Světové hvězdy za železnou oponou: Před 35 lety se okruh v Brně otevřel závodem, dnes se tu bruslí

Charakter starého silničního Masarykova okruhu už neodpovídal vývoji techniky, a tak se podařilo do roku 1987 vybudovat moderní automotodrom mezi Žebětínem a Ostrovačicemi, jenž se stal důstojným nástupcem původní trati.

Ještě před rokem 1989 se tam objevily závody MS cestovních vozů, DTM, německá Formule 3, závod MS sportovních prototypů a samozřejmě MS silničních motocyklů; později startovaly také nové kategorie jako evropské mistrovství cestovních vozů ETCC, nové DTM, různé šampionáty F3000, Pohár FIA sportovních prototypů, mistrovství FIA GT, vytrvalostní Epilog (šestihodinovka na závěr sezony), nemluvě o domácím mezinárodním šampionátu v mnoha třídách a kategoriích, jakož i o značkových pohárech a závodech historických vozidel včetně čistokrevných vozů Formule 1, CanAm a sportovních prototypů. Okruh byl otevřen v deštivém létě 1987 mezinárodním závodem motocyklů i automobilů, o týden později za velmi chladného počasí přijeli jezdci mistrovství světa s cestovními vozy.

Grand Prix Brno se stala šestým závodem mistrovství světa, které bylo soubojem vozů BMW M3 a Ford Sierra RS, které vyhrály všech jedenáct závodů. Právě v Brně debutovaly Sierry v nové specifikaci RS500 místo RS Cosworth, rychlejší a spolehlivější, a obsadily první dvě místa zásluhou švýcarského týmu Eggenberger Motorsport pod taktovkou Rudiho Eggenbergera. Vítězná dvojice německých jezdců Klaus Ludwig/Klaus Niedzwiedz ujela 93 okruhů průměrnou rychlostí 143,167 km/h, týmoví kolegové Steve Soper/Pierre Dieudonné měli ztrátu pouhých 0,36 sekundy.

Ve druhé divizi do 2,5 litru vládly BMW M3 před vozy Alfa Romeo 75, triumf a celkově třetí místo patřily španělsko-francouzské dvojici Luis Pérez-Sala/Olivier Grouillard z týmu Bigazzi (ano, oba jezdili Formuli 1). Následovaly další „bavoráky“ M3 posádek Roberto Ravaglia/Roland Rastenberger a Johnny Cecotto/Gianfranco Brancatelli; čest Alfy Romeo zachránili Švédové Thomas Lindström/Steven Andskär ze soukromého Q-Racing, když tovární posádky Jacques Laffite/Paolo Barilla (desátí) a Giorgio Francia/Nicola Larini (odpadli) do bojů o prvenství nezasáhly. Nejlepší ženou byla Ellen Lohr, celkově sedmá na BMW M3 Alpina s Andreasem Bovensiepenem (syn zakladatele tuningové firmy Alpina) a Francouzem Fabienem Giroixem (o rok dříve jel na starém okruhu s Paulem Belmondem). Slavný lyžař Franz Klammer na Mercedesu 190 E z týmu Dr. Helmuta Marka (dnes sportovního ředitele Red Bullu F1) bohužel nedokončil.

Československé želízko v ohni Zdeněk Vojtěch/Břetislav Enge na BMW M3 z týmu Václava Bervida tentokrát diváky zklamalo, byla to jejich poslední společná sezona a nezúčastnili se už všech závodů. V cíli byli až třiadvacátí před komplikovaným strojem Maserati Biturbo, mezi jehož jezdci působil Bruno Giacomelli, italský závodník F1. Posádka ÚAMK Praha na dalším BMW M3 ve složení Oldřich Vaníček/Vlastimil Tomášek dojela třináctá, tedy nejlépe z našich. Miloš Bychl s Jugoslávcem Dagmarem Šusterem se ještě musel spokojit se slabším BMW 325i (v cíli na 21. místě).

První divizi do 1,6 litru si ale pojistil Antonín Charouz, který nasadil dva vozy Toyota Corolla GT v barvách Motorsportu Praha a Autoturistu, spolu s Georgem Alberem divizi vyhrál (celkově devatenáctí), zatímco ve druhém voze (jel s Italy Pierluigi Grassettem a Danielem Toffolim) nedokončili. Porazil ale mnohonásobného dánského mistra Erika Hoyera (rovněž Corolla GT) a několik dalších soupeřů s vozy Alfa Romeo.

V různých týmech tehdy v Brně startovali také bývalí či budoucí jezdci Formule 1. Patřil k nim Rakušan Roland Ratzenberger, v cíli čtvrtý (a druhý v divizi II do 2,5 litru), který o necelých sedm let později zahynul v tréninku na Velkou cenu San Marina (pouhý den před smrtí Ayrtona Senny v tomto závodě). Dobře si tohoto skromného závodníka pamatuji, ostatně prohodili jsme pár slov i ve čtvrtek před osudnou Imolou. Ke starým známým patřil také Paolo Barilla, dědic známého výrobce italských těstovin, který v roce 1985 zaskočil vítězstvím na Interserii v Mostě coby náhradník za Jochena Masse.

Vítězové Klaus Ludwig a Klaus Niedzwiedz u nás rovněž zářili také v Mostě. V celkovém hodnocení mistrovství světa 1987 je však překonal italský specialista Roberto Ravaglia, který na BMW M3 dobyl titul mistra světa s náskokem jediného bodu po jedenácti závodech!

Českoslovenští jezdci v sezoně 1987 startovali rovněž v odděleném mistrovství Evropy cestovních vozů (to se v Brně nejelo), kde Antonín Charouz s Corollou dobyl další vítězství v divizi do 1,6 litru v Estorilu a Imole, ale dvojice Vaníček/Tomášek obsadila celkově osmé místo mezi jednotlivci a čtvrté mezi týmy (BMW M3).

Automobilové mistrovství světa a Evropy se do Brna ještě vrátilo v nové formě, ale dnes se už jezdí jinde. Podobně dopadla motocyklová Velká cena České republiky, která se konala naposledy v létě 2020 bez diváků za přísných restrikcí. Bohužel tím velké závody v Brně skončily a můžeme jen vzpomínat.

Automotodrom Brno nyní láká na projížďky na kolečkových bruslích, procházky pod hlavičkou Masarykův okruh pěšky či jízdy veřejnosti, zkrátka velké automobilové a motocyklové závody z okruhu zmizely. Jen se nám zdá, že okruh byl postaven pro jiné účely. Brno skončilo, ale Most a Hungaroring jedou dále, maďarská trať se stala jednou z mála s nepřerušenou tradicí ve Formuli 1 delší pětatřiceti let! Asi to jinde dělají lépe!