Na začátku devadesátek byla Dacia ještě k smíchu. Hatchback Liberta skoro nikdo nezná a asi je to dobře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rumunská automobilka Dacia v posledních letech zažívá zlatou éru své historie. Pod křídly Renaultu postupně rozkvetla a stala se populární napříč Evropou. Z kdysi vysmívané značky je najednou žádaný subjekt, jehož auta nelákají už jen nízkou cenou, ale třeba také designem. Prodejní úspěch znamená také postupnou expanzi, jejímž zatím posledním zástupcem je dosud největší model v historii značky, SUV Dacia Bigster. Byly ale doby, kdy Dacia tak úspěšná a oslavovaná rozhodně nebyla.

Bylo to na počátku devadesátých let. Rumunsko po revoluci a popravě léta vládnoucího Nicolae Ceaușesca hledalo směr dalšího vývoje, řešilo národnostní nepokoje i ekonomické potíže kvůli nestabilní měně. A to logicky postihlo i tamějšího automobilového výrobce Dacii.

Ta začala vyrábět v roce 1968, od počátku se spoléhala na licenční výrobu renaultů – nejprve R8 (Dacia 1100), posléze R12 (Dacia 1300), a tak byl vlastní vývoj upozaděn. To se plně projevilo v osmdesátých letech, kdy Dacia 1300 byla už beznadějně zastaralá, přesto pokračovala s několika inovacemi. A to i poté, co původní dohoda s Renaultem skončila.

Rumunští konstruktéři sice přicházeli se zajímavými nápady, třeba s prototypem mini Dacie nebo osmimístným prodlouženým kombíkem, finance ale na zahájení sériové výroby takových projektů nebyly. A tak nadále pokračovala výroba aut s technikou datující se do šedesátých let.

Na počátku devadesátých let však už nějaké větší inovace musely přijít, protože v nové době by už Dacia neměla vůbec šanci. Musela tak bojovat s importy ze Západu.

V roce 1991 tak přichází Dacia 1325, někdy přezdívaná Liberta. To odkazovalo na tehdejší revoluci, což bylo téma v Rumunsku tehdy značně zdůrazňované. Šlo o 4,4 metru dlouhý pětidveřový hatchback s designem poplatným své době a zemi vzniku. Auto tak vsadilo na hranatou karoserii jednoduchých tvarů.

V útrobách se ale pořád nacházela technika Dacie 1310, což byla modernizovaná varianta původní Dacie 1300, tedy licenčního Renaultu 12, která se v Rumunsku začala vyrábět v roce 1969. Znát to bylo třeba na bocích, jež značně připomínaly dosavadní Dacii 1320 hatchback vyráběnou od roku 1987, kterou Liberta nahradila.

Automobil postupně nabídl tři motory. V době uvedení byl nabídnutý motor 1.3 8v OHV o výkonu 40 kW, který posléze nahradil 1.4 8v OHV o výkonu 47 kW. Krátce nabídnutý pak byl také 1.6 8v OHV (54 kW). Obecně to bylo tehdy období, kdy Dacia často měnila své produkty, dle toho, na jaké inovace byly zrovna finance.

Dacia 1325 Liberta se nakonec vyráběla jen krátce, a to do roku 1996. Vzniklo tak jen asi 7 800 jejích exemplářů. S tím souvisí to, že se Liberta primárně prodávala jen v domovském Rumunsku a některých blízkých zemích, jako bylo Bulharsko, Řecko či Maďarsko.

Za neúspěchem mimo jiné stojí fakt, že auto nasadilo poměrně sebevědomou cenovku. Liberta byla dražší než žádanější a praktičtější kombík. Navíc se stala poměrně vysmívaným automobilem, hlavně kvůli nízké spolehlivosti.

Na autě se zkrátka podepsala doba, kdy Dacia procházela černým obdobím. Ve výsledku však byla jistým přerodem, Dacia 1325 Liberta totiž končila v době, kdy na trh přišla Dacia Nova, už značně modernější automobil se zcela novou technikou, jenž už neměl základ v Renaultu 12.

A z něj se posléze stala SuperNova, respektive Solenza, což už je období, kdy se Dacia dostala pod křídla Renaultu a tím se začala psát dnešní úspěšná éra rumunské značky.