Článek
Maximální rychlost 390 km/h. To byla v roce 2002 skvělá hodnota, rekord slavného McLarenu F1 tedy byl překonán po více než deseti letech – a Bugatti Veyron se objevilo až tři roky po CC8S. Ba co víc – nikdo nevěřil, že Koenigsegg uspěje, ale automobilka dodnes funguje a je jedním z posledních malosériových výrobců, které pohání zejména vášeň ke svému řemeslu, vzkříšenou jejich zakladateli.
Koenigsegg CC8S je i na dnešní poměry velmi rychlé auto – na jeho maximální rychlost 390 km/h stačí jen málokdo
Typ CC8S byl úplně prvním modelem Koenigseggu. Byl výsledkem osmiletého vývoje a snů, vizí a představ zakladatele, Christiana von Koenigsegga. Jeho minimalistický, čistý a do určité míry elegantní design jej navíc skvěle odlišil od konkurentů – neexistovalo, abyste si Koenigsegg s něčím spletli. Kromě toho, že byl typ CC8S první, byl, jak už to tak někdy bývá, také tím nejdůležitějším modelem.
Kupodivu jde také o jeden z nejvzácnějších Koenigseggů – v letech 2002 a 2003 bylo „sériově“ vyrobeno jen šest exemplářů. Přesto jasně stanovil standardy po stránce designu, funkčnosti a celkové filozofie automobilky. Vůz se představil světu na pařížském autosalonu v roce 2000 – tam také první zákazníci složili své objednávky.
Motor byl do značné míry původem od Koenigseggu, vycházel však z jednotky Modular od Fordu. 4,7l osmiválec dával díky přeplňování kompresorem výkon fantastických 655 koní. Byť vycházel z jednotky Fordu, bylo toho hodně, co bylo potřeba upravit – ať už kvůli spolehlivosti nebo emisím. Motor tedy dostal kované ojnice i písty, větší vstřiky, náporové sání a ke kompresoru přibyl ještě mezichladič. Kupodivu musely být použity i odolnější šrouby, které držely pohromadě hlavu válců.
Koenigsegg CC8S ve své době přišel se strhujícím, a přesto vlastně poměrně elegantním designem
Typ CC8S měl přelomový výfukový systém, který navrhnul zakladatel osobně. Ten si pak nechal i patentovat – využíval princip tzv. „raketového katalyzátoru“. Vtip byl v tom, že v části výfukového potrubí před katalyzátorem vzniká velký zpětný tlak, čímž klesá výkon. Díky chytrému řešení bylo však možné, aby vzduch o vysokém tlaku tento úsek doslova „obešel“ a putoval přímo do hlavního katalyzátoru, který se tím zároveň zahříval. V zásadě šlo o poměrně jednoduché řešení, díky absenci pohyblivých částí také spolehlivé. Ve výsledku to prý pomohlo získat zhruba sto koní výkonu.
CC8S byl také jedním z prvních sportovních vozů, který disponoval odnímatelnou střechou z karbonu, který byl tehdy ještě stále považován za relativně „kosmický“ materiál. Další konstrukční prvek, který Koenigsegg představil, byly tzv. dihedrální výklopné dveře, které se na rozdíl od výklopných dveří Lamborghini nevyklápěly pouze nahoru, nýbrž se vysunuly vedle předních blatníků a teprve poté se otočily o devadesát stupňů směrem k přídi vozu.
Vůz si ve své době připsal na konto několik ocenění, kde jedním z nich bylo ocenění za „nejvýkonnější motor v produkčním autě na světě“. Samotný design pak obdržel rovněž pár prestižních ocenění, jmenovitě německé ocenění Red Dot nebo švédské Utmärkt Svensk Form.
Kupodivu i tehdejší odborná veřejnost přijala CC8S velmi dobře, byť šlo o první vůz automobilky. Tak třeba Jeremy Clarkson jej prohlásil za jeho nejoblíbenější superauto roku 2004, přestože tehdy byla tvrdá konkurence od Ferrari, Porsche nebo třeba Pagani. CC8S si rovněž vysloužila plný počet pěti hvězd v testu od britského magazínu EVO – což se nepodaří jen tak nějakému autu.
Dnes má Koenigsegg velmi dobře našlápnuto stát se budoucí klasikou. Proč? Tak zaprvé se vyrobilo pouhých šest kusů, to už samo o sobě dává autu punc exkluzivity. Jde také o první model dnes už úspěšné značky, takže v budoucnu patrně půjde o jakýsi pojízdný pomník, neboť od CC8S se odvíjely všechny další modely. Se zrychlením na stovku za 3,5 sekundy a rychlostí 390 km/h jde navíc i na dnešní poměry o velmi rychlé auto.