Článek
Každá série vozidel má nějaké to „nej“, přičemž u Tatry T700 jste se na Garáži mohli setkat s tou nejmladší (poslední vyrobená), nejrychlejší (Ecorra), nejvíce prošpikovanou cigaretovým dýmem (po Zemanovi) a nyní tu máme (nejspíše) čtvrtou nejdražší. Proč nejspíše? To kvůli chybějícím oficiálním cenovým záznamům, kdy zejména u vozidel T700 dodaných v letech 1998 až 1999 chybí zdroje.
Zelená sedmistovka na snímcích je první vyrobenou z druhé série T700.
Hrdinou našeho článku je tedy vůz druhé série T700 s VIN kódem TMT613018TP012062. Moment, VIN přece končí dvojkou, takže jde o druhý vůz. Ne tak docela, protože VIN končící 012061 jednoduše nebyl obsazen.
Automobil v barvě zeleň příbojová K 9590 byl dodán 30. dubna 1997, a to Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Pod jeho kapotou nepracoval standardní 3,5litrový osmiválec o 200 koních, nýbrž vylepšená pohonná jednotka 4,36 litru (číslo 11248) spárovaná s mechanickým pětikvaltem, za níž stojí geniální motorář Karel Bordovský.
Model dostal od výroby motor 4,36 litru, jehož otcem je Karel Bordovský.
Tento posílený osmiválec dosahuje výkonu 234 koní a točivého momentu 380 Nm. Jednotka byla navíc továrně osazována kovanou klikovou hřídelí, válci potaženými nikasilovou vrstvou, odlehčenými písty a upravenou řídicí jednotkou. Výsledkem je lepší zátah odspodu, sportovní charakter a proti klasické „třiapůlce“ hlubší zvukový projev. Pokud jde o spotřebu, tak reálně auto jezdí za 14 litrů na sto.
Hlavním uživatelem vozu byl sám prezident NKÚ Lubomír Voleník, přičemž kdo jej pamatujete, tak víte, že trpěl zdravotním handicapem (Bechtěrevova choroba) a přepravoval se na předních sedadlech v poloze ležmo. Z toho důvodu dostala jeho sedmistovka ergonomická, elektricky polohovatelná kožená sedadla Recaro s výhřevem i ventilací, a to spolujezdcovo, kde Voleník lehával, bylo navíc rozšířeno o další polohování a paměť.
Uvnitř vozu jsou vysoce ergonomická sedadla Recaro.
Pořizovací cena předního sezení měla tehdy být údajně takřka půl milionu korun, navíc mělo jít o jiný typ než standardně nabízené elektricky seřiditelné sedačky Recaro, jež v dobovém ceníku ze září roku 1996 i z ledna 1997 stály 290 000 Kč. Je třeba si uvědomit, že za tyhle peníze (290 000 Kč) jste mohli pořídit novou a velmi slušně vybavenou Felicii s plnou tovární garancí. A co teprve za půl milionu…
Informace o sedadlech se však nepodařilo oficiálně potvrdit, jelikož tatrovácké záznamy tuto položku nemají samostatně vyčíslenou. Tyto informace jsme však získali od našich spolehlivých zdrojů mezi tatrováky (majitelé vozů, znalci), stejně tak zprávu o tom, že tento nákup musel schválit český Senát.
Bohaté možnosti nastavení přední sedačky, kde lehával Lubomír Voleník.
Kvůli přepravnímu soukromí (nestandardní poloha) si Voleník objednal také zatmavená okna. Ta se však, jak sami vidíte na fotce, nedochovala. Patrně šla pryč v roce 2006, kdy automobil prošel renovací v servisu Krnepo.
V rámci výbavy se do auta dostal ještě snížený podvozek, dřevěný volant, autorádio na kazety i CD, palubní telefon, analogové hodiny, odkládací prostory, popelníky, dřevěné obložení, elektricky ovládaná okna i zpětná zrcátka, loketní opěrky, zadní okenní roletky nebo třeba lednice Electrolux autoCool.
Automobil kypí luxusní výbavou a je obklopen kůží i dřevem.
Jako nová se základní Tatra T700 prodávala v září roku 1996 za 1 499 380 Kč, ovšem po lednu 1997 zdražila na 1 649 000 Kč. Zelený model číslo TP 012062 pro NKÚ pak stál jako nový 2 190 981 Kč.
Královské sezení v praxi
Tento vůz, který je nyní v soukromých rukou, jsme otestovali i my, přičemž nás tolik nezajímaly jízdní dojmy (ty čtěte zde), ale spíše ergonomická sedačka spolujezdce. Prvně je nutné podotknout, že sezení bylo stavěné spíše na lidi drobnější stavby těla, což Voleník splňoval. Sedáky nebyly nikterak tvrdé, ale ani příliš měkké, zkrátka tak akorát.
Sedačky vpředu i vzadu jsou v perfektním stavu a plně funkční.
Ovládání funkcí je pak i po letech provozu zachované, tlačítka na ovládacím panelu nevymačkaná, nicméně jejich umístění nalevo je na dnešní dobu trochu nezvyklé. Přece jen jsme z nových vozů zvyklí regulovat sezení spolujezdce spíše po pravé ruce.
Každopádně na rok 1997 šlo o vysoce ergonomické posazení, které má dnes konkurenci prakticky jen u luxusních modelů. Rozsahy nastavení tak skutečně umožňují napasovat sezení takřka na každé tělo, což se pozitivně podepíše zejména na dlouhých cestách.
Tato zelená Tatra T700 vozila Voleníka přibližně rok a půl.
Lubomír Voleník si tuhle zelenou T700 užíval přibližně rok a půl, jelikož dne 13. října 1998 byla Nejvyššímu kontrolnímu úřadu dodána sedmistovka TMT613018TP012080 v barvě čerň grafitová L8531, opět s motorem 4,36 litru, ovšem s výrobním číslem 11300.
Tato Tatra byla od fabriky rovněž vybavena ergonomickými sedačkami Recaro, nicméně dle dostupných snímků už neměly takové nastavení rozsahu jako u prvního modelu druhé série pro NKÚ.
Tatra T700 pro NKÚ, do které Lubomír Voleník přesedl ze zelené T700.
Další zvláštností vozu jsou vnější zpětná zrcátka z předpotopních typů mercedesů, která se opětovně objevila na dvojici dvojkových sedmistovek. To mohlo být způsobené nedostupností standardně užívaných zrcátek z Range Roveru.
JUDr. Lubomír Voleník se narodil 1. března roku 1950 a skonal o 53 let později dne 5. června 2003 na služební cestě v Dánsku. Příčina? Infarkt myokardu. Každopádně tato zelená Tatra T700 je nyní součástí soukromé sbírky, ovšem nestojí celý rok v garáži, její majitel ji občas vyveze na vyjížďku.
Ptali jsme se i na případný prodej, nicméně dle slov vlastníka by „šla z domu“ asi jako jedna z posledních. A rozhodně by nebyla levná (odhadujeme 5 a více milionů), což je vzhledem k historické hodnotě a unikátnosti automobilu jistě pochopitelné.