Pamatujete si sestru slavné vejtřasky? Praga S5T vznikla z nouze, nakonec sloužila léta

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pražská automobilka Praga po konci druhé světové války pokračovala v produkci meziválečných nákladních typů, ať už šlo o řadu RN nebo „těžkou“ řadu ND. Vedle toho však pracovala na nové generaci vozů, řadě N2T až N5T (dle užitečné hmotnosti 2 až 5 tun), na něž však nakonec nedošlo. Kvůli reorganizaci československého automobilového průmyslu se Praga musela zaměřit na výrobu pro armádní sektor. Díky tomu však nakonec přece jen nabídla i vozidlo pro civilní zákazníky.

Výsledkem orientace na výrobu pro armádu se stala slavná Praga V3S. Konstruktéři dostali za úkol postavit vojenský speciál s užitečnou hmotností tří tun, což se podepsalo i na samotném označení modelu. Armáda takový vůz tehdy potřebovala, žádala sjednocení vozového parku, když už se nechtěla spoléhat na vozidla ukořistěná po válce či vozy původně určené pro civilní sektor, které pro armádu neměly dostatečné schopnosti mimo zpevněné cesty.

Praga V3S s pohonem všech kol byla sice primárně určena pro československou armádu, už krátce po zahájení výroby však našla své uplatnění i v civilním sektoru. Tam se ale rychle ukázaly její slabiny, hlavně vysoká nehospodárnost při běžném použití.

Vedení pražské automobilky tak rozhodlo o úpravě vozidla pro běžné silniční použití, výsledkem čehož se stala Praga S5T. Ta původně měla být jen levným, dočasným řešením, před příchodem zcela nových typů. Ty byly potřeba, protože náklaďák této střední kategorie v československé produkci chyběl. Nakonec se však vyráběla pěknou řádku let, mezi lety 1956 až 1972, kdy vzniklo více než 50 000 exemplářů tohoto modelu.

Praga S5T pro snížení nákladů i urychlení vývojového procesu využila množství komponentů z „armádní“ V3S, konkrétně třeba hnací ústrojí nebo upravenou kabinu. Ta byla u prvních prototypů hodně blízká vejtřasce, sériové provedení ale už mělo jinak řešenou příď, s odlišnou maskou a zapuštěnými světlomety. Navíc tu nemusela být vpřed výklopná přední okna nebo otvor ve střeše pro vojenského pozorovatele. Zato však byl interiér lépe hlukově izolován.

Hlavním poznávacím znakem S5T se nicméně stal počet náprav – byly tu dvě a nikoliv tři jako u armádní sestry. Zjednodušené nápravy byly tuhé, s dvojnásobným převodem v rozvodovce místo kolových redukcí. Poháněná byla jen ta zadní. Základem byl i zde žebřinový rám, nýtovaný z ocelových profilů.

Pohon také v tomto případě zajišťoval vzduchem chlazený řadový vznětový šestiválec původem od Tatry, který při objemu 7,4 litru poskytoval výkon 72 kW.

Jak už to u nákladních vozidel bývá, Praga S5T vznikla v různých derivátech. Nejrozšířenější byly klasický valník a sklápěč. Základní model měl rozvor 4 090 mm, prodloužený pak 4 500 mm. Ložná plocha díky tomu mohla činit až pět metrů!

Existovaly rovněž různé nástavby pro různé účely. Vůz tak sloužil jako cisterna pro převoz paliv nebo mléka. Byly tu chladírenské a mrazírenské nástavby, sací vozy, samosběry s vysavačem pro úklid ulic nebo samonakládací odpadkové vozy, stejně jako kropicí vozidla, pojízdné dílny, nebo dokonce prodejny.

Zajímavým modelem byla tzv. Praga S5T-2TN. Šlo o odvozený vůz se zkráceným rozvorem a hlavně bezkapotovou kabinou převzatou ze Škody 706 RTTN, který vznikl na popud Sovětského svazu. Tam měl sloužit v extrémních podmínkách, kde by jiné vozidlo neobstálo. Nakonec bylo údajně vyrobeno přes 3 000 exemplářů tohoto modelu dodávaného do SSSR v soupravě s chladírenským návěsem od choceňského Orličanu. Část produkce ale zůstala v Československu.

Vývojové práce se ale nezastavily ani po zahájení produkce. V roce 1962 nastoupila modernizovaná verze označená S5T-2. Ta dostala posílený motor na 81 kW, díky zvýšení otáček i jiným tryskám vstřikovačů. Zlepšil se také systém mazání, převodovka byla tišší a snazší na řazení. Došlo též k zesílením rámu nebo úpravě kabiny.

V druhé polovině šedesátých let dorazil derivát S5T-3. Ten dostal motor převrtaný na objem 8,1 litru, což mělo zajistit vyšší životnost než u dosavadní verze. Pozdější S5T-3 Super znamenalo navýšení užitečné hmotnosti na šest tun.

Praga S5T se nakonec vyráběla do roku 1972, což je více než slušný výkon na vozidlo, které původně mělo být jen dočasným řešením. Vedle Československa se S5T vyvážela třeba i do Finska, Nizozemí, Egypta, Indonésie nebo Číny.

Původně se vyráběla ve Vysočanech, od roku 1961 v Letňanech, u Avie. Produkce zde skončila primárně kvůli nutnosti uvolnění kapacit pro nastupující Avii A15/A30.

Přitom nadále šlo o jediný nákladní vůz této velikostní kategorie československé produkce, který vyplňoval mezeru mezi nastupující Avií A30 a Škodou 706 RT. Zájemci o náklaďák této velikosti tak museli volit vozy z dovozu, konkrétně východoněmeckou IFu W50. Projekty Avie nebo Pragy o nástupce S5T bohužel nedopadly.