Letos slaví padesát let hned několik zásadních modelů. Některé se vyrábí dodnes, o jiných jste možná ještě ani neslyšeli

Článek di také můžete poslechnout v audioverzi.

Padesát let je v automobilovém prostředí dlouhá doba. Za půlstoletí se mílovými kroky posunula výbava automobilů a neskutečně se proměnily oblíbené koncepce i značky. Kdysi úspěšní výrobci dnes živoří, kdysi nové značky dnes platí za zavedené. Přesto mnohdy překvapí, která auta letos už dosáhla tak požehnaného věku 50 let od premiéry. Některá z nich jsme se rozhodli připomenout.

V roce 1975 debutoval klíčový model z historie mnichovské automobilky, světu se představilo BMW řady 3 první generace s interním označením E21. Automobil nahradil dosavadní model 02, na rozdíl od něj byl nabízený pouze jako dvoudveřové kupé. Firma Baur však na bázi vozu nabídla i kabriolet.

Dvoudveřové auto s pohonem zadních kol navržené legendárním stylistou Paulem Bracqem bylo zpočátku nabízené výhradně se čtyřválcovými motory, které později doplnily i šestiválce. Vrcholná M3 však dostupná ještě nebyla, ta dorazila až v osmdesátých letech na bázi generace E30. Do roku 1983 nakonec vzniklo 1 364 039 exemplářů první generace trojky.

Nabídka Ferrari dlouhá léta čítala kompaktní superauto s uprostřed uloženým vidlicovým osmiválcem. Tato řada vrcholila modelem F8 Tributo, než přišel dnešní šestiválcový hybrid Ferrari 296 GTB. Naopak zcela první z celé řady bylo Ferrari 308.

Debutovalo v roce 1975 jako náhrada za šestiválcové „Dino“ 246, které dle tehdejší politiky neneslo jméno Ferrari. To 308 už plnohodnotné znaky maranellského oře zdobily, poháněno bylo vidlicovým osmiválcem o objemu 2,9 litru, který byl v evropské specifikaci naladěn na 188 kW. Zvláštností prvních kusů byly panely karoserie ze sklolaminátu, později však vůz přezbrojil na ocelovou karoserii.

Ferrari 308 ve výrobě vydrželo s několika evolucemi do roku 1985. Po boku kupé (308 GTB) se časem vyráběla i targa (308 GTS) se snímatelnými střešními panely. Během let vzniklo množství verzí, třeba 208 GTB pro domácí italský trh s osmiválcem zmenšeným na dva litry, aby se na něj nevztahovaly tehdy zvýšené italské daně na auta s velkoobjemovým motorem.

Skupina Hyundai dnes patří mezi největší automobilové výrobce světa, ještě na začátku sedmdesátých let však byla situace zcela jiná. Hyundai tehdy v licenci vyráběl třeba Ford Cortina a vedení teprve uvažovalo nad vlastním produktem. Tím se stal Hyundai Pony uvedený v roce 1975, který se zároveň stal prvním opravdu masově vyráběným vozem korejské značky.

Na autě přitom pracoval hodně silný tým inženýrů, například George Turnbull se zkušenostmi od Austinu nebo Morrisu či Peter Slater jako vedoucí vývoje. Tvary navrhla italská karosárna Italdesign slavného Giorgetta Giugiara, motory dodalo Mitsubishi.

Pony vzniklo postupně jako sedan, liftback, kombi, kupé i pick-up. Celkem bylo postaveno 297 903 kusů první generace Pony. Auto se postupně dostalo i na exportní trhy, konkrétně v Evropě se prodávalo v Belgii, Nizozemí či Řecku. Právě Pony tak zahájilo postupnou expanzi korejské značky.

Lancia dnes opět prožívá svou renesanci, když po letech konečně znovu inovuje a rozšiřuje svoji nabídku a vrací se na trhy, které dříve opustila. Právě v sedmdesátých letech Lancia zažívala úspěšné období, i díky úspěchům modelu Stratos v rallye, díky čemuž se v její nabídce mohly objevit i takové lahůdky jako kupé s motorem uprostřed, Lancia Montecarlo.

