První český majitel řidičáku i automobilu: Theodor von Liebieg způsobil se svým vozem pozdvižení

Dědic a majitel textilních továren, prezident Svazu německých průmyslníků, prezident Duchcovské uhelné společnosti, předseda správní rady akciové společnosti Liberecká pouliční dráha, české Union banky či společnosti Siemens a.s. pro výrobu elektrických zařízení v Praze. Ale taky první český řidič, který měl registrovaný automobil i řidičák, zakladatel automobilky R.A.F. a blízký přítel Karla Benze. Ale postupně…

Vnuk zakladatele rodinné firmy Liebiegů nastoupil do čela čtrnácti rodinných podniků, když mu bylo osmnáct let. Musel. Zemřel mu teprve jednapadesátiletý otec a nebylo jiného řešení. Razítko na diplomu z gymnázia nestačilo ještě ani oschnout, když Theodor von Liebieg (narozen 15. června 1872 v Liberci) stanul v čele rodinného impéria a společně se svými dvěma švagry ho dál rozvíjel. A dlužno podotknout, že víc než úspěšně. Fabriky vydělávaly, jeho vrozený obchodní talent a rodinné bohatství pomáhaly s rozvojem stávajících společností i s pořizováním nových akvizic. Těžko říct, jestli za jeho vášní k motorismu byla potřeba rychle všechno stihnout, nebo to bylo čisté nadšení pro něco nového.

Každopádně věci se mají tak, že poslední říjnový den roku 1893 navštívil mladičký Liebieg v německém Mannheimu Karla Benze, který právě dokončoval první čtyřkolový vůz. Kočár bez koní, ale s motorem. Jmenoval se Victoria a Theodor von Liebieg po patnácti minutách a kratičké projížďce po Benzově zahradě řekl, že ho chce taky. A ideálně hned. Benz pak vzpomínal, že ho mladík šokoval hned dvěma věcmi. Tou první byla jeho energičnost a věcnost při jednání. Tou druhou pak věta, kterou měl Liebieg vyslovit, když se loučili: „Do roka za vámi přijedu vaším vozem na návštěvu,“ řekl prý tehdy Benzovi.

Vůz Benz Victoria se v Liberci objevil v prosinci a šlo o jeden z prvních exemplářů (má výrobní číslo 76). Přijel vlakem společně se zkušeným mechanikem Johannesem Thumem, který několik dní učil Liebiega, jak s vozem zacházet, čeho se vyvarovat a co naopak nutně dělat. Benz Victoria poháněl jednoválcový zážehový motor o výkonu 4 koňských sil, jeho posádka nebyla nijak chráněná a byl náročný nejen na ovládání, ale taky údržbu. Vůz měl totiž ztrátové vodní chlazení a spotřeba vody byla větší než spotřeba benzinu. Na sto kilometrů jízdy vůz žádal 21 litrů benzinu a hned 150 litrů vody!

Chybělo však málo a kvůli celnímu úřadu mohl vůz putovat zpět k Benzovi. Tehdejší sazebník totiž nic podobného automobilu neobsahoval a celníci nevěděli, jak s ním mají naložit. Nakonec ho proclili ve dvou položkách – jako kočár bez oje a dvousetkilogramový plynový motor.

Podobným martyriem pak byla i samotná registrace a taky Liebiegovo řidičské oprávnění, které bylo zároveň první řidičskou zkouškou na území Čech (tehdy součást Rakouska–Uherska). Podle historiků to byl první vůz v Čechách a třetí v rakousko-uherském císařství. Ale pak už mohlo celé to dobrodružství začít.

Liebieg se do řízení okamžitě zamiloval. Měl nesporný talent a rozuměl technice, což mu umožňovalo rychle pochopit vrtochy jeho stroje, a po kratších cestách v okolí Liberce, kdy se jeho Benz Victoria ukázal jako až překvapivě spolehlivým, se rozhodl, že s ním dojede do Gondorfu, kde se narodila jeho matka. Bylo to bláznivé, utopické a samotný Benz k tomu řekl, že za techniku při takhle dlouhé jízdě ručit nemůže, ale Liebiega neodradil.

