Článek
24. května 1972. To je den, který se zapsal do dějin automobilismu jako vznik oddělení tehdy zvaného BMW Motorsport GmbH. Z původních 35 zaměstnanců se už v roce 1988 firma rozrostla na rovných 400 a přibližně v tomto počtu se udržuje dodnes – pracovat v divizi M je pocta, které se nedostane jen tak někomu.
Prvním velkým úspěchem byl závodní typ 3.0 CSL, který dodnes patří k nejúspěšnějším cestovním vozům všech dob – mistrovství vyhrál mezi lety 1973 a 1979 hned šestkrát. Z vytrvalostních závodů se podařilo uzmout celkové vítězství na 12h v Sebringu a 24h v Daytoně, a k tomu další tři vítězství ve třídě na slavném okruhu Le Mans.
Posléze začali v divizi M stavět motory pro Formule 1, které svého času patřily k těm nejvýkonnějším. Připomeňme třeba Nelsona Piqueta, který se v roce 1983 se stájí Brabham stal prvním Mistrem světa, jehož monopost poháněl přeplňovaný motor – právě díky agregátu z dílen BMW Motorsport. Tato monstra tehdy dosahovala výkonu 1 200 až 1 400 koní.
Největší renomé si však divize M (a vlastně automobilka BMW jako taková) získala přenesením odbornosti získané během závodění na silniční vozy – z čehož vlastně současné BMW M těží dodnes. Pojďte si s námi připomenout ty nejlepší kousky.
1. M1 E26 (1978–1981)
Přítomnost „emjedničky“ tu jistě nikoho nepřekvapuje – šlo o úplně první silniční Bavorák od divize M a dodnes jde o její jediný model, který měl motor uprostřed.
Typ M1 poháněl fantastický 3,5l řadový šestiválec s atmosférickým plněním o výkonu 277 koní, který přes poctivý manuální pětikvalt poháněl zadní kola. Šlo patrně o jeden z prvních „supersportů“, který se dal používat i na běžné ježdění. Jeho skvělý motor si pak našel cestu do neméně výtečné M635 CSi E24 (v USA už pod označením M6) nebo do první M5 E28.
2. M3 E30 (1986–1991)
Kdo říkal, že pořádný Bavorák musí mít jedině šestiválec? Klidně M3 E30 považujte za onu příslovečnou výjimku, která potvrzuje pravidlo – ale faktem je, že čtyřválec se závodním rodokmenem byl ve své době výkonnější (200 až 240 koní) a zároveň lehčí než soudobé šestiválce.
Ideální rozměry, točivý motor, precizní převodovka, výborný podvozek a rozložení hmotnosti 48:52 (překvapivě ve prospěch zadní nápravy) daly dohromady recept, díky kterému je právě M3 E30 dodnes považována za nejlepší emkové BMW. I když má „jen“ čtyřválec.
3. M5 E39 (1998–2003)
První osmiválcová „empětka“ byla obrovský úspěch. Jako patrně první BMW nabízela kombinaci drtivých výkonů s každodenní použitelností – částečně díky 4,9l osmiválci, který dával na svou dobu skvělých 400 koní a 500 Nm točivého momentu. I díky němu se M5 E39 stala svého času nejrychlejším sedanem světa s maximálkou 300 km/h.
4. M3 E46 CSL (2003)
M3 E46 byla sama o sobě skvělá, ale verze CSL vyždímala ze skvělého základu 100 % potenciálu. Verze „Coupé Sport Leichtbau“ byla o úctyhodných 110 kg lehčí mimo jiné díky karbonové kapotě a skořepinovým sedačkám. Přidejte k tomu výkon zvýšený na 360 koní a máte záruku opravdu skvělého svezení.
M3 E46 měla velmi charakteristický řezavý zvuk, ovšem karbonový airbox v CSL dělal z této libozvučné záležitosti dokonalou symfonii. Ti, kteří s ní měli tu čest, vyčítali M3 CSL vždy jen jednu věc – převodovku SMG, s manuálem se totiž verze CSL nedělala. I přesto dnes mění majitele za 2,5 milionu korun, ovšem jeden téměř nejetý kus byl dokonce ještě dražší.
5. BMW 1 M Coupe (2011)
O kvalitách BMW 1M Coupe nechme promluvit prodejní čísla. BMW původně plánovalo vyrobit omezenou sérii 2 700 vozů, o typ 1M byl však takový zájem, že vzniklo přes 6 300 exemplářů. Není divu, byla totiž „poskládaná“ podle skvělého receptu – kompaktní karoserie se silným motorem vpředu, pohonem vzadu a manuální převodovkou uprostřed.
Typ 1M ve skutečnosti vážně byl tak trochu skládačka. Pamětníci si možná vzpomenou, co o něm Jeremy Clarkson řekl v roce 2011 v Top Gearu: „Je trochu jako polévka pro bezdomovce – také ji dělali ze zbytků. Zpětná zrcátka jsou ze současné M3. Zadní náprava je ze starého modelu. Motor je ze Z4. Je to recept, který by neměl fungovat, ale funguje… Je to prostě brilantní, brilantní, brilantní auto. Tečka.“