Na Dakaru se v minulosti objevily různé šílenosti: Lamborghini, Rolls-Royce, co nebyl Rolls-Royce. Nebo Lada Samara s hvězdou za volantem

Dakarská rallye je poslední léta ve znamení profesionálů, stále však mezi účastníky najdeme řadu dobrodruhů, s nimiž je soutěž spjata už od svých počátků. A právě ti mnohdy nasadili auto, které bychom na startu takové soutěže rozhodně nečekali. Platí to vlastně dodnes, jen už se tak dnes spíše děje v kategorii Dakar Classic určené historickým vozům.

Právě to je příklad i českého Ondřeje Klymčiwa, který se v roce 2021 rozhodl v nově vzniklé kategorii historiků Dakar Classic nasadit Škodu 130 LR a tuto účast zopakoval i v následujících letech. Pravidla totiž umožňují postavit na start nejen historická auta, jež se Dakaru zúčastnila v minulosti, ale také vozidla někdejší skupiny B. A to 130 LR splňuje, protože šlo o stroj někdejší nižší kategorie B/9.

Škodovku s Klymčiwem za volantem lze vidět i na letošním Dakaru, kde se jí nadmíru daří. V páté etapě se dostal do čela průběžného pořadí kategorie Dakar Classic.

V kategorii s Klymčiwem mimo jiné soutěží také česká dámská posádka, ve složení Barbora Holická a Lucie Engová, která nasadila slavnou kachnu, Citroën 2CV, v rámci netradiční oslavy 75 let od zahájení produkce tohoto vozu.

Kachna se totiž Dakaru účastnila už v minulosti, nikoliv však v jeho počátcích, ale v roce 2007. Vůz tehdy do závodu nasadili bratři Georges, Philippe a Gilles Marquesovi, členové francouzského klubu vozů Citroën 2CV a Méhari.

Na Dakaru startovali s kachnou vyrobenou v roce 1963, která byla pro soutěž řádně upravena. Dostala vyztuženou karoserii a upravený podvozek, motor byl posílen na 74 kW. Bohužel se však posádka cíle nedočkala, už ve čtvrté etapě ji zastavily technické potíže se zadní nápravou.

Z opačného konce cenového spektra pochází Rolls-Royce Corniche, který se Rallye Dakar účastnil v roce 1981 jako jeden z tehdy 170 nasazených automobilů. Za touto účastí stála sázka, milionáři Thierrymu de Montcorgému se tehdy ještě africká soutěž natolik zalíbila, až se s přáteli vsadil, že se Dakaru zúčastní právě s Rolls-Roycem.

I když, skutečný Rolls-Royce to tak úplně nebyl. Základem nasazeného automobilu se totiž stal speciální trubkový rám, na který byly usazeny plastové díly, aby výsledek co nejvíc připomínal právě Rolls-Royce Corniche. V útrobách navíc pracoval vidlicový osmiválec od Chevroletu kombinovaný se systémem pohonu všech kol od Toyoty. Stavba speciálu zabrala 2 000 hodin.

Ani rolls, respektive replika luxusního kupé, se však cíle nedočkal, tedy alespoň oficiálně. V průběhu soutěže byl vůz diskvalifikován, protože posádka nezvládla včas opravit závadu na řízení. To však nezabránilo de Montcorgému pokračovat mimo oficiální pořadí. Do cílového senegalského Dakaru tak nakonec opravdu dojel.

V osmdesátých letech byly pravidelnými účastníky Rallye Dakar také vozy sovětské značky Lada. Konkrétně Lada Niva se účastnila hned prvního ročníku v roce 1979, kdy se s ní Pierre Minonzio umístil na 28. místě celkového pořadí. Další účasti Niva přidala v následujících ročnících.

Na sovětský off-road později navázala Lada Samara, za jejíž volant se posadil dokonce i slavný závodník Jacky Ickx! Sovětský hatchback byl pro soutěžácké podmínky náležitě upraven. Za Samarou T3 stála společnost Poch Jeana-Jacquese Pocha, fungující ve Francii jako dovozce vozů Lada, která pro Dakar už předtím postavila Nivu. Samotnou stavbu zajistila společnost Oreca s bohatými závodními zkušenostmi.

