Chybělo málo a „třetí Porsche“ mohlo být MPV! Na Cayenne se před 20 lety dívali lidi skrz prsty

Dvacet let ve výrobě a jeden milion prodaných kusů. To je bilance Porsche Cayenne – modelu, na který se z počátku velká část veřejnosti dívala skrz prsty, ale faktem je, že má na úspěchu značky velký podíl. Co totiž začal Boxster v roce 1996, to „dokonale dokonal“ typ Cayenne.

Rodina Porsche má patrně vizionářství v krvi, neboť Ferdinand Anton Ernst Porsche přezdívaný Ferry, syn zakladatele automobilky Ferdinanda Porsche staršího, prorokoval, že terénní vůz se znakem Porsche by byl velký úspěch. „Pokud postavíme terénní vůz se znakem Porsche na kapotě a zkombinujeme tuto koncepci s našimi nároky na kvalitu, buďte si jisti, že takový vůz se bude prodávat,“ řekl už v roce 1989.

Později se prokázalo, že takový recept může nejen fungovat, ale že jde o recept, který kdysi slavnou automobilku vrátí zpět mezi elitu – v prosinci 2020 byl v Zuffenhausenu vyroben miliontý Cayenne. Slavná 911 na to potřebovala přes padesát let.

Na devadesátá léta řada z nás nostalgicky vzpomíná jako na jednu z nejlepších epoch moderních dějin – lidé se méně báli a prosadili se jen ti muzikanti, kteří opravdu uměli zpívat. Německá automobilka však na toto období příliš ráda nevzpomíná…

Zpráva z účetnictví zněla jasně – Porsche ve fiskálním roce 1991/1992 prodalo pouze 23 060 vozů, což znamenalo bilanci hluboko v červených číslech. V roce 1996 pomohl automobilce z nejhoršího typ Boxster, představenstvo však vědělo, že tradiční typ 911 a nový sportovní model s motorem uprostřed automobilku nad vodou neudrží dlouhodobě.

Vedení automobilky se na doporučení obchodního oddělení americké divize rozhodlo dát šanci terénnímu vozu, byť, světe div se, bylo určitou dobu ve hře i rodinné MPV (!). Američané do toho jistě měli „co kecat“, neboť tou dobou byl pro automobilku severoamerický trh jasně největším odbytištěm – a už tehdy tu byly „teréňáky“, později SUV, obrovským hitem.

V roce 1998 bylo rozhodnuto a Porsche usoudilo, že projekt do té doby označovaný jako „Colorado“ bude vyvíjet společně s Volkswagenem – Porsche mělo za úkol vyvinout platformu, kdežto u VW poskytli zkušenosti s velkoobjemovou výrobou, každý výrobce však vyvíjel své vlastní motory.

Jak první, tak i druhá generace typu Cayenne, sjížděla z linky v lipském závodě, ta se později rozšířila ještě do Osnabrücku. S třetí generací se výroba přemístila z Lipska a Osnabrücku do Bratislavy, aby uvolnila místo pro rovněž úspěšné modely Panamera a Macan.

První Cayenne poháněl výhradně 4,5l vidlicový osmiválec, ve verzi Cayenne S dával 340 koní, Cayenne Turbo uměl až 450 koní z téhož objemu. Už tehdy měl vůz chytrý systém Porsche Traction Management (PTM), který za normálních okolností posílal sílu mezi kola v poměru 62:38, v případě nutnosti však uměl poslat všechen točivý moment jen na přední či zadní nápravu.

Vrcholem nabídky se posléze stal Cayenne Turbo S, který díky dvojitému přeplňování dával na svou dobu špičkový výkon 521 koní. Tehdy se představil také aktivní vzduchový podvozek Porsche Active Suspension Management (PASM), který disponoval systémem regulace světlé výšky (21,7 až 27,3 cm).

Automobilka po ukončení výroby první generace zjistila, že redukční převodovku zákazníci v Cayenne používali… velmi zřídka. Vedení se tedy rozhodlo pro druhou generaci redukční převodovku odstranit (vedlejším účinkem byla úspora hmotnosti) a místo ní přibyla aktivní vícelamelová spojka, která se používá v typu Cayenne dodnes.

Spotřeba druhé generace (E2) proti první generaci (E1) klesla v průměru o 23 %. Později se zjistilo, že vzhledem k rozměrům je Cayenne vhodný i pro „vyzkoušení“ hybridního pohonu.

Hybridní supersport Porsche 918 Spyder byl ve své době obrovským milníkem – svého času byl nejrychlejším produkčním vozem na Nürburgringu a dodnes se svými výkony patří k naprosté špičce, čehož dosáhl nikoliv navzdory, ale díky svému hybridnímu pohonu. Z expertízy získané při vývoji typu 918 pak těžil nejen Cayenne.

Porsche však ve skutečnosti experimentovalo s hybridním pohonem už v roce 2007, kdy se na frankfurtském autosalonu objevila studie jménem Cayenne S Hybrid, založená na první generaci Cayenne. S druhou generací – konkrétně v roce 2010 – už přišla sériová verze, která umožňovala ujet až 30 km čistě na elektřinu, přitom nabízela kombinovaný výkon 416 koní.

Právě vývoj typu 918 potom tuto technologii prohloubil a znásobil její potenciál. Výsledkem byl Cayenne Turbo S E-hybrid, který disponoval výkonem 680 koní a 900 Nm, což jsou hodnoty z říše supersportů. Tento pohon si posléze našel cestu také do typu Panamera. Navzdory drtivému výkonu vůz umožňoval také skvělou spotřebu – na udávané 3 litry zapomeňte, ale majitelé přiznávají, že reálně se s vozem dá jezdit i za 7-8 litrů… když se snažíte.

Porsche Cayenne je zkrátka povedeným a důležitým modelem značky – a ve skutečnosti úspěšnější, než se očekávalo. U první generace se odhadovala roční produkce 25 tisíc vozů, za osm let se jich ale prodalo 276 652 – tedy circa 35 tisíc vozů ročně. V loňském roce 2021 už to bylo téměř 80 tisíc!

Cayenne navíc ukázal, že nepatří k těm SUV, která se bojí ušpinit si pneumatiky – v roce 2006 si soukromý tým zvolil pro Transsibiřskou rallye dva vozy Porsche Cayenne S. V závodě z Moskvy do mongolského Ulanbátaru vozy obsadily první a druhé místo. K úpravám přitom patřila jen zesílená ramena náprav, terénní pneumatiky, zkrácené převody, uzávěrka diferenciálu a zakrytování podvozku.

Že to Cayenne umí i na asfaltu nejlépe prokázal relativně nedávno, když v roce 2021 zajel na Nürbirgringu testovací jezdec Lars Kern s typem Cayenne Turbo GT (na poměry SUV) nevídaný čas 7.38,925. Tím za sebou nechal sporťáky jako Lamborghini Murciélago LP640 nebo Mercedes SLR McLaren. Cayenne je zkrátka ve formě a ta mu ještě nějakou dobu vydrží.