Článek
Zářným příkladem je třeba český historický vůz Laurin & Klement Voiturette A z počátku 20. století. Před více než stoletím se totiž tento vůz startoval pomocí masivní kliky umístěné pod mosaznou maskou chladiče – německy Kurbel. Odkud byl asimilován i starý český výraz „kurblování“ z dob monarchie.
Zdánlivě zní startovací proces pomocí kliky prostě, ve skutečnosti to však byla lidově řečeno věda. Zdaleka nešlo jen o prachsprosté otočení klikou – nejprve bylo potřeba otevřít benzinový kohout, pak bylo potřeba nastavit ruční plyn, zkontrolovat, že je řadicí páka v neutrální poloze (aby se vůz samovolně nevydal na výlet), a poté otočením klíčku spustit elektrický obvod.
Jak si (ne)vykloubit palec
Startování pomocí kliky umělo být velmi záludné, chtělo to zkrátka grif.
Pak už stačilo shýbnout se ke klice, zatlačit ji směrem do motoru a při jejím otáčení na základě odporu kladeného motorem „vychytat“, kdy bude potřeba klikou škubnout, aby zabrala. Chtělo to lidově řečeno ten správný „grif“. Řidič však v tuto chvíli stále neměl vyhráno – musel honem spěchat zpět k volantu, aby mu ještě neprohřátý motor nezhasl. Zhasínání bylo však daleko jednodušší, po skončení jízdy stačilo pootočením klíčku přerušit elektrický obvod a motor utichl.
Z dnešního pohledu je tehdejší systém zapalování skoro až primitivní, a tak když špatně „hodil“ jiskru a motor se otočil opačným směrem, hrozilo při otáčení klikou ve spoustě případů vyvrácení, ba dokonce utrhnutí palce. Šlo tedy o velmi záludné zařízení. Ideální způsob, jak tomuto zranění zabránit, bylo položit palec přes kliku v tom samém směru s ostatními prsty (byť to logika a evoluce napovídají jinak).
Příchod startérů
V průběhu let došlo na celou řadu různých řešení. Například v předválečné Škodě Rapid nebo „Tudor“ se startovalo pomocí malého pedálu vpravo od toho plynového.
Už ve 20. a 30. letech vozy Laurin & Klement disponovaly tlačítkem spouštějícím proud pomocí takzvaného sklopkového startéru – jeho pastorek se totiž k ozubenému věnci startéru přiklápěl, později se přešlo na metodu vysouvání v podélné ose vzhledem ke startéru. Posléze přišlo řešení pomocí pedálu na podlaze, jako tomu bylo třeba u Škody 1101/1102 „Tudor“ ze 40. let.
„A nezapomeň vytáhnout sytič!“
Abychom předešli mystifikaci – tohle konkrétní táhlo pod volantem Škody Spartak neovládalo sytič, nýbrž startér. Zdání někdy klame…
Přesouváme se do 60. let, do doby legendárního „embéčka“, tedy Škody 1000/1100 MB. Řidič loví z kapsy sadu klíčků, jedním odemyká auto, druhý zasouvá do spínací skříňky, která se tou dobou přesunula na sloupek řízení. Jeho pootočením do další polohy se pak spouští startér.
Tehdy bylo pro vozy Škoda běžné uložení motoru na zadní nápravě, což vyústilo v nezvyklé umístění ručního sytiče na podlaze, který byl s karburátorem spojen zpravidla ocelovou strunou nebo lankem. Samočinný sytič se pak krátce objevil právě u typu 1000 MB, standardně potom od roku 1987 ve Škodě Favorit.
Klíček se ztratil? Stačil šroubovák
Praktické sklápěcí nebo také „vystřelovací“ klíčky se představily v roce 1999 s typem Fabia. Tou dobou už zabezpečení značně pokročilo.
Zásadním vývojem prošly i samotné klíčky. Ty byly zpočátku velmi jednoduché, a tudíž snadno zaměnitelné, či dokonce padělatelné – takzvané „bošáky“ podle dodavatele značky Bosch se v případě potřeby daly klidně nahradit plochým šroubovákem. Později přišly i jednostranné klíčky, takže řidič musel potmě zjistit správnou polohu klíčku pomocí hmatu.
V 90. letech už se zůstalo u oboustranných klíčků, technologie navíc umožnily výrazně lepší zabezpečení, jak dokázal ostatně typ Felicia standardně dodávaný s imobilizérem – tedy s elektronickým zařízením, které brání v nastartování vozu nesprávným klíčkem. Praktické sklopné nebo „vystřelovací“ klíče, jak je lid překřtil, se objevily v roce 1999 u typu Fabia.
Dnes už se to startuje „samo“
Tím se přesouváme do 21. století. Nedlouho po vystřelovacím klíčku přišel i bezklíčový přístup – systém KESSY (Keyless Entry, Start and exit SYstem, systém bezklíčového přístupu a startování) automobilky Škoda se poprvé představil v roce 2010 u druhé generace modelu Superb. Tady už není ke startování samotný klíček ani potřeba – elektronika jej pozná bezdrátově a řidiči stačí jen stisknout tlačítko.
Nový mladoboleslavský model Enyaq iV přináší další posun v usnadnění startovacího procesu – tam stačí opět mít klíček v kapse, ale po usednutí na sedačky se celé auto samočinně aktivuje, pak už je potřeba jen šlápnout na brzdu (čím se auto „nastartuje“), přepnout volič do polohy D a vyjet, už není potřeba ani mačkat tlačítko (ale pro případ potřeby tu stále na sloupku volantu je). Inu, pokrok nezastavíš.