Život Carrolla Shelbyho by vydal na film. Tvůrce Cobry by oslavil sto let

Carroll Shelby, tvůrce legendárních bouráků, ať už silničních či závodních. Oficiálně byl automobilovým designérem, závodníkem, podnikatelem a dokonce i spisovatelem. Nejvíce se proslavil úpravami sportovních vozů značky AC a Ford, čemuž se dohromady věnoval prakticky přesně padesát let. Rodák z Texasu se narodil 11. ledna 1923 a dnes by oslavil kulaté sté narozeniny, kdyby jeho vnitřní motor definitivně nezhasl v květnu 2012 v Dallasu. Jeho odkaz však žije dál.

Jeho otec Warren Hall Shelby byl venkovský poštovní dopravce, matka Eloise Shelby (rozená Lawrence) se starala o domácnost, což bylo tehdy poměrně běžné. Chlapec zhruba od věku sedmi let trpěl hendikepem v podobě srdečních potíží – kvůli tzv. nedomykavosti chlopně bral většinu života léky, v dospělosti pak podstoupil několik transplantací srdce.

Když se s rodinou přestěhovali do Dallasu, začala se prohlubovat jeho láska k vůni benzinu a spálených pneumatik – pravidelně jezdil na kole sledovat závody nedaleko od jejich domu. Jelikož už v dětství snil o tom, že bude vlastnit svoje vlastní auto, staral se od 15 o otcův Ford. Tehdy ještě netušil, jak moc jeho život právě tato značka ovlivní.

Nějakou chvíli však trvalo, než se opravdu dostal k autům. Kariéru začal v armádním leteckém sboru, kde získal jak výcvik, tak technické vzdělání – během druhé světové války pak působil jako letecký instruktor a testovací pilot. Když Japonsko v roce 1945 kapitulovalo, byl propuštěn ze služby a musel jít zase o dům dál. Zhruba rok pracoval jako dělník na ropných vrtech, svého času také vlastnil farmu s drůbeží, podnikání mu však nevyšlo. Alespoň tedy ne v této oblasti.

Krátce nato začal profesionálně závodit. Začínal na závodech ve sprintu s vozem MG TC, časem se zapisoval na profesionálnější a náročnější podniky, jako byl třeba závod 1 000 km Buenos Aires. Právě tento podnik byl v Shelbyho kariéře klíčový, neboť jej tehdy zaštiťoval argentinský autoklub a také americký klub sportovních vozů – a právě zde poznal Johna Wyera, britského inženýra a týmového manažera. Ten Shelbyho oslovil s nabídkou startovat v závodě 12 hodin Sebringu s jejich vozem Aston Martin DBR3. Shelby souhlasil.

Dvanáctihodinkovku v Sebringu v roce 1954 Shelby nedokončil, chyba však nebyla na jeho straně – vozu kompletně selhala zadní náprava, Shelby se i přesto dostal do ligy výjimečných. Následovaly evropské podniky na okruzích jako Silverstone nebo Monza, kde se zúčastnil vytrvalostního závodu na 1 000 km. V roce 1954 se podíval i do Le Mans, s týmovým kolegou Paulem Fréreem z Belgie však nedojeli, kupodivu šlo opět o selhání nápravy, tentokrát té přední.

Jenže Shelby nebyl v Evropě naposledy, ani v Le Mans ne. Po návratu do Států jezdil opět regionální soutěže, přičemž v roce 1957 utrpěl na okruhu Riverside v Kalifornii havárii, která si vyžádala celkem 72 stehů a plastickou operaci v důsledku zlomeného nosu a lícní kosti. Poté už jezdil převážně v Evropě.

Ke konci padesátých let čtyřikrát startoval ve Velké ceně Formule 1 na voze Maserati 250F, avšak bez valných výsledků. Dal se tedy dohromady se starým známým Wyerem, který jej přijal do továrního týmu Aston Martin, a startoval tak převážně ve vytrvalostních závodech, které mu odjakživa seděly více. Vrcholem jeho kariéry zůstává vítězství v Le Mans v roce 1959 s týmovým kolegou Royem Salvadorem z Británie na voze Aston Martin DBR1. Nedlouho poté mu lékař „důrazně doporučil“ skončit se závoděním, neboť jej stále sužovaly jeho zdravotní problémy.

