Článek
Rodák z Londýna (1935) vystřídal hodně závodních odvětví a bylo mu skoro jedno, zda se jede na silnici nebo na okruhu. A stejně tak mu byla většinou ukradená i značka jeho auta, během kariéry vystřídal DKW, Austin, Mini, Ford nebo Porsche. Právě s Fordy získal své první úspěchy, když jej Lotus Cortina dovezl na první místo při Alpine Rally, za jeho volantem byl jen krůček od vítězství na Rally Monte Carlo 1965, kde jej nakonec vyřadila porucha.
Elford závodil za spoustou automobilových značek na různých površích
Elforda to ale táhlo k Porsche a dlouho automobilku přesvědčoval, že by se měla účastnit automobilových soutěží. Porsche však v konkurenceschopnost svého modelu 911 nevěřilo, svolilo až v roce 1966, kdy Vicovi půjčilo jedno auto na Tour de Corse. Elford dojel třetí a dokázal, že soutěže stuttgartskému kupé svědčí. V roce 1967 už vyhrál tři soutěže a soustředil se na svůj hlavní cíl, kterým bylo vyhrát těžkou a prestižní Rally Monte Carlo.
Na tuto soutěž nasadil tovární tým Porsche tři auta, z nichž jedno pilotoval Elford, druhé Pauli Toivonen (otec tragicky zesnulého Henriho) a třetí Sobieslaw Zásada. Stuttgartské automobily se ale nepočítaly mezi favority, mnohem lépe se na zdejší tratě hodil nový francouzský speciál Alpine A110. Největší nadějí za jeho volantem byl Gerard Larousse.
Elford byl jedním z těch, kteří přesvědčili Porsche, aby začalo závodit s modelem 911.
Elford startoval do hvězdicové jízdy z Varšavy a jízdu vyhrál. Na samotné soutěži se pak držel za speciály Alpine a čekal na svou příležitost. A dočkal se, protože Alpiny sužovaly dětské nemoci. Brzy ve vedení zůstalo jediné vozidlo řízené Larroussem a hned 14 sekund za ním už byl Elford. Francouz tlak neustál a na zledovatělé trati havaroval, čímž se Elfordovi otevřela cesta ke splnění životního snu. Své emoce udržel na uzdě a s Porsche 911 bezpečně dojel do cíle na prvním místě.
Elford s Porsche 911 na trati legendární Rally Monte Carlo.
S formulemi Vic tolik štěstí neměl a vlastně svůj životní úspěch zajel hned při prvním startu ve Francii, kde skončil s Cooperem čtvrtý. Nikdy nedostal šanci startovat s autem schopným výhry. Celkem odjel třináct závodů, posledním startem byla německá GP na Nürburgringu 1969, kdy narazil do trosek Andrettiho auta, zlomil si ruku a klíční kost. Ve formulích se mu tedy nedařilo, ale jinak za volantem válel – vyhrál třikrát závod 1000 km Nürburgring, slavný závod Targa Florio a s Porsche slavil i na 24H Daytona. Zkoušel to i v seriálu NASCAR, Formuli 2, sériích Can–Am, Trans-Am nebo na Le Mans.
Letecký den na děsivém Nürburgringu.
Dodnes je tak posledním britským vítězem Rally Monte Carlo. Pozdější šampioni McRae a Burns jej v tomto napodobit nedokázali. Navíc je i jediným člověkem na světě, který dokončil jak tuto rally, tak Velkou cenu Monaka – dva nejprestižnější závody pořádané v tomto miniaturním knížectví. V tom jej asi nikdo nenapodobí. Nejblíže k tomu měl Kimi Räikkönen, ale v letech 2010 a 2011 nebylo Monte Carlo součástí mistrovství světa, ve kterém startoval.
Legendární jezdec zemřel 13. března 2022. Od roku 2021 bojoval s rakovinou prostaty, odešel ve věku 86 let.