Článek
Velmi milé slavnosti pod názvem „Setkání v proudu času“ se dokonce osobně účastnila polovina tehdejšího československého vítězného Trophy teamu – jeho kapitán Josef Fojtík a tehdejší mladíci, dnes sedmdesátníci Petr Čemus a Josef Císař. Druhá polovina šestičlenného týmu – František Mrázek, Zdeněk Češpiva a Jaroslav Bříza bohužel přijet nemohla, protože už nejsou mezi námi. Z tehdejší absolutní špičky chyběl jen historicky nejúspěšnější motocyklový soutěžák, Květoslav Mašita, mnohonásobný mistr světa a vítěz šestidenní, který byl v roce 1972 shodou okolností zrovna zraněný, a letos mu v příjezdu zabránily také zdravotní důvody.
Pro české barvy mimořádně úspěšnou soutěž připomněl i dobový plakát, jen Květa Mašita, který na plakátě drží obě trofeje, měl smůlu, když se před soutěží zranil a nemohl ji absolvovat
Mezi hosty v Poniklé byli také další významní motocykloví reprezentanti, především více než devadesátiletý čipera Miloslav Souček, který na šestidenní startoval už v roce 1955, dále Stanislav Zloch, Emil Čunderlík, Josef Rabas nebo Jiří Císař, stejně jako několik dalších jezdců a pamětníků tehdejší slavné soutěžácké éry. Součástí velmi milého setkání byla i výstavka tehdejších soutěžních motocyklů, několika nádherných veteránů, řady dobových pamětihodností, a navíc beseda s pamětníky a další pestrý kulturní program.
Společná fotka účastníků setkání na improvizovaném pódiu, kde také proběhla beseda a kulturní program. Třetí zprava je jednadevadesátiletý Miloslav Souček, který jel šestidenní už v roce 1955 a v dalších letech byl velmi úspěšným motokrosařem. Druhý zleva je tehdejší kapitán našeho Trophy teamu Josef Fojtík
Za připomenutí jistě stojí, že Československo zvítězilo v hlavní soutěži této prestižní světové akce, považované ve své době za motocyklovou olympiádu, celkem patnáctkrát, poprvé v roce 1947 ve Zlíně a naposledy v roce 1982, kdy bylo středisko šestidenní soutěže v Považské Bystrici. V letech 1970 až 1974 zvítězilo Československo ve Světové trofeji dokonce pětkrát po sobě. Druhou nejcennější trofej, Stříbrnou vázu získalo 17×. Dnes už neexistujícím požadavkem tehdejší doby byla nutnost, aby jezdci soutěžící o Mezinárodní a následně Světovou trofej startovali na strojích vyrobených v jejich mateřské zemi. To už dnes neplatí.
Součástí povedené akce byla i výstavka historických motocyklů, na snímku je věrná replika opravdu nevšedního jednokolového motocyklu – Monocyklu – z roku 1894, zhotovená podle předlohy francouzského konstruktéra Ericha Ediona Putona, vybavená pozdějším jednoválcem Ariel místo původního motoru De Dion. Jízda na něm je opravdu zážitek
Čas bohužel neskutečně utíká a na mnohé historické milníky motocyklové historie se už skoro zapomnělo, stejně jako upadl zájem o některé motoristické disciplíny. Konkrétně motocyklové soutěže byly před takovými 75 až 40 lety nesmírně populární, ovšem jména Mašita, Fojtík, Mrázek, Češpiva a Bříza, stejně jako na jezdce předcházejících generací, už zbyly jen nostalgické vzpomínky nadšenců. Proto díky pořadatelům setkání za krásné připomenutí slavné minulosti.