Auto navržené a vyráběné karosárnou Pininfarina mělo zajímavé pozadí vzniku. Původně totiž vznikalo pro Fiat jako exkluzivní, šestiválcová náhrada za 124 Spider. Když však výrobce nakonec vsadil na model X1/9 z dílny Bertoneho, byl projekt předán Lancii, která ho nakonec realizovala jako model Montecarlo. Pohon zajistil dvoulitrový čtyřválec, respektive 1,8litrový pro Severní Ameriku, který byl reakcí na tehdejší ropnou krizi.

Lancia Montecarlo se nakonec vyráběla až do roku 1981, s krátkou pauzou v roce 1979. Vznikala jako kupé i spider nabízený v USA jakožto Lancia Scorpion. Celkem bylo postaveno 7 798 kusů.

Vyšší střední třída dnes na evropských trzích patří už výhradně luxusním výrobcům. Byly však doby, kdy v nich byli aktivní i mainstreamoví výrobci. Platilo to i pro francouzský Peugeot a jeho řadu 60X. Jejím prvním zástupcem byl Peugeot 604, který debutoval v roce 1975.

Vznik 604 se datuje do doby, kdy francouzští zákazníci bohatli, a tak v Peugeotu usoudili, že v nabídce značky je prostor také pro větší a dražší model než 504. A tím se stal právě model 604, sedan elegantního střihu od Pininfariny, s vidlicovým šestiválcem pod kapotou, jemuž alternativou později byl i turbodiesel. Peugeot 604 se tak stal průkopníkem přeplňovaných vznětových motorů na evropských trzích.

Peugeot 604 nakonec ve výrobě vydržel až do roku 1985. Výroba 153 252 kusů se zpětně nezdá špatná, ve skutečnosti to však byla asi jen polovina počtu postavených Roverů 3500, které byly přímou konkurencí. I proto se 604 nedočkala přímé náhrady, do segmentu se Peugeot vrátil až v roce 1989 modelem 605.

Italští karosáři si v šedesátých letech vydobyli takové renomé, že jejich služby využily i mnohé značky, které se do té doby spoléhaly na vlastní stylisty. Platí to i pro krále luxusu Rolls-Royce, jehož model Camargue z roku 1975 navrhlo studio Pininfarina.

To autu dodalo nezvyklou příď, která je někdy kritizována. Rolls-Royce Camargue ve své době platil za nejdražší automobil na světě. Šlo o 5,17 metru dlouhé kupé postavené na platformě sdílené s tehdejšími modely Corniche a Silver Shadow. Pohon zajišťoval legendární vidlicový osmiválec o objemu 6,75 litru, spárovaný s třístupňovým automatem původem od GM.

Volkswagen Polo je dnes už nedílnou součástí značky z Wolfsburgu, právě v roce 1975 debutovala jeho první generace. Ta ještě sdílela technický základ i design s Audi 50, k němuž měla být levnější alternativou. Jenže zatímco Audi 50 se neprodávalo moc dobře a skončilo již v roce 1978, Polo se stalo hitem, díky čemuž otevřelo cestu dalším generacím.

Polo přítom dorazilo až po Audi 50. V Ingolstadtu si tehdy všimli rostoucí popularity malých hatchbacků a věřili, že zaujme i v nabídce čtyř kruhů, které tehdy platily za inovátora. Pro snížení nákladů však nabídku měla doplnit i levnější alternativa se znaky mateřského Volkswagenu. A ta výchozí model nakonec obchodně převálcovala.

První generace tohoto malého VW se vyráběla do roku 1981, a to s jedním faceliftem na konci sedmdesátých let. Vůz byl nabízen s několika čtyřválcovými benzinovými motory s objemem 771 až 1272 cm3.