Denny Hulme vítězil ve Formuli 1, navštívil Brno a při klání cestovních vozů odešel pokojnou smrtí

V neděli 4. října 1992 jsem byl na závodech Indy Cars v pensylvánském Nazarethu. Přespal jsem ve svém Camaru a hned ráno zamířil k tiskovému středisku, abych si přečetl nejnovější zprávy na nástěnce. Tak jsem se dozvěděl, že Denny zemřel za volantem BMW M3 Evo v australském Bathurstu, kde po zástavě srdce ještě dokázal zastavit. Bylo mu jen šestapadesát let.

Denny Hulme se narodil 18. června 1936 v Nelsonu na špičce Jižního ostrova Nového Zélandu jako syn válečného hrdiny, držitele Viktoriina kříže. Seržant Clive Hulme se vyznamenal úspěšným bojem s německou přesilou za druhé světové války na Krétě, ale jeho bratr v bojích zahynul. Denny byl na svého otce hrdý, po více než třiceti letech s ním navštívil Krétu, aby viděl místa, kde bojoval proti nacistům. Vyrůstal na rodinné farmě a jeho nezdolná povaha mu vynesla přezdívku The Bear, tedy medvěd. Když se přestěhovali na Severní ostrov, bylo Dennymu šest let a jeho sestře Anitě pouhé tři. Jeli rodinným vozem Morris 8, jenž se stal prvním autem, jaké Denny řídil, i když předtím už jezdil na traktoru.

V Pongakawě, deset mil od novozélandského Te Puke, založil jeho otec autodopravu, koupil dva Fordy V8 a ještě dva vysloužilé vojenské Chevrolety. Denny s nimi jezdil ilegálně, než v patnácti mohl získat řidičák. V roce 1954 si koupil britský sportovní roadster MG TF a začal se závody do vrchu, zatímco Anita na starém Morrisu 8 jezdila slalomy. Denny postupoval výše, v roce 1960 už měl dvoulitrového Coopera po Bruce McLarenovi. Kostky byly vrženy. Vypravil se do Anglie.

Novozélanďané vždy drželi spolu. Denny Hulme a George Lawton přijeli do Anglie, založili New Zealand International Grand Prix Racing Team, před cestou je podpořil Clive Hulme, v Anglii pomohl Bruce McLaren, z Nového Zélandu si dovezli své dva Coopery Formule 2. V prvním závodě v Goodwoodu byl Denny sedmý a George desátý, ve druhém ve Snettertonu vyhrál Lawton a Hulme byl druhý.

Začalo se o nich hovořit, dostali nové šance i ve Formuli Junior (Denny jel i za Kena Tyrrella). Závody to ale byly tehdy velmi nebezpečné, jedenadvacetilertý Lawton v dánském Roskilde udělal několik přemetů už v tréninku, ještě vyvázl, ale v závodě havaroval znovu. Denny zastavil, aby kamarádovi pomohl, ale bylo pozdě. Následující víkend nahradil Lawtona při debutu ve Formuli 1 na Cooperu (mimo MS). Dojel pátý v Lombank Trophy ve Snettertonu. Na debut v mistrovství světa Formule 1 si však musel počkat až do roku 1965, kdy ho Jack Brabham na tři sezony vzal do svého týmu, dále však vítězil ve Formuli Junior, Formuli 2 a s cestovními vozy.

První dvě vítězství Grand Prix Formule 1 dobyl v roce 1967, ale hned na nejnáročnějších okruzích v Monaku a na Nürburgringu. V poslední sezoně pro Jacka Brabhama s australskými motory Repco V8 nechal šéf závodům volný průběh, šanci na titul měli jak Jack, tak Denny, když Jima Clarka stíhaly problémy, protože motory Ford-Cosworth DFV vyjely až během sezony. V poslední Grand Prix v Mexiku vyhrál Clark na Lotusu, Brabham byl druhý a Hulme třetí, ale větší počet bodů mu stačil na titul mistra světa. Jako novopečený šampion 1967 pak zamířil ke krajanu Bruce McLarenovi, zatímco Brabham pro sezonu 1968 najal Jochena Rindta z Rakouska.

