Dějiny japonského motorsportu začínaly před sto lety psát vozy s americkým osmiválcem z letadla

Vůz je považován za počátek opravdového zájmu Soichira Hondy o motorová vozidla a jako připomínka jeho motoristické kariéry se stal součástí velkolepého továrního muzea společnosti Honda Motor Company, které vzniklo na závodním okruhu Twin Ring Motegi v prefektuře Točigi.

Kromě ukázkových jízd se podle dostupných pramenů první japonský závod konal 5. dubna 1902 v tokijském parku Ueno Koen na dostihové dráze kolem jezera, ležícího uprostřed; pak se jezdilo na různých jiných místech, ale většina závodů byla podle vzoru krátkých amerických oválů. V roce 1922 byl dokonce založen závodní klub Nippon Auto Racing Club (NARC), který uspořádal první závod v tokijské lokalitě Suzaki (Tokyo Bay) a pak na břehu řeky Tamy, než tam byla v červnu 1936 konečně otevřena Tamagawa Speedway, první permanentní dráha v Japonsku. Byl to asfaltový ovál o délce 1200 metrů, dějiště motocyklových i automobilových závodů, se solidními betonovými stupni hlediště, jež ustoupily až nové výstavbě (protipovodňové zátarasy) teprve nedávno, kdy bylo rozhodnuto o demolici. Závody tam ovšem skončily už v roce 1938.

Stavba Sakakibarova vozu Curtiss Racer probíhala od roku 1923, Soichiro byl mechanikem, pomocníkem a nakonec spolujezdcem. Závodní premiéra se uskutečnila v listopadu 1924 v Tsurumi u Jokohamy, po roce od debutu Sakakibara poprvé zvítězil (v Tuskishimě 1925), následovala další společná vítězství, ale po šesti letech se Soichiro vrátil domů do Hamamatsu, aby založil svou první firmu, takže se jejich cesty rozešly.

Curtiss Racer vznikl podobně jako americké speciály pro oválné dráhy. Základem byl podvozek vozu zapomenuté značky Mitchell z Wisconsinu, která v letech 1903–1923 vyráběla různé typy automobilů od dvouválců až po osmiválec, další díly však měly jiný původ. Spojka pocházela z Buicku, stejně jako nápravy, zatímco převodovka, diferenciál a chladič byly z Oaklandu. Velká dřevěná kola nesla pneumatiky rozměrů 6,00–21. Srdcem vozu se stal letecký kapalinou chlazený osmiválec ze cvičného dvouplošníku Curtiss JN-4 Jenny, rovněž vyráběný společností Glenna Curtisse ze státu New York. Sám letecký průkopník Glenn Hammond Curtiss (1878–1930) použil podobný osmiválec 4,4 litru do svého rekordního motocyklu, s nímž už v roce 1907 zajel největší rychlost 219,45 km/h.

Původní Curtiss Racer byl nejen složen z různých dílů jiných značek, ale také během let procházel postupným vývojem. Pro první závod 7. června 1936 na oválné Tamagawa Speedway dostal dokonce chladič evropského původu z vozu Citroën 10 CV a Sakakibara se přihlásil do dvou kategorií. V jedné zvítězil, v jiné byl druhý. Byl to ovšem poslední start během třináctileté kariéry tohoto vozu, Sakakibara si však automobil nechal až do roku 1959, kdy Curtiss Racer koupil Tokutaro Hama, tehdejší prezident Japan Classic Car Clubu. Když Hama-san zemřel, rodina věnovala závodní vůz Soichiro Hondovi, takže se vůz a jeho mechanik sešli po téměř pětatřiceti letech.

Na jaře 1978 žáci a učňové z Honda International Technical School zahájili pod vedením zkušených mistrů renovaci vzácného stroje. Během práce se ovšem parametry a vzhled vozidla nezměnily. Honda Motor Company oficiálně uvedla, že automobil má rozvor náprav 2 643 mm, rozchod kol 1 478 mm vpředu a 1 422 mm vzadu, délku 3 884 mm, šířku 1 749 mm a výšku 1 157 mm. Letecký motor Curtiss OX-5 o objemu 8 236 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 101,6 × 127 mm, tedy 4 × 5 palců) dává výkon 66 kW (90 k) při 1 400 ot./min, váží 145 kg a pohání zadní kola přes vícelamelovou suchou spojku a jednoduchou převodovku.

Restaurovaný Curtiss Racer se představil na Festivalu historických vozů v Suzuce 10. října 1983 během oslavy dvacátého výročí první Velké ceny Japonska. Soichiro Honda (1906–1991) se svým vozem tehdy na okruhu Suzuka zajel dvě čestná kola. V říjnu 1998 slavila Honda Motor Company půl století existence, a tak Curtis Racer vyjel opět, tentokrát na okruhu Twin Ring Motegi. Řídil Soichirův syn Hirotoshi Honda (nar. 1942), zakladatel a šéf společnosti Mugen, oficiálního ladiče motorů, motocyklů a automobilů Honda. Od té doby se Curtiss Racer stal exponátem muzea Honda Collection Hall a to opouští jen velmi zřídka.

Evropskou premiéru slavil na Festivalu rychlosti 1999 v britském Goodwoodu, kde za volant usedl sir Nobuhiko Kawamoto, prezident společnosti Honda Motor Company, na závěr své obdivuhodné kariéry. Začínal u Hondy jako závodní mechanik v týmu Formule 1 hned po absolvování studia strojního inženýrství na Tohoku University, stal se šéfkonstruktérem a vedoucím vývoje, než byl v červnu 1990 zvolen novým prezidentem. Funkci zastával do roku 1998, kdy se stal prvním Japoncem povýšeným ve Velké Británii do šlechtického stavu. Dnes šestaosmdesátiletý muž (narodil se 3. března 1936) přispěl nejen k záchraně samostatnosti firmy Honda a jejímu velkému rozvoji, ale také k rozvoji britsko-japonských vztahů (Honda měla přes pětatřicet let britskou továrnu ve Swindonu).

Curtiss Racer je považován za základ sportovních úspěchů značky Honda, které začaly v silničních závodech motocyklů a vlastně pokračují dodnes. V roce 1964 vstoupila Honda Motor Company do Formule 1, na Nürburgringu téhož roku dvanáctiválec Honda F1 poprvé vyjel do Velké ceny Německa a poprvé vyhrál Velkou cenu Mexika 1965. Během let Honda sice několikrát z F1 odstoupila, aby se znovu vrátila. Nyní nadále poskytuje podporu týmům Red Bull Racing a AlphaTauri, které používají pohonné jednotky konstrukce Honda, a Red Bull Racing vede mistrovství světa. Na počátku však byl amatérský Curtiss Racer.