Britský MGB 1800 slaví šedesát let. Roky šlo o vůbec nejúspěšnější otevřený dvousedadlový vůz světa!

William Morris patří k průkopníkům britského automobilového průmyslu. Součástí jeho impéria byly Morris Garages, v nichž jejich šéf Cecil Kimber mimo jiné upravoval standardní vozy Morris na sportovní verze, které se lišily značkou MG, tedy právě zkratkou Morris Garages. Automobily MG byly velmi slavné, typ MGB 1800 uvedený v roce 1962 držel pozici nejprodávanějšího sportovního roadsteru dlouhá léta, než jej po více než dvaceti letech překonala Mazda MX-5. Celkem se do roku 1980 vyrobilo přesně 513 272 automobilů MGB všech verzí.

V roce 1962 nahradil nový roadster MGB 1800 předcházející řadu MGA 1500/1600, jež byla první poválečnou (a moderní) konstrukcí značky MG. Objem motoru se zvětšil na 1 798 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 80,3 × 88,9 mm), výkon se dvěma karburátory vzrostl na 95 koní (70 kW) při 5 400 ot./min a roadster o hmotnosti pouhých 871 kg uháněl rychlostí až 170 km/h (potvrzeno testem časopisu Autocar z října 1962).

Konstrukce MGB byla klasická, na svou dobu standardní, podélně uložený čtyřválec poháněl kola zadní tuhé nápravy prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením pákou na středovém tunelu, se synchronizací na druhém až čtvrtém stupni; na přání se dodával elektricky řazený rychloběh Laycock (tlačítko na přístrojové desce) pro třetí a čtvrtý převodový stupeň. Přední kola byla zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech; kotoučové brzdy Lockheed byly zatím pouze vpředu (průměr kotoučů 273 mm, vzadu bubny o průměru 254 mm). Přesné hřebenové řízení mělo 2,9 otáčky volantu na plný rejd. Kola s drátovým výpletem se dodávala na přání. Kompaktní vzhled vozu potvrzovaly vnější rozměry 3 891 × 1 522 × 1 254 mm při rozvoru náprav 2 311 mm. Palivová nádrž dostala objem 45 litrů, uváděná spotřeba benzinu činila 12,5 l/100 km.

Modernizovaný MGB 1800 Mk. II od roku 1967 dostal plně synchronizovanou převodovku podobně jako nová šestiválcová verze MGC. Od roku 1970 byla prvně k dispozici kola z lehké slitiny. Elegantní dvousedadlovou karoserii s otevírací střechou navrhl nejproslulejší italský karosář Pininfarina; vedle standardní plátěné střechy nabízel výrobce rovněž nasazovací pevnou (hardtop).

V roce 1965 program rozšířilo nadčasové kupé MGB GT 1800 se vzhůru výklopným víkem ve splývající zádi. V roce 1974 se objevily masivní černé pryžové nárazníky (tzv. pětimílové), respektující bezpečnostní normy USA, které výrazně změnily vzhled vozu. Použitím třílitrového šestiválce z většího sportovního vozu Austin Healey 3000 se zrodily roadstery MGC a kupé MGC GT, ale těch bylo mnohem méně, vyrobilo se jich celkem 8 976 v letech 1967 až 1969.

Britský úpravce Ken Costello ovšem úspěšně přestavoval MGB na osmiválce Rover 3500 už od roku 1970, a tak posléze obdobnou verzi nabídl také originální výrobce pod označením MGB GT V8 (bylo to pouze kupé, vzniklo jen 2 591 vozů v letech 1973 až 1976).

V roce 1980 výroba MGB bohužel skončila, oblíbené vozy však ještě dlouho jezdily v běžném provozu nejen ve Velké Británii, ale i v dalších zemích, kam se úspěšně vyvážely. Spolu s ukončením produkce se také definitivně uzavřela továrna MG v Abingdonu, z níž svého času vyjížděly nejen MGB, ale také menší roadstery MG Midget a větší Austin Healey 3000. Pokračovala však výroba náhradních karoserií MGB a dalších dílů u jiných firem, ostatně motory 1,8 litru typu B vycházely z velkosériové produkce pro další automobily různých značek koncernu British Motor Corporation (například pro Austin/Morris 1800, evropský Vůz roku 1964/1965).

Po třinácti letech na základě produkce náhradních karoserií MGB u firmy British Motor Heritage byla vyrobena dvoutisícová série nových roadsterů MG RV8, prvních s velkým osmiválcem od Roveru (předchozí úpravy byla jen kupé). Motor posílil na objem válců 3 946 kubických centimetrů a dosahoval výkonu 190 koní (140 kW), pětistupňová převodovka nahradila čtyřstupňovou. Dvoumístný roadster s pohotovostní hmotností 1 280 kg zrychloval z 0 na 100 km/h 5,9 sekundy a dosahoval největší rychlosti 217 km/h. Cena však činila už celých 25 440 liber proti 834 librám, 6 šilinkům a 3 penny při uvedení MGB na trh v roce 1962.

Automobily MGB získaly mnoho úspěchů na závodní dráze, startovaly dokonce ve 24 h Le Mans, 12 h Sebringu a 24 h Daytony. V roce 1968 třílitrový MGC s posádkou Andrew Hedges/Paddy Hopkirk obsadil celkově desáté místo ve dvanáctihodinovce v Sebringu, což však znamenalo třetí místo mezi sportovními prototypy za dvojicí nejrychlejších Porsche 907 (mezi ně se vklínily větší GT a TransAm).

Největším úspěchem MGB je vítězství v Marathonu de la Route na Nürburgringu 1966, kde belgicko-britská dvojice Julien Vernaeve/Andrew Hedges ujela 8 875 kilometrů za 84 hodin (to není překlep)! Za vítězným MGB tehdy dokončily vozy Ford Cortina Lotus, BMW 1800 a naše tři Tatry 2-603 (nejlepší ujela 8 330 km), které vyhrály hodnocení národních týmů pro Československo.