Denny se sice mistrem světa už znovu nestal, po McLarenově tragické nehodě v červnu 1970 v Goodwoodu dokonce uvažoval o ukončení závodnické kariéry, ale pak pokračoval ještě čtyři další sezony na McLarenu, když nahradil Bruce McLarena také v seriálu CanAm (mistr 1970, druhý 1971 a třetí 1972). Ze 112 startů Grand Prix F1 vyhrál osmkrát, pětkrát pro Brabhama (ještě Itálie a Kanada 1968, Mexiko 1969) a třikrát pro McLarena (1972 Jižní Afrika, 1973 Švédsko a 1974 Argentina).

„Spal jsem,“ odpověděl Denny na naši první otázku, co dělal po odchodu z Formule 1. Prostě odpočíval, ale po třech letech ho to přestalo bavit a objevil se na Fordu Escortu. Vůz však nebyl dobře připraven, a tak na Novém Zélandu neudělal žádný dobrý výsledek. Vzal tedy závody opět vážně, vystřídal Volkswagen Golf GTI, kdy jel dokonce i se Stirlingem Mossem, doma uspěl na Holdenu Commodore a v sezoně 1986 se vrátil do Evropy na Roveru 3500 Vitesse v týmu Toma Walkinshawa. Vyhrál RAC Tourist Trophy v Silverstone, v Brně obsadil páté místo, když ho v závěru předjel týmový kolega Gianfranco Brancatelli.

V Brně nám Denny prozradil další zajímavosti ze své kariéry. Ve 24 h Le Mans jel roku 1961 poprvé, s Angusem Hyslopem na malém Fiatu Abarth dosáhli průměru jen 127 km/h, ale o pět let později tam byl druhý v cíli s Kenem Milesem na Fordu GT Mk.II. V ročníku 1967 už zajel na GT Mk.IV nejrychlejší kolo průměrem 238 km/h, jenže kolega Lloyd Ruby vyjel z dráhy a zapadl do písku. V 500 mil Indianapolisu byl šestkrát, ale jen čtyřikrát startoval (nejlépe čtvrtý a Nováček roku), v roce 1970 mu McLaren vzplanul a utrpěl ošklivé popáleniny rukou. Litoval jen, že se nestihl zúčastnit Targa Florio.

Po návratu z mistrovství Evropy 1986 pokračoval v závodech cestovních vozů, ale i tahačů (Scania) na Novém Zélandu. K jeho přátelům patřili novinář Eoin Young, autor knih o Amonovi, McLarenovi a Hulmovi, manažer Phil Kerr, zesnulí závodníci George Lawton a Bruce McLaren, ale také Australané Frank Gardner a Paul Hawkins, kteří začínali se závody v Evropě přibližně ve stejnou dobu. Pro Gardnerův tým pak jezdil na BMW M3 Evo (E30), ale Dennyho a jeho ženu Greetu, se kterou se seznámil ještě před první cestou do Anglie, potkalo velké neštěstí. Na Štědrý den 1988 se rodina a příbuzní sešli k vánočnímu obědu v lázních Manupirua Springs, dostupných jen motorovým člunem. Jedenadvacetiletý Martin, jediný syn Dennyho a Greety, úspěšný student Waikato University, tam byl na brigádě a staral se o hosty. Po obědě odešel s dětmi k bazénu, ale za záhadných okolností utonul. Oslava se změnila v tragédii.

Ostatní už znáte. Denny objevil závodní tahače a pokračoval v závodech cestovních vozů. V říjnu 1992 jel v Bathurstu s mladým Paulem Morrisem. Pršelo, šéf týmu Frank Gardner vzpomínal, že Denny hlásil vysílačkou, že nevidí. Nebyl to však déšť, ale zástava srdce. Lehce se otřel o svodidla na levé straně dráhy, přejel vpravo a zastavil na trávě. Když komisaři otevřeli dveře, byl už mrtev.