Ze sériového vozu však nezůstalo prakticky nic. Základem Samary T3 se stal prostorový rám z ocelových trubek nesoucí kevlarovou karoserii, což snížilo hmotnost a zcela proměnilo rozměry vozu. Pohon pak zajistil vzadu uložený 3,6litrový šestiválec z dílny Porsche o výkonu 221 kW kombinovaný s šestistupňovým manuálem. Pro potřeby vytrvalostního závodu se agregát spoléhal hned na šest palivových nádrží o celkovém objemu 450 litrů.

Při účasti v roce 1990 Lada Samara T3 získala jedno etapové vítězství, Jacky Ickx byl ze všech nejrychlejší v 17. etapě soutěže. Nakonec z toho bylo hezké sedmé místo, vítězem tehdejšího ročníku Paříž – Tripolis – Dakar se stal Ari Vatanen s Peugeotem 405. O rok později s Ladou Samara mimo jiné soutěžil Didier Auriol, který dojel pátý!

Doslova legendou na Dakaru se v druhé polovině osmdesátých letech stala také značka Porsche. Cayenne byl ještě hodně daleko, a tak značka ze Zuffenhausenu na Dakaru nenasadila terénní auto, nýbrž superauto v podobě Porsche 959.

To bylo původně primárně vyvíjeno pro světový šampionát v rallye, po zrušení skupiny B však tento projekt musel být ukončen. Aby nepřišel úplně vniveč, rozhodlo se Porsche využít 959 v pouštní rallye. V ní nebyla tak přísná pravidla, třeba co se týče povinného počtu vyrobených sériových aut, což bylo pro Porsche ideální. V Dakaru nahradilo Porsche 953, které soutěž ovládlo v roce 1984 s Reném Metgem za volantem. Už to v podstatě bylo vývojové stadium 959, které se jen nepovedlo včas dokončit.

Porsche 959 se v roce 1985 tento úspěch zopakovat nepovedlo. Dokonce ani jeden ze tří nasazených kousků soutěž nedokončil. Jacky Ickx utrhl zavěšení, René Metge prorazil palivové potrubí a Jochen Mass vážně havaroval. Hned o rok později si však Porsche spravilo chuť, 959 získalo double. Opět zvítězil René Metge, za ním následoval Jacky Ickx.

Rallye Dakar se v minulosti účastnilo také Lamborghini. Logicky však nešlo o jeden z jeho krásných dvanáctiválcových supersportů s nůžkovými dveřmi, nýbrž o netradiční součást historie značky – off-road LM002.

Účast tohoto dvanáctiválcového monstra na Dakaru byla vlastně logická. LM002 původně vznikalo jako speciál pro armádu, když však tento projekt nevyšel, byl vůz přepracován pro potřeby arabských šejků, kteří s ním měli dovádět v poušti. Už samotná koncepce vozu tak nabízela možnost startu na Dakaru.

Pouštní soutěže se v druhé polovině osmdesátých let chystala účastnit sama automobilka, která přitom v éře svého zakladatele Ferruccia Lamborghiniho odmítala účast v závodních sériích. Po změnách vlastnictví však noví majitelé - bratři Mimranové - názor změnili. Výsledkem bylo právě upravené LM002 s posíleným dvanáctiválcem, upraveným podvozkem a odlehčenou konstrukcí. Za volant se během testování posadil slavný rallye závodník Sandro Munari.

Tovární účast na Dakaru bohužel nakonec kvůli finanční situaci nedopadla, LM002 se alespoň postavilo na start jiných soutěží. Do Rallye Dakar tak LM002 museli nasadit soukromníci. V roce 1988 to byl švýcarský World LM Racing Team, který však soutěž nedokončil. Také na stavbě tohoto speciálu se přitom podílel Sandro Munari. V roce 1996 pak LM002 do Dakaru nasadil závodník Andrea Barenghi, ani ten do cíle nedorazil. Během rallye mu došly náhradní díly, když musel několikrát měnit tlumiče nezvládající vysokou hmotnost vozidla.

Jak bylo řečeno v úvodu, závodu Rallye Dakar se za dobu jeho existence účastnila celá plejáda aut. Byl mezi nimi i Renault Duster, na podporu prodeje tohoto vozu v době, kdy se Dakar jezdil v Jižní Americe. Rallye se v minulosti účastnil také SsangYong, který pro své speciály používal označení Tivoli či Rexton, přestože tato auta neměla s těmi sériovými moc společného.