To jej však neodtrhlo od jeho lásky k autům, možná to mělo dokonce opačný účinek. Shelbyho cestování po Evropě mělo jednu obrovskou výhodu – dalo mu rozhled. V pauzách mezi závody navštívil řadu malosériových výrobců (kterých tehdy byla spousta) a tehdy mu došlo, dle jeho vlastních slov, že: „U nás v Americe je díra na trhu, a to fakt velká. Nikdo u nás nedělá víceúčelové sportovně založené auto nebo rovnou grand tourer, se kterým se dá jezdit v týdnu na nákupy a o víkendech závodit.“

V roce 1962 zakládá firmu Shelby American a… dál už to vlastně znáte. V samých začátcích se Shelby a jeho tým specializoval na servis a renovace vozů, zejména těch sportovních, ke kterým měl Shelby blízko. Stále v něm však dřímal duch závodníka, a tak začal experimentovat. Jedním z prvních úspěšných experimentů bylo namontovat pod kapotu lehkého a mrštného sporťáku Austin Healey osmiválcový motor (nejčastěji z dílen Ford) o výkonu téměř 300 koní.

Healey i po osazení větším motorem stále vážil jen lehce přes tunu, což v kombinaci s takovým výkonem znělo na začátku šedesátých let velmi, velmi lákavě. Lidé si mezi sebou řekli, že jakýsi Shelby upravuje především britské sporťáky a montuje do nich poctivé americké motory – nakonec aplikoval podobný recept u sporťáku AC Ace, a tak vznikla legendární AC Cobra.

Jako úpravce a konstruktér si díky svému technickému vzdělání a zkušenostem ze závodních okruhů téměř po celém světě udělal jméno. O jeho oslovení samotnou automobilkou Ford potom krásně vypráví film Le Mans ‘66 – kdo jej ještě stále neviděl, měl by to co nejdřív napravit.

Je evidentní, že na následném úspěchu Fordu a jejich sportovního vozu GT40 v Le Mans měl Shelby lví podíl – a také jeho přítel Ken Miles, závodník a mechanik nadaný od Boha, který tehdy v roce 1966 seděl za volantem jedné z GT40.

Shelbyho hvězda potom stoupala, přičemž jej ani s přibývajícím věkem auta nepřestala bavit. Kromě slavné Cobry a GT40 posléze vznikla upravená verze sporťáku Ford Mustang – GT350 a GT500 od samotného Shelbyho. Spojení Ford a Shelby se posléze stalo prakticky nedílnou součástí.

Shelby spojil síly také s automobilkou Dodge, tyto vozy však nikdy nedosáhly takového renomé jako Fordy. Přesto se Shelbyho Cobra stala inspirací pro slavný sporťák od automobilky Dodge, kultovní Dodge Viper. Shelby se pak kromě svého podniku věnoval různým projektům a propagaci nových modelů Ford Shelby, kromě toho v roce 1999 vzniklo první sportovní auto značky Shelby navržené od začátku až do konce jeho firmou – tento vůz nesl jméno Shelby Series 1.

Následovaly pokusy oživit slavnou Cobru v podobě vozu Ford Shelby Cobra Concept nebo i slavnou Shelby Daytonu Coupe formou Fordu Shelby GR-1, ale žádný z projektů se nedostal do výroby, byť je veřejnost (odborná i laická) přijala pozitivně.

V roce 1967 napsal Shelby autobiografický memoár The Carroll Shelby Story, který byl v USA s představením filmu Le Mans ‘66 opětovně publikován. Shelby už tu s námi není pěkných pár let, jeho odkaz však žije dál. Odkaz, který vznikl díky jeho lásce k autům.