Polský Fiat 125p známe i z našich silnic. Nadchl komfortem, ve výrobě ale vydržel až moc dlouho

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Automobilka Fiat pomohla motorizovat nejen domovskou Itálii, ale také další země, včetně Sovětského svazu nebo Polska. Zatímco pro SSSR dodal Fiat techniku prvním vozům automobilky VAZ, u našich severních sousedů se fiaty vyráběly jako „Polski Fiat“. Prvním z nich byl v šedesátých letech Fiat 125p.

Jeho výroba byla dohodnuta v roce 1965, kdy polská vláda podepsala s automobilkou Fiat smlouvu o licenční výrobě středně velkého automobilu. Ten na polském trhu tehdy chyběl, polský automobilový průmysl tápal, když se po druhé světové válce nemohl vzpamatovat. Varšavská automobilka FSO pořád vyráběla jen malý model Syrena a větší model Varšava, oba však byly beznadějně zastaralé, a tak bylo potřeba hledat náhradu.

A když si ji v Polsku nezvládli vyvinout sami, musela se hledat zahraniční spolupráce, výsledkem čehož byla právě dohoda s Fiatem. Možná i proto, že v Polsku se fiaty licenčně vyráběly už v meziválečném období a že se nad pokračováním licenční výroby uvažovalo i krátce po válce. Kvůli tehdejší politické situaci se však v Polsku začal v roce 1951 vyrábět FSO Varšava alias licenční GAZ M20 Poběda.

Nejednalo se však jen s italským výrobcem, zvažovala se i kooperace s Renaultem. Italské a francouzské automobilky byly tehdy nakloněny spolupráci s východoevropskými státy i kvůli silnému postavení komunistických stran v tamějších západoevropských zemích.

Výsledná dohoda přitom byla nakonec kompromisem. Fiat nabízel výrobu modelu 1300/1500, vyráběného už také třeba v Jugoslávii (jako Zastava 1300), polské vládě se však zalíbil jeho připravovaný nástupce, Fiat 125 - hlavně díky modernějšímu designu s hranatou karoserií i technice v podobě motoru s rozvodem OHC se dvěma vačkovými hřídeli. Nakonec však vyráběný automobil sice využil styl připravované 125, motor, podvozek nebo i přístrojová deska však byla převzata z výběhového vozu.

Ani design ale nebyl převzat z Fiatu 125 beze změn. Zatímco italská 125 měla hranaté světlomety, polský derivát, nazývaný 125p, využil kulaté svítilny. Pohon 125p zajišťovala už poněkud obstarožní třináctistovka o výkonu 44 kW, zatímco italská 125 měla pod kapotou modernější šestnáctistovku s 66 kW. Poháněná byla každopádně zadní kola, a to prostřednictvím čtyřstupňové manuální převodovky.

Fiat 125p přitom pomohl nejen motorizovat Polsko, ale hlavně konečně oživil i tamější autoprůmysl. Nejenže kvůli němu musela být inovována továrna ve Varšavě, ale modernizačním procesem museli projít také lokální dodavatelé dílů.

Příprava na začátek výroby nakonec trvala dva roky. Zahájena byla 28. listopadu 1967, kdy odstartovala produkce vozů ještě využívajících komponenty dodávané z Itálie. Fiat 125p tak nakonec debutoval jen pár měsíců po italském Fiatu 125. Po premiéře byl oceňován díky poskytovanému komfortu i slušné síle motoru.

Do konce roku vzniklo jen 75 aut, v roce 1968 to však bylo už 7 101 automobilů. Výroba přitom postupně rostla, až na vrcholných 116 940 smontovaných vozů během roku 1976.

V průběhu let přitom došlo k několika inovacím. Ty se týkaly rozšíření nabídky karosářských variant – v roce 1971 nabídku doplnilo kombi, dva roky poté dorazil i pracovní pick-up. V malých sériích byly postaveny i sanitky nebo šestidveřové sedany, došlo i na kabriolet, ten vznikl ve vývojovém oddělení továrny pro vyhlídkové jízdy turistů po Varšavě. Nabídku mezitím doplnil i větší motor v podobě patnáctistovky o výkonu 52 kW.

Rok 1973 byl ve znamení zásadnější modernizace. Chromovanou masku nahradila černá, upravena byla i zadní náprava.

V osmdesátých letech byl už Fiat 125p zastaralý, přesto na trhu zůstával a snažil se v zahraničí lákat aspoň nízkou cenovkou. Polski Fiat totiž i díky rozdílům proti v Itálii vyráběnému vozu mohl být vyvážen i do jiných zemí, kterými byly mimo jiné Československo, NDR a Maďarsko, později dokonce i Velká Británie či Austrálie. Navíc se vůz začal montovat v Egyptě či Kolumbii, a to z Polska dovážených dílů.

Ostatně, původně se plánovalo, že výroba bude v roce 1982 ukončena, s postupnou náhradou v podobě FSO Polonez uvedeného v roce 1978. Nakonec však vůz ve výrobě pokračoval, nově však jakožto FSO 1300/1500 dle verze. To souviselo s tím, že polskému výrobci vypršela licence na použití názvu Fiat. Výroba nakonec pokračovala až do 29. června 1991, kdy celkem vzniklo přes 1,44 milionu kusů tohoto vozidla. V nové době po konci socialistického režimu už takový automobil neměl šanci na úspěch.

Tím však historie polského Fiatu neskončila. V roce 1973 se totiž v automobilce FSM (Fabryka Samochodów Małolitrażowych) v městě Bielsko-Biała začal v licenci vyrábět maličký Fiat 126p, přezdívaný Maluch, který později vznikal rovněž v nově vybudovaném závodě v Tychách. A i díky jeho úspěchům Fiat nakonec v Polsku vydržel dodnes - a právě v Tychách vyrábí hned několik modelů.