAZ 969 podle výrobního závodu.

Karoserie připomínala jakýsi mini-jeep s dvojicí bočních dveří a sklopným víkem na konci zádě, vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec z Melitopolu o objemu 887 kubických centimetrů měl základní výkon 30 koní (22 kW), který modernizovaná verze LuAZ 969A (po dalších změnách 969M) zvedla na 40 koní (30 kW) při současném zvětšení objemu válců na 1 197 kubických centimetrů (a zachované koncepci V4).

Výhodou malého terénního vozu byly kromě pohonu všech kol především nízká pohotovostní hmotnost 870 kg a velká světlá výška, které přispívaly k vynikající průchodnosti terénem. Vůz měl klasický obdélníkový rám a všechna kola nezávisle zavěšena na klikových ramenech s příčnými torzními tyčemi, spojovací hřídel k zadnímu diferenciálu a čtyřstupňovou převodovku s přídavným plazivým převodem, jenž pomáhal zdolat i největší terénní překážky. Jednoduchá otevřená karoserie jen s plátěnou střechou procházela během let úpravami, vždyť prakticky nezměněná koncepce vydržela ve výrobě přes pětatřicet let!

Populární Volyňanka, nazvaná podle kraje, v němž leží město Luck, vyjela také do světa. Tam si však její jméno upravili na Volin 969 a italský dovozce Vittorio Martorelli nabízel tyto automobily nejen s originálním motorem 1,2 litru V4, ale také s řadovým čtyřválcem Ford 1,1 litru o výkonu 50 koní (37 kW). V dobovém prospektu z osmdesátých let byl uveden rozvor náprav 1 800 mm, vnější rozměry 3 390 × 1 610 × 1 770 mm a pohotovostní hmotnost 960 kg s možností vlečení přívěsu do 400 kg. Vůz dosahoval rychlosti 110 km/h a průměrné spotřeby 10 litrů benzinu na stovku kilometrů.

V září 1982 byl vyroben LuAZ s pořadovým číslem 100 000, do 1. května 1989 vzniklo celkem 182 tisíc vozů. Ještě v roce 1992 bylo zhotoveno 13 371 automobilů LuAZ 969M a jejich různých variant, 1993 ještě 11 198 kusů a v témže roce bylo poprvé rozhodnuto o privatizaci továrny. V roce 1995 vyjel první LuAZ 1302, modernizovaný 969M s kapalinou chlazeným motorem z Tavrije, ale pak začaly problémy se subdodavateli (nedostatek motorů a převodovek z Melitopolu). V roce 1999 továrna změnila majitele, který o rok později zavedl montáž terénních vozů UAZ 31512 a UAZ 31514 z ruských dílů z Uljanovska, 2001 přidal Lady Samara a UAZ 3160, takže ten rok vzniklo 5 909 různých vozů Lada (včetně klasické VAZ 2104), 1 260 terénních UAZ a pouze 61 automobilů LuAZ. Zajímavý projekt kompaktního SUV se značkou LuAZ 1301, motorem MeMZ 2457 a laminátovou karoserií se už do sériové výroby nedostal. V roce 2006 byly práce na posledním projektu LuAZ 1301 oficiálně ukončeny.

V závodě po převzetí skupinou Bogdan pokračovala montáž jiných vozů (v listopadu 2004 smontována padesátitisící Lada), přibyla nová Lada 2110, ale pak majitel rozhodl o přechodu na výrobu autobusů a trolejbusů, přičemž využíval podvozky Hyundai, indické Ashok-Leyland a další. Vzniklo přes 3 100 autobusů Bogdan. V červenci skupina 2021 vyhlásila bankrot a letos byly továrny v Čerkasech a Lucku nabídnuty k prodeji.