Tatra 603 a její neznámí sourozenci: Víte, že vznikla sanitka i jedinečný autobus?

„Šestsettrojka“ představená v polovině padesátých let se nakonec vyráběla zhruba 20 let, to však neznamená, že by se v průběhu let nepočítalo s modernizacemi. Ty nakonec přišly v šedesátých letech, kdy se 603 dočkala kvůli předpisům čtveřice světlometů místo trojice. Celkové tvary se ale zase tolik nezměnily, s čímž se ale původně nepočítalo.

Už na začátku šedesátých let se totiž pracovalo na faceliftu, který by byl opravdu výrazný. Pražská projekční kancelář Tatry zhotovila několik modelů, z nichž byl nakonec vybrán k realizaci ten s tvary architekta Františka Kardause.

Tzv. Tatra 603A byla postavená nejprve jako maketa na jaře 1961, aby následně o rok později následoval pojízdný prototyp. Ten dostal zcela odlišnou karoserii než stávající vůz. Vpředu se objevila dvojice zdvojených kulatých svítilen, vzdálených od sebe. Projekt navíc zcela pozbyl proudnicovou karoserii, příď už nebyla oblá a jinak řešená byla také záď, s vodorovně orientovanými koncovými světly.

Technický základ byl nicméně použit ze stávající 603, což se podepsalo na rozvoru 2 750 mm. Celková délka s hodnotou 4 940 mm znamenala, že byl prototyp kratší než přes pět metrů dlouhá sériová verze.

Právě vzhled ale rozděloval názory. Zatímco část vedení automobilky si přála mít vůz ve výrobě klidně už v roce 1963, druhá část kritizovala poněkud zaměnitelné a nemoderní tvary, navíc prosazovala spolupráci s italskou karosárnou Ghia.

Na sedanu se i přes tyto rozdílné názory dále pracovalo, prototyp čile najížděl testovací kilometry. Navíc jej v roce 1963 doplnila další verze kombi (označovaná STW jako zkratka pro americké označení „station wagon“), později přestavěná do podoby sanity. Ta měla nízkou ložnou plochu a dvojitě otevírané páté dveře, což usnadňovalo nakládání lehátka s pacientem.

I v tomto případě byl prototyp pojízdný a byl čile zkoušen. Nakonec se však Tatra 603A realizace nedočkala. Výsledná modernizace Tatry 603 nebyla tak výrazná, zřejmě i kvůli ekonomickým možnostem.

Prototyp sedanu nicméně běžně jezdil po republice dál, ještě v osmdesátých letech, protože ho odkoupil přes Mototechnu pracovník opraven kopřivnické automobilky. Později změnil několikrát majitele, změnil lak a kvůli nedostatku náhradních dílů pozměnil svůj vzhled, než v novém tisíciletí prošel renovací do původní podoby. To sanita později skončila ve sbírce tatrováckého muzea.

Také další dvě díla na bázi Tatry 603 se datují do začátku šedesátých let. Tehdy byla někdejší bratislavská filiálka Pragy začleněna pod kopřivnickou Tatru, přičemž její součástí se stalo i vývojové středisko VMV (Vývoj motorových vozidel).

Bratislavský tým přitom dostal dost nezvyklý úkol, který však dával v rámci tehdejších tržních podmínek smysl. Cílem bylo postavit prototyp lehkého užitkového vozu s využitím pohonného ústrojí a dalších komponent z Tatry 603. Svým způsobem tak šlo o konkurenční projekt ke Škodě 997, z níž se později vyklubala Škoda 1203.

Jako první v rámci tohoto projektu vznikl na jaře 1961 minibus oficiálně nazvaný Tatra 603 MB. Ten využil upravené přední partie z Tatry 805, jejíž specifickou masku doplňovaly směrovky z 603. Zboku dodnes zaujme bohaté prosklení, včetně malých okének v zadních rozích karoserie nebo u střechy.

Interiér pět metrů dlouhé osobní dodávky měl nezvyklou koncepci. Vešlo se do něj hned 13 sedadel v pěti řadách. První dvě řady měly po dvou místech, s tím, že druhá řada byla otočena proti směru jízdy. V zadních řadách se pak museli vedle sebe vejít vždy tři pasažéři. Myslelo se však na variabilitu, protože sedadla šla odmontovat, díky čemuž se minibus dal přetvořit v praktickou dodávku. Ta následně umožnila převážet až 8 m3 nákladu.

Vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o objemu 2,5 litru z dílny Julia Mackerleho byl v tomto případě uložen podélně za přední nápravou. Poháněl tak skrze čtyřstupňovou manuální převodovku přední nápravu, což z auta udělalo první předokolku od Tatry.

Technický základ poskytl plochý rám umožňující v kombinaci s pohonem předních kol stavbu dalších karosářských variant. Dobový Svět motorů konkrétně zmiňoval možnost skříňového vozidla pro rozvoz potravin, pojízdné prodejny či pick-up. Tato variabilita byla využita hned v roce 1962, kdy minibus doplnil užitkový automobil. Tomu se říkalo Tatra 603 NP – nízkoplošinový.

Tento vůz měl v hlavách konstruktérů sloužit jako rozvážkový. Za kabinou se tak objevila nízká korba, s nízko umístěnou ložnou plochou. Zajímavá přitom byla i kabina, byla odklápěcí, pro snazší přístup k motoru – vidlicový osmiválec byl opět uložen za přední nápravou.

Bohužel ani jeden z těchto zajímavých projektů se realizace nedočkal, a to navzdory pečlivému testování nejen v ulicích Bratislavy. Čekala je tak alespoň pracovní kariéra – 603 NP sloužila pro rozvoz zboží i v kopřivnické podnikové dopravě. 603 MB zase fungovala jako měřicí vůz při jízdních zkouškách jiných automobilů. Dnes je pak součástí sbírky kopřivnického muzea Tatra, zatímco nízkopodlažní sourozenec skončil neznámo kde.