Škoda Yeti slaví 15 let: Sympaťák do hor i města nastartoval ve Škodovce éru SUV

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco opravdový sněžný muž yetti je tak trochu mytickou postavou, k dobře doloženému prvnímu pozorování Yetiho došlo na Ženevském autosalonu v březnu 2005. Tehdy Thomas Ingelath, tou dobou šéf mladoboleslavského designového centra, představoval nový koncept jako dobrodruha, který se nezalekne žádné výzvy, jíž se nezaleknete vy.

Všichni tou dobou věděli, že SUV je tak trochu póza, a tak spíš než drsné terénní schopnosti noví zákazníci ocení praktičnost v osobitém balení s nádechem dobrodružství (což Ingelath dokládal přezouváním z těžkých horolezeckých bot do lehkých pohorek přímo v kufru konceptu Yetiho).

Vlastně byla Škodovka neobyčejně pohotová, protože první auto tohoto typu – Nissan Qashqai – se světu ukázalo jen o rok dříve. Česká automobilka ale vycítila šanci a konceptem zkusila, co na to potenciální zákazníci. A i když si museli zpočátku trochu zvykat na nové uspořádání přídě se dvěma doplňkovými kulatými světly, ostře řezané hrany oken a kontrastní lakování střechy (designéři Škody svou odvahu demonstrovali již o dva roky dříve na konceptu Roomsteru), byli novým typem vozu nadšení.

Dokonce víc, než automobilka očekávala. Co mělo být původně jen designovým cvičením, se změnilo na produkční vůz – i když ta cesta byla trnitá a trvala čtyři roky (do toho Škoda totiž ještě uváděla nový Roomster). Yetimu k životu pomohla zkrácená platforma Octavie Scout, protože v koncernu nebyla žádná kompaktní platforma umožňující zástavbu pohonu všech čtyř kol.

Produkční design byl samozřejmě uhlazenější (hlavně uvnitř, s platformou totiž Yeti z Octavie převzal i interiér) a přišel i o vyklápěcí držák kol na zádi, za to si z Roomsteru vypůjčil neobyčejně praktický systém zadních sedadel VarioFlex (tři samostatné sedačky šly individuálně posouvat, sklápět a vyjímat) a doplnil je řadou šikovných Simply Clever nápadů (sklopné opěradlo sedadla spolujezdce, sklopné stolky integrované do opěradel předních sedadel, vyjímatelná svítilna v kufru a mnoho dalších) a kufrem o objemu 416 litrů, takže si nikdo na nedostatek praktičnosti nemohl stěžovat.

Se světlou výškou a haldexovou čtyřkolkou jste si mohli troufnout i do terénu (oproti výchozí Octavii Scout měl výhodu kratšího rozvoru a převisů), většina aut ale trávila svůj život na asfaltu – i tam se Yeti cítil jako ryba ve vodě. Za jeho (omezené) terénní dovednosti jste zkrátka neplatili žádnou daň v podobě menšího komfortu jízdy na silnici nebo vyšší spotřeby, jako tomu u tehdejších SUV často bývalo. Není divu, že si ho všichni zamilovali.

A to zahrnuje i jinak velmi kritického Jeremyho Clarksona, který v dobovém testu označil Škodu Yeti za „pravděpodobně nejlepší auto na světě“ – což v jeho podání znamenalo opravdu velkou pochvalu. A i když nešlo úplně o typický uživatelský test, protože většina majitelů nemá na zadních sedadlech tatérský salon, neprojíždí hořícím domem se zmrzlinou v ruce a už VŮBEC si za jízdy nenechává na střechu přistát vrtulník, Yeti si se všemi nástrahami kreativní motoristické žurnalistiky překvapivě snadno poradil.

Proto modernizaci v září 2013 provázelo tak trochu mrzení, protože Yeti s ní přišel o svou osobitou tvář – místo neobvyklého pojetí se čtveřicí světel se změnil na nudnou variantu s běžnou dvojicí. Ještě větší mrzení pak přišlo s představením Karoqu v roce 2017, který oblíbené jméno spláchl do kanálu (Škoda argumentovala tím, že novinka je podstatně větší, vybavenější a propracovanější, ale fakticky jen Yeti nezapadal do nové koncepce pojmenování SUV).

Škoda nakonec vyráběla Yetiho od roku 2009 až do roku 2018 (což je skutečně neobyčejně dlouho) a za tu dobu z výrobních linek po celém světě (v českých Kvasinách, v Číně, Indii, Rusku, Kazachstánu a také na Ukrajině) sjelo 683 603 kusů. Dodnes ale zůstává ve vzpomínkách nebo i v garážích jeho nadšených majitelů a je stále také oblíbenou ojetinou. Tak všechno nejlepší, Yeti, a díky za ty vzpomínky!