Nenáviděná hvězda ze seriálu Volha má zajímavou historii. Robur je méně známá automobilka z NDR

Do této kategorie patří i dnes pozapomenuté vozy Robur, jedna z automobilových hvězd seriálu Volha. V tomto případě konkrétně mluvíme o řadě Robur LO/LD, která se začala vyrábět na počátku šedesátých let.

Šlo o zřejmě nejúspěšnější vozidlo saského podniku ze Žitavy, známého pod několika názvy, nejvíce proslaveného jako VEB Robur-Werke Zittau. Jeho historie se nicméně datovala až do roku 1888, kdy jistý Karl Gustav Hiller založil firmu vyrábějící textilní stroje. Jen o dva roky později se však továrna přeorientovala na výrobu jízdních kol, konkrétně díky licenci produkovala modely původem od anglické společnosti Rover Safety Bicycle. Ty postupně začala prodávat pod vlastním označením Phänomen-Rover.

Podobně jako jiné takto orientované podniky se Phänomen-Rover v té době postupně přeorientoval na motocykly, tříkolky a konečně i automobily. V nabité konkurenci se však firma známá už jako Aktiengesellschaft Phänomen-Werke Gustav Hiller moc nechytla, a tak to raději zkusila mezi nákladními vozidly, kde konkurence bylo méně.

Společnost úspěšně zareagovala na zakázku německé říšské pošty (Reichspost), která hledala levné, bezpečné nákladní vozidlo. V roce 1927 nabídla náklaďák Phänomen 4 RL, který zvládl uvést náklad o hmotnosti až 1000 kg. K pohonu sloužil vzduchem chlazený zážehový čtyřtaktní čtyřválec, v tehdejším Německu oblíbená koncepce. Vůz zaujal, díky čemuž firma mohla expandovat a zároveň to vytyčilo její další směřování na následující desetiletí.

Postupně dorazily větší modely, které reagovaly na požadavky zákazníků na vyšší nosnost. Na začátku třicátých let přišly modely Phänomen Granit 25 a Granit 30, které zvládly uvézt 1,5 tuny, respektive dvě tuny.

Během druhé světové války se žitavský podnik musel orientovat na produkci motocyklů. Po válce se ale k nákladním vozidlům opět vrátil, a to přestože byly výrobní technologie v rámci válečných reparací odevzdány Sovětskému svazu. Tehdy dorazily Phänomen Granit 27 a Phänomen Granit 30, které i vzhledem k tehdejším okolnostem musely nadále využívat meziválečnou techniku. Proti předchůdcům však nabídly vyšší nosnost.

Po modelech se zážehovými motory v padesátých letech dorazil Phänomen Granit 32 se vzduchem chlazeným vznětovým motorem, který se postupně prodával ve čtyřiceti zemích světa, včetně Československa. Po modernizaci v roce 1956 se auto přejmenovalo z Granitu na Garant.

To už konečně nastává éra Roburu. V roce 1957 si potomci zakladatele firmy Karla Gustava Hillera vymohli zákaz dalšího používání dosavadní značky Phänomen, a tak muselo dojít k přejmenování podniku na VEB Robur Werke Zittau. Zároveň tehdy došlo ke sloučení s karosárnami v Budyšíně a Žitavě, motorárnou v Kamenci nebo výrobcem hasičských speciálů ve Zhořelci.

Robur je jméno pocházející z latiny – znamená sílu, zároveň jde o latinský výraz pro dub letní (Quercus Robur). Nové logo pak odpovídalo budovatelské módě, evokovalo klikovou hřídel.

Na nový automobil nově pojmenovaného podniku však zákazníci museli čekat až do roku 1961, kdy na tehdejším lipském veletrhu debutoval nákladní Robur LO 2500 s nosností 2,5 tuny.

Šlo na svoji dobu o moderně pojatý vůz s trambusovou karoserií (tj. bez odděleného motorového prostoru, s kabinou nad předními koly), který dokazoval, že v NDR tehdy ještě byly finance na inovace techniky. K pohonu sloužil zážehový, vzduchem chlazený čtyřválec o objemu 3,3 litru, který dosahoval výkonu 51 kW a točivého momentu 220 Nm. Právě s ohledem na motor v útrobách odkazovalo označení stroje, LO znamená Luftgekühlte Ottomotor, tedy vzduchem chlazený motor.

Nákladní model rychle doplnily další deriváty. Jeho technický základ postupně využily pick-up nebo autobus. Bylo tu i „kombi“ kombinující prostornou kabinu a velký nákladový prostor stejně jako specializované modely, jako byly pojízdné prodejny pro různý typ zboží nebo hasičské speciály.

Vedle předokolky dorazil i Robur LO 1800 A s pohonem všech kol („A“ jako Allrad), který však znamenal nosnost sníženou na 1800 kg (odtud ostatně to číselné označení). Byl tu i Robur LD 2002 se vzduchem chlazeným vznětovým motorem, čtyřválcem o objemu 3,9 litru, který dosahoval výkonu 51 kW a točivého momentu 215 Nm - LD znamenalo Luftgekühlte Dieselmotor (vzduchem chlazený agregát), číslovka opět odkazovala na nosnost.

V roce 1968 na trh vstoupilo modernizované provedení rozpoznatelné díky hranaté masce podle poslední módy místo dřívější oválné. Později došlo i ke zvýšení nosnosti až na tři tuny.

Robur se po příchodu na trh stal obchodně úspěšným nejen v domovském NDR, ale právě také v Československu, kde často nahrazoval ještě meziválečnou Pragu RN/RND vyráběnou do roku 1955. V československém prostředí tehdy totiž neexistovala alternativa, jiný lehký náklaďák na trhu nebyl, což se změnilo až s příchodem Avie 115 na konci šedesátých let. Ta Robury v ČSSR postupně začala nahrazovat.

Sedmdesátá léta pro Robur znamenala už jen postupný úpadek. V socialistickém východním Německu se snižovaly prostředky na další inovace, a tak z připravované nové generace Roburu zůstalo jen u prototypu. Robur zkrátka beznadějně zastaral.

To se plně projevilo i v následujících letech, přesto Robur nadále pokračoval – v NDR stále nebyla jiná dostupná alternativa.

Oživit Robur se nepodařilo ani po sjednocení Německa, kdy se to na začátku devadesátých let zkoušelo s inovovaným vzhledem a dieselovými motory Deutz. Zastaralé vozidlo ale v nové době už nemělo šanci. Produkce Roburu definitivně skončila v roce 1991, výrobní závody byly postupně přebudovány pro jiné účely.