Nakonec ale Liebieg se Stránským vyrazili 16. července ráno a těch 939 kilometrů zdolali za týden. Čistý čas jízdy činil 69 hodin, jeli průměrnou rychlostí 13,6 km/h a na cestu spotřebovali 140 litrů benzinu. Vodu doplňovali, kde se dalo, i v potocích a rybnících, které cestou míjeli, mělo to být patnáct set litrů vody. Zpět do Liberce se vrátili 22. srpna 1894 a jejich cesta je považována za první dálkovou jízdu v dějinách automobilismu. Jen to léto najel jeho automobil 2 500 kilometrů!

Tím ale Liebiegovi zásluhy o rozvoj automobilismu zdaleka nekončí. Naopak. I jeho peníze stály za prvním sériově vyráběným automobilem na území Rakouska-Uherska, v Kopřivnici tak mohl vzniknout legendárního NW Präsident. Ještě důležitější než finance ale byl fakt, že díky přátelství Liebiega a Benze dostal vůz Benzův dvouválcový motor.

V následujících letech baron koupil několik dalších automobilů. V roce 1898 to byl Benzův Dos á Dos s dvouválcovým motorem a téhož roku v Paříži i parní Serpolet Vis á Vis typ D. Jezdil s nimi často, parní vůz dokonce používal pro dálkové jízdy po Rakousku a celé Evropě. Jen se svým původním automobilem Victoria ujel do roku 1898 víc než dvacet tisíc kilometrů! A celou tu dobu spřádal plány na výrobu svého vlastního vozu…

Nakonec se do toho dobrodružství pustil, to když v roce 1907 získal se svými společníky od Christiana Linsera technickou dokumentaci na výrobu. 2. listopadu 1907 vyjel z původní Linserovy fabriky v Barvířské ulici č. 18 v Liberci první automobil R.A.F. a továrna následně přidala k osobním automobilům i lehké nákladní vozy. O to překvapivější pak bylo rozhodnutí, které v roce 1913 prodalo vzkvétající automobilku konkurenční společnosti Laurin a Klement.

Asi vás nepřekvapí, že baron Theodor von Liebieg taky závodil. Ve dnech 25. až 27. května 1898 se s vozem Dos á Dos zúčastnil distančního závodu Berlín – Lipsko, v říjnu 1899 Liebieg zvítězil na voze typu NW v tzv. pánské jízdě v prvních mezinárodních automobilových závodech na území Rakouska-Uherska na klusácké dráze ve Vídni a dojel třetí. V tomtéž roce skončil třetí na soutěži elegance při květinovém korzu ve francouzském Nice.

V následující letech pak patřil k předním evropským závodníkům. V březnu 1900 zvítězil na voze NW Rennwagen ve třídě automobilů o hmotnosti do 1000 kg v třetím ročníku závodů do vrchu Nice-La Turbie. Dojel druhý v dálkové jízdě Course Réservée na trati Nice – Draguignan – Nice, když 192 kilometrů dlouhou trasu zdolal průměrnou rychlostí 39,5 km/h. Vyhrál závod Baden – Štýrský Hradec – Baden a vyhrál i na trati Salzburk – Linz – Vídeň, na závodech ve Frankfurtu nad Mohanem dojel druhý. To vše za jeden rok!

V roce 1900 taky založil Německo-Český automobilový spolek, v roce 1905 Německo-Český autoklub NAC a ježdění pořád miloval. Zároveň ale taky tvrdě pracoval a rozvíjel rodinné impérium. V rodném Liberci masivně investoval a to i přesto, že mu vznik Československa nebyl úplně po chuti. Zemřel v noci z 23. na 24. května 1939, tedy na den přesně před 83 lety, a jeho pohřeb byl zneužit jako manifestace k podpoře Hitlerova režimu. Theodor Freiherr von Liebieg byl pohřben v rodinné hrobce v Gondorfu a po válce byl veškerý majetek rodiny znárodněn. Mnoho fabrik potkal podobný neslavný osud, ale vůz Benz Victoria je dodnes uchován v Národním technickém muzeu v Praze, společně s NW z roku 1900. Oba dva vozy byly v garáži jeho domu ve velmi dobrém technickém stavu. Liebieg se o ně celý život vzorně staral.

Čest jeho památce.