Lidová Škoda Popular pomohla značce v Indii, uspěla na slavné rally a vozila československé legendy

S cílem vybudovat úspěšný vůz pro masy se do vývoje nejrůznějších cenově dostupných modelů vrhla kdejaká tuzemská automobilka. Můžeme vzpomenout třeba Tatru, jejíž lidovou koncepci si však vypůjčil Ferdinand Porsche pro svůj KdF–Wagen, anebo Wikov, jehož vozy nakonec vznikaly s přízviskem český rolls-royce jako nejluxusnější zakázkové individuály.

Máme tu zajisté i Aerovku, Pragovku, nicméně ani tyto firmy neudělaly tak velkou díru do světa jako mladoboleslavská Škodovka se svým Popularem.

Ve třicátých letech řádila po světě velká hospodářská krize, což donutilo mnohé průmyslové podniky v horším případě zavřít, v lepším případě značně zefektivnit svoji výrobu. Automobilové společnosti tedy upustily od řemeslné činnosti a vrhly se do víru sériové manufaktury zahrnující rovněž cenově dostupná vozidla.

V roce 1933 tak Škoda představila levný vůz 420 Standard za 29 800 Kč, který sloužil jako předvoj modelové řady Popular. Ta nakonec startovala o rok později lidovým typem 418, který stál na páteřovém nosníku, nabídl nezávislé zavěšení všech kol, optimální rozložení hmotnosti a přesné hřebenové řízení.

Jeho čtyřválec o objemu 903 ccm sice vyprodukoval výkon necelých 18 koní, ale spotřeboval pouze sedm litrů benzinu na sto, přičemž vůz stál od 17 800 Kč – tedy skoro dvakrát méně než originální předvoj 420!

Prvním vlastníkem modelu se stal obuvnický podnik Baťa Zlín, který posléze přikupoval po desítkách další a další kusy. V Popularu začaly jezdit také tehdejší celebrity, mezi nimi i herečka Olga Scheinpflugová, gólman František Plánička anebo spisovatel (kvůli nemoci jen jako spolujezdec) Karel Čapek.

Autor díla Dášeňka čili život štěněte spolu s partnerkou Scheinpflugovou a s lidovou škodovkou o výkonu 22 koní absolvoval dovolenou v Alpách a také cestu k oltáři. To vše se odehrálo v roce 1935, nicméně o dva roky později dvojice usedla do kabiny honosnějšího Rapidu.

Slavní umělci však nejsou jediným důvodem, proč se Popular chytl. Totiž už v roce 1934 vyrazila z ústředí pražského Autoklubu čtveřice polokabrioletů Popular s litrovými 20koňovými čtyřválci do indické Kalkaty. Po dosažení cíle se posádky přesunuly do Bombaje a přes Terst zpátky do Prahy.

Tím se Škoda velmi pozitivně zapsala nejen v Indii, ale začala být vyhledávaná též na ostatních (vybraných) světových trzích. Rovněž tak i Popular, který se osvědčil jako odolný i v nehostinných podmínkách. Zkrátka medializované výpravy a skutečně překonané výzvy brzy začaly nést své ovoce.

Na přelomu let 34 a 35 byla výroba takřka dvojnásobná, jelikož se populary začaly hojně vyvážet do několika desítek světových zemí včetně Číny (jaro 1935). Výrobce automobil průběžně modernizoval, zastavoval silnější motory (výkon až 30 koní), lepší brzdy nebo netříštivé zasklení.

Po veleúspěšném druhém místě na legendární rally Monte Carlo 1936 začal být v kurzu taktéž dražší stejnojmenný otevřený Popular roadster a kupé. Od tohoto přelomového roku se Škodovka stala prodejní jedničkou na domácím trhu, což trvá dosud.

Ještě než krasojízdu Popularu přerušila válka, vzpomeneme čtyřmístnou uzavřenou Škodu Popular 995 nazvanou Liduška (premiéra konec roku 1938). Šlo o nejlevnější vůz z řady s výkonem 22 koní a cenou 17 300 Kč. Taková Fabie Junior, máme-li to přirovnat k moderně.

Ani první výbuchy dělostřeleckých granátů neodradily Škodovácké inženýry od dalšího vývoje, protože už v roce 1939 vzniklo několik prototypových provedení Popular 1101 s delším rozvorem, jinak uspořádaným pohonným ústrojím, výkonem 32 koní a spotřebou 8,5 litru na sto.

Když palba konečně utichla a bílé holubice míru opět vzlétly k nebesům, Škoda dokončila přibližně 250 původních popularů a v roce 1946 představila jejich pokračovatele – Škodu 1101, známou spíše jako Tudor…