Nejslavnější auta mocných: Diktátoři milovali Mercedes-Benz 600, Stalin jezdil ve vysmívané limuzíně

Světově významní státníci, politici i celebrity se v luxusních autech ukazují na státních přehlídkách i veřejných a soukromých slavnostních událostí, přičemž se občas snaží svým vkusem a výběrem reprezentovat svou zemi. A proto jsme cíleně vybrali šest mocných světových zemí, jejichž slavná auta vám představíme na následujících řádcích, přičemž mezi nimi nechybí zdánlivě obyčejný Rover ani extravagantní limuzína od Mercedesu.

A začněme hned jedním docela obyčejným autem v rukou vlivné ženy. Železná lady Margaret Thatcher je totiž jedním z mála britských premiérů a vládních činitelů, kterou má veřejnost spojenou s jejich auty. Během své volební kampaně v roce 1979 jezdila starším britským Roverem P5B, častým pomocníkem britské vlády, a po svém drtivém vítězství s ním dokonce přijela do svého nového sídla na Downing Street 10.

V londýnské ulici Whitehall, sídle britských ministerstev, úřadu vlády, Scotland Yardu nebo premiéra, byly elegantní Rovery P5 navíc tak oblíbené, že při ukončení výroby v roce 1973 byly poslední exempláře vyhrazeny pro vládní použití, byly uskladněny a registrovány později podle potřeby. Jeden z obyčejných Roverů dodnes vlastní i britská královna Alžběta II.

A tohle auto je dokonalým protikladem k nenápadnému britskému Roveru P5. Pokud jste v šedesátých a sedmdesátých letech toužili po respektu, musel vás lid, političtí oponenti i obchodní partneři vidět v majestátním Mercedesu-Benz 600. Superluxusní chlouba německého automobilového průmyslu byla klíčovým autem všech bohatých lidí s touhou po úctě a jezdili v něm politici, diktátoři, obchodní magnáti i světové celebrity.

Ze světa významných osobností politiky pojďme zmínit severokorejské diktátory Kima Čong-ila a Kima Čong-una, rumunského komunistického diktátora Nicolaea Ceaușescu nebo iráckého diktátora Saddáma Husajna. Slavným majitelem byl i kolumbijský drogový baron Pablo Escobar a velkou oblibu si tzv. „Velký Mercedes“ (Der Große Mercedes) našel i u diktátorů v chudých afrických zemích, kam se prodalo minimálně 180 vozů.

Na seznamu nejslavnějších majitelů Mercedesu-Benz 600 pak samozřejmě nesmí chybět ani nejvýznamnější světové celebrity – v minulosti jej ve své garáži měli třeba Coco Chanel, Eric Clapton, Elvis Presley, George Harrison, Hugh Hefner, John Lennon, Jay Leno, Jeremy Clarkson, Ringo Star nebo Rowan Atkinson.

Světové lídři milují okázalost a luxus, protože tím odvádějí pozornost veřejnosti od skutečností a zjištění, že sice jsou charismatickými osobnostmi, avšak často s nesympatickými charakterovými rysy. A jen málo aut je tak okázalých jako luxusní Cadillacy z padesátých let minulého století, které se svou přepychovostí i jízdním komfortem vyrovnají legendárním soudobým britským Rolls-Roycům.

Luxusní Cadillac je spolu s konkurenčním Lincolnem neodmyslitelnou výstřední limuzínou amerických státníků a vládních činitelů, oblibu si ale získal i mimo Spojené státy americké. Jedním z velkých milovníků Cadillaců byl i jugoslávský prezident Josip Broz Tito, bývalý vůdce odporu během druhé světové války, a již u Mercedesu zmíněný Ceaușescu. V „okřídleném“ Cadillacu série 62 se pak ukázala i tehdy ještě mladá britská královna Alžběta II. při návštěvě Kanady v roce 1959.

Mají vysoce postavení politici reprezentovat svou zemi pouze „domácími“ auty? To necháme na vás, ale italský politik Silvio Berlusconi byl jedním z mála státníků na světě používajícím Maserati Quattroporte jako svůj oficiální státní vůz. Většina evropských politiků jezdí na jednání v limuzínách jako Audi A8, BMW řady 7 nebo Mercedes-Benz třídy S, ale Berlusconi vsadil na bájný Poseidonův trojzubec. Italský předseda vlády si objednal neprůstřelné Maserati Quattroporte, ale nebylo jen jedno, nakonec jich bylo celkem devatenáct.

Bývalý prezident Charles de Gaulle je jednou z prvních významných osobností Francie, s jejímž odkazem se setkáte okamžitě po příletu do Paříže, protože se po něm jmenuje největší tamní letiště. Jen opravdoví nadšenci do francouzských aut ale vědí, že de Gaulle bude už navždy spojen s legendárním Citroënem DS, který mu dokonce i zachránil život.

Z důvodů až příliš francouzských na to, abychom se jimi zabývali podrobněji, přežil de Gaulle jako prezident třicet pokusů o atentát, přičemž jednomu z těch nejslavnějších zabránila i technická přednost inovativního Citroënu DS. Když 22. srpna 1962 cestoval z Elysejského paláce na letiště, tucet ozbrojenců francouzské teroristické Organizace tajné armády zahájil palbu na prezidentský vůz.

Revoluční hydropneumatické odpružení zajistilo, že i zběsile kličkující DS unikající střelbě zůstalo ovladatelné a na všech čtyřech kolech i se dvěma prostřelenými pneumatikami. Vyšetřovatelé se tehdy shodovali, že právě Citroën DS nejvíce pomohl k záchraně života francouzského prezidenta, protože každé jiné soudobé auto by se při takových manévrech převrátilo.

Josif Vissarionovič Stalin sice nebyl milovníkem aut, ale byl prvním sovětským vůdcem se zájmem o zahájení výroby vlastních státních limuzín. Sám přitom obdivoval americké Packardy, inspirující Sověty k vývoji prvních státnických limuzín ZIS 110. Těm se západní média vysmívala, že je v Sovětském svazu vyrábí na zastaralé výrobní lince Stalinova oblíbeného Packardu Custom Super Eight, kterou mu daroval americký prezident Franklin Delano Roosevelt.

Sovětský vůdce rozhodl, že právě z něj bude nová sovětská státní limuzína vycházet, a přestože neexistují důkazy o tom, že by Sověti americký Packard prostě okopírovali, obecně se věří, že ZIS 110 byl navržen reverzním inženýrstvím, na jehož začátku byl Stalinův reprezentativní Packard. Sověti si navíc obstarali i již nepotřebnou výrobní linku, pro kterou americká automobilka neměla další využití.