Článek
Kategorie MPV je na evropských trzích stále užší. Klasické velkoprostorové vozy postupně nahrazují různě velká rodinná SUV nebo osobní dodávky. Byly však doby, kdy bývaly žádané. Do segmentu dokonce vstoupila také ruská automobilka AvtoVAZ se dnes už zapomenutým modelem Lada „Naděžda“, známým také jako VAZ 2120.
Lada Naděžda se světu oficiálně představila v roce 1997 na tehdejším moskevském autosalonu. Šlo přitom o výsledek několikátého vývoje reagujícího na konkurenční moskevskou automobilku AZLK. Už na přelomu osmdesátých a devadesátých let AZLK vyvíjelