Tatra 815 je nejdéle vyráběným kopřivnickým náklaďákem. První kusy vyjely v roce 1983, legendárního předchůdce překonala ve všech směrech

Automobilka Tatra byla na počátku osmdesátých let velice silnou v oblasti nákladních vozidel, hlavně díky úspěchům řady Tatra 148, která byla exportována do více než 40 zemí na pěti kontinentech. Přesto byl prostor na inovace, výsledkem nichž byla Tatra 815.

Na začátku osmdesátých let byl na nový automobil už nejvyšší čas. Tatra 148 se sice vyráběla teprve od roku 1972, přímo však vycházela z modelu 138 datovaného až do konce padesátých let.

Práce na Tatře 815 začaly už v sedmdesátých letech, kdy kopřivnická automobilka dostala na starosti produkci nákladních vozidel s užitečnou hmotností nad 12 tun a vzduchem chlazenými motory pro celý východní blok. Příprava tak mohla být financována půjčkou od mezinárodní banky RVHP, která byla využita na výstavbu nových výrobních budov nebo nákup nových výrobních zařízení. To vše reagovalo na nedostatečné výrobní kapacity.

První prototypy vznikly v roce 1972, od pozdějšího sériového auta se ještě lišily jinak tvarovaným krytem motoru. Cílem bylo vůz zlepšit na všech frontách. Kabina měla být pohodlnější, motory tišší a ekologičtější. Samozřejmostí mělo být zachování skvělých terénních schopností, které byly testovány nejen na tatrováckém polygonu, ale také třeba na Sibiři.

Novinka navázala na předchůdce, hlavně díky oceňované koncepci tatrováckého podvozku s centrální nosnou rourou. Unifikace dílů však umožnila nabídnout mnohem širší paletu verzí než dosud. Ostatně Tatra 815 v produkci nahradila nejen „civilní“ 148, ale také „těžkou“ řadu 813, známou hlavně jako vojenský speciál a tahač návěsů. Tato unifikace měla díky jednodušší logistice navíc zlevnit a zjednodušit výrobu.

Klasický model s trambusovou kabinou tu byl v krátké, střední nebo prodloužené čtyřdveřové podobě. Doplňovala jej však i varianta s předsunutou kabinou umístěnou před přední nápravou, jako základ pro nosič jeřábu, bagru nebo vrtné soustavy. Podobně řešený byl i letištní tahač se sníženou kabinou, umístěnou před přední nápravou.

Dostupné byly rovněž různé konfigurace podvozku. Nejrozšířenější provedení mělo krátkou kabinu a třínápravový podvozek. Byly tu však i dvounápravové, čtyřnápravové verze nebo třeba vojenská provedení 8×8. Zadní kola byla dle verze jednoduchá, nebo ve dvojmontáži.

Také nabídka motorů byla opravdu různorodá, přičemž využívala stavebnicovou konstrukci. Po uvedení tu postupně byly nejen vzduchem chlazený vznětový desetiválec o objemu 15,8 l s výkonem 208 kW, ale také osmiválec o objemu 12,7 l s výkonem 170 kW nebo dvanáctiválec s objemem 19 l a výkonem 235 kW, respektive až 265 kW v přeplňované verzi.

Sériová Tatra 815 se veřejnosti poprvé představila v září 1982 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Výroba odstartovala v roce 1983, v prvním roce produkce vzniklo 9.199 kusů tohoto automobilu.

Původní verze byla vyráběná do roku 1989, za tu dobu bylo postaveno 95.024 exemplářů. Následovalo inovované provedení 815-2, přizpůsobené hlavně plnění emisních norem. V rámci další modernizace vůz dostal obchodní označení TERRNo.1, kdy vedle vzduchových osmiválců nabízela Tatra také kapalinou chlazené motory Deutz. Z této řady vycházela i Tatra (163) Jamal s kabinou posunutou za motor, odhalená v roce 1997 a nabízená do roku 2015.

Tatra 815 se vyrábí dodnes, a to v nejnovější evoluci 815-7 prodávané s obchodním označením Force. Ta letos nahradila i modelovou řadu Terra. Díky tomu jde o nejdéle vyráběnou typovou řadu kopřivnické automobilky.

Automobil se dnes prezentuje jako standardizovaná modelová řada speciálních vozidel přizpůsobených požadavkům speciálních složek. Lze tak přepravovat standardním letounem NATO C-130 Herkules a nechybí zde možnost dodatečného pancéřování dle norem STANAG nebo možnost lafetace palných zbraní. Vedle armády je však vozidlo využíváno také v civilní sféře jako jeřáb, hasičský speciál nebo záchranářské vozidlo.