Hlavní obsah

Ruský Moskvič opět žije. Návrat na automobilovou scénu zvládá jen s čínskou pomocí

Foto: Moskvič

Moskevská automobilka vyrábějící vozy značky Moskvič patřila mezi důležité součásti sovětského autoprůmyslu. Po letech se vrací na scénu a ukazuje tím, jak se svět změnil.

Článek

Automobilový průmysl Sovětského svazu čítal různorodé výrobce, „mainstreamová“ produkce každopádně patřila hlavně dvěma výrobcům – značce Lada automobilky VAZ z Toljatti a značce Moskvič moskevského výrobce AZLK (dříve MZMA). Zatímco Lada s většími či menšími úspěchy pokračovala i po rozpadu SSSR, Moskvič postupně zmizel ze scény. Nyní se však po letech vrací, s čínskou pomocí.

Od oceňovaných modelů k úpadku

Tzv. Automobilový závod Leninského komsomolu (do roku 1969 Moskevský závod malolitrážních automobilů) zažil největší rozmach v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy vyráběl oceňované modely 412 a 2140. Ty byly vyzdvihovány pro svoji robustnost a nízkou cenu.

Automobilce se dařilo i v osmdesátých letech, kdy na trh dorazil Moskvič 2141 (známý také jako Aleko). Ten přijel s moderní koncepcí pohonu přední nápravy, která v té době v SSSR působila jak z jiného světa, byť na Západě už tehdy byla zcela běžná.

Foto: AZLK

Moskvič 2140 je už klasikou.

Právě s 2141 to moskevský výrobce zkoušel i po rozpadu Sovětského svazu. Jenže rychle se ukázalo, že jde vlastně už o zastaralý výrobek. Vždyť auto technicky vycházelo ze Simcy 1308, která v době rozpadu SSSR byla 15 let starým vozem.

Postupný zánik Moskviče

Po privatizaci firma nazvaná OAO Moskvič postupně rozšířila nabídku o deriváty vycházející z liftbacku 2141, ať už šlo o pick-up, sanitku nebo sedan. Navíc nové vedení mělo spoustu zajímavých nápadů, pokračoval tak projekt velkoprostorového vozu Moskvič 3733, který původně měl vznikat ve spolupráci s Bratislavskými automobilovými závody (projekt MNA 1000).

Foto: Moskvič

Po rozpadu Sovětského svazu Moskvič ukázal, kam patří – do propadliště dějin.

Jenže noví majitelé neměli dost financí, a tak neměli dostatek prostředků na zásadní inovace. I proto výroba postupně klesala, a byla dokonce zcela přerušovaná. Částečně továrnu zachraňovala automobilka Renault, která v uvolněných prostorách začínala montovat Mégane. Později následovaly i další modely v nově vzniklém podniku Renault Russia.

Naopak samotný Moskvič byl nucen v roce 2006 vyhlásit bankrot. K definitivnímu konci došlo o čtyři roky později, kdy dluhy byly konkurzním správcem prohlášeny za splacené.

Zájem o Moskvič

I přes vyhlášený bankrot měla značka Moskvič v Rusku pořád jisté renomé, a tak se několik let spekulovalo o možném oživení. V roce 2012 si tak logo nechal registrovat Volkswagen, který údajně jméno Moskvič chtěl použít pro tehdy zvažovanou, nově vybudovanou levnou značku pro východoevropské trhy. Bezesporu mělo jít o konkurenci cílenou proti Dacii od Renaultu.

O tři roky později se práva na použití značky snažil získat Renault, byť nebylo úplně jasné, s jakým účelem. Automobilka ale tehdy vyráběla své vozy v Moskvě, a to včetně dacií se znaky Renaultu, a tak je pravděpodobné, že existovaly myšlenky na jejich přejmenování. Z Renaultu Duster se tak klidně mohl stát Moskvič.

Takové plány ale nakonec realizovány nebyly, a tak se uplynulé roky zdálo, že je Moskvič definitivně mrtvý. Pak však Rusko napadlo Ukrajinu, evropské země vyhlásily proti Rusku různé sankce, a tak bylo nakonec vše jinak. Moskvič se v roce 2022 opět vrátil.

Postupné rozšíření nabídky

Návrat to byl přitom velmi ambiciózní. Cílem v době odhalení projektu bylo vyrábět 100 000 automobilů ročně.

Jako první dorazil na trh Moskvič 3, kompaktní městský crossover s moderní vizáží. Montáž zajišťuje moskevský závod dříve známý jako Renault Russia, kterého se francouzská automobilka po ruské agresi zbavila.

Foto: Moskvič

Moskvič 3 je crossover podle moderního střihu. S čínským pasem.

Návrat na scénu nebyl jen tak, neobešlo se to bez pomoci. Moskvič 3 je totiž jen upravený čínský JAC JS4. Moskevská značka tak svůj návrat nezvládla vlastními silami, jen kvůli sankcím se nemohla obrátit na pomoc ze Západu, ale musela požádat o pomoc Východ.

Auto je 4 410 mm dlouhé. Vedle benzinové varianty s atmosférickou šestnáctistovkou nebo přeplňovanou patnáctistovkou bylo nabídnuto i ve verzi s elektropohonem.

Rok nato následoval Moskvič 6, tentokrát klon modelu JAC A5 Plus. Jde tak o liftback moderního designu, který koncepcí navazuje na někdejší Aleko. Oproti němu je však design dle soudobé módy, včetně interiéru, kde se nachází infotainment s rozměrným 10,4″ displejem.

Zatím poslední součástí expanze je letos odhalený Moskvič 8, dosud největší model oživené značky. Jde o 4 824 mm dlouhé SUV pro sedm osob, klon čínského modelu JAC Sehol X8 Plus s výrazně tvarovanou přídí. Také v tomto případě pod kapotou pracuje 1,5litrový benzinový motor s přeplňováním. Poháněná je přední náprava, prostřednictvím dvouspojkové sedmistupňové převodovky. Čtyřkolka k dispozici ani nebude, což v ruských zimních podmínkách může být limitující.

Oživený Moskvič tak už není značkou s vlastní produkcí, ale jen značka nabízející rebrandovaná auta jiného výrobce. Možná i proto je odbyt zatím za očekáváním, cíli 100 000 vyrobených aut ročně se zatím nepovedlo ani přiblížit. Letos se prodá zhruba jen 30 000 vozů. Nechme se tak překvapit, jaká bude další budoucnost tohoto projektu.

Související témata:
Načítám