Jak vznikl znak Ferrari: Kořeny vzpínajícího se hřebce sahají až do první světové války

„Pane Ferrari, přijměte náš symbol vzpínajícího se hřebce. Přinese vám hodně štěstí.“ Italská továrna Ferrari je asi nejslavnější automobilkou i nejlegendárnějším závodním týmem motoristického sportu všech dob. Charakteristickou červenou barvu závodních vozů značky i kultovní emblém se vzpínajícím se plnokrevníkem ve žlutém poli znají snad všichni automobiloví nadšenci i normální lidé po celém světě. Dodnes nám připomíná tradici továrny i významnou historii, s jakou je spojena, ale jen málokdo ví, že ikonický znak pochází z ještě vzdálenější minulosti.

Proslulost nejslavnějšího emblému v automobilismu se začíná psát už v časech první světové války, kdy je rodovým symbolem italského rodu Baracca. Italský hrabě Francesco Baracca přitáhl k budoucímu ikonickému znaku pozornost jako letecké eso italského letectva, když se se stíhacími dvouplošníky zúčastnil minimálně 34 úspěšných bojových letů a sestřelil desítky protivníků. Baracca byl národním hrdinou a inspiroval mladé horkokrevné muže, aby se v italských řadách zapojili do válečného běsnění.

Je už tradicí, že vojenští piloti pomáhají svým bojovým letounům k osobitosti. Pro jednodušší identifikaci je zdobí unikátními symboly a dávají jim jména. Ital Francesco Baracca si jako svůj symbol vybral znak svého rodu se vzpínajícím se koněm, jaký se nově stal symbolem smrti v oblacích. Když se nepřátelští piloti dostali do křížku s ponurým vzpřímeným hřebcem, bylo to pro ně gesto informující, že se už brzy setkají se stvořitelem. Baracca k tomu často využíval svého oblíbeného manévru, kdy se nepozorovaně přiblížil za nepřátelský letoun a následně jej překvapil palbou z kulometu na krátkou vzdálenost.

Štěstí při bojových letech jej opustilo až 19. června 1918, když byl sestřelen nad Itálií, jen nedaleko domovského letiště. Až po rakousko-uherském ústupu o pět dnů později bylo nalezeno sestřelené letadlo i s jeho tělem, ležícím jen čtyři metry od trosek dvouplošníku SPAD S.VII. Historické záznamy odhalují, že si zřejmě před dopadem letounu na tvrdou zem vzal život sám. Byl nalezen se stopami po zásahu do hlavy, přičemž jeho pistole byla vyjmuta z pouzdra a ležela pár metrů od jeho těla. K sestřelení Francesca Baraccy se následně přihlásila posádka rakousko-uherského dvouplošníku, která si čas a místo sestřelu zaznamenala do palubního notýsku.

Až v poválečných dvacátých letech se začíná objevovat osudové spojení legendárního symbolu se značkou Ferrari. Enzo Ferrari zahajuje svou až neuvěřitelně úspěšnou životní kariéru v motorsportu a se svým týmem Scuderia Ferrari (Stáj Ferrari) působí jako závodní divize Alfy Romeo. Spolu s dalšími talentovanými jezdci, jako Ugo Sivocci nebo Antonio Ascari, si získávají přízeň Italů. Jenže závody typu Coppa Acerbo jsou extrémně nebezpečné a Enzo Ferrari dává naději i duchovnu.

V těch časech se na závodních Alfách Romeo poprvé objevuje symbol vzpínajícího se hřebce. Ale odkud pochází? Už v letech první světové války se Enzo Ferrari setkává s matkou hraběte Francesca Baraccy a přijímá náhrdelník se znakem rodu s černým plnokrevníkem. Hraběnka Paolina Baracca mu jej věnuje se slovy: Pane Ferrari, přijměte náš symbol vzpínajícího se hřebce. Přinese vám hodně štěstí.“ I ona sama jej vozí na svých autech jako symbol štěstí.

Enzo Ferrari jej zdvořile přijímá a spojuje s nim celou svou životní účast v motoristickém sportu. Dokonce do něj otiskne svou osobnost, když změní pozadí na sytou žlutou barvu vzdávající hold jeho rodné Modeně. A v následujících desetiletích se z něj stává světově uznávaný symbol. Symbol továrny, jejíž závodní úspěchy budou každoročně přitahovat zákazníky toužící po rychlých silničních autech. I díky tomu Enzo Ferrari bude moci financovat svou životní vášeň pro motorsport.

Už na historicky prvním Ferrari všech dob, závodním typu 125 S, se v roce 1947 znak objevuje s lehce modernizovaným designem – hřebec má štíhlejší siluetu, plnější hřívu a vzpřímený ocas. Je to emblém, jaký se proslaví se jménem „Cavallino Rampante“ (Vzpínající se kůň).