Článek
Přesně přes 90 lety, tedy v březnu 1935, vyjel z bran továrny Škoda v Mladé Boleslavi první exemplář pět a půl metru dlouhého silničního korábu poháněného šestiválcem, který nesl jméno Superb.
Ten si své jméno (v anglickém překladu znamenající „jedinečný, vynikající, skvělý“) zajistil nejen výkonnými motory (2,5litrový řadový šestiválec produkoval 55 koní, ale později ho doplnil čtyřlitrový V8 s výkonem 96 koní), ale také moderním podvozkem s páteřovým rámem, který byl tužší než tehdy typický žebřinový, a nezávislým zavěšením všech kol, jež pomáhalo k lepším jízdním vlastnostem.
Superb prošel v průběhu svého dlouhého života řadou designových i technických obměn a vylepšení.
Byl také vybaven hydraulickými brzdami (bubnovými na všech kolech) nebo nejmodernějším elektrickým systémem s napětím 12 V. K tomu nabízel velkorysý prostor až pro sedm cestujících a jejich zavazadla, byl k dispozici s různými délkami rozvoru a karoseriemi, včetně otevřených a na zakázku vyráběných provedení.
Superb 640 se dokázal rozjet až na 110 km/h (v dobách, kdy silnice s kvalitním povrchem byla spíš výjimkou, se hodila také světlá výška 210 mm jako u moderních SUV), při normální cestovní rychlosti si prý bral nějakých šestnáct litrů na sto.
Kvůli provozním nákladům, ale hlavně kvůli vysoké prodejní ceně si ho tak pořizovali hlavně bankéři, továrníci a státní úředníci, kteří se nechali vozit vlastním řidičem. Do ukončení výroby v roce 1949 bylo vyrobeno přibližně 890 osobních vozů a 1 630 vojenských derivátů – včetně jedinečné verze 4 × 4.
Jméno Superb převzala moderní vlajková loď z přelomu tisíciletí, nyní je na trhu její již čtvrtá generace.
Tím však příběh modelu Superb neskončil. Když Škoda na přelomu tisíciletí hledala název pro svou vrcholnou limuzínu se šestiválcem, Superb se přímo nabízel. Díky němu Škoda získala třetí modelovou řadu, která jí dělá parádu až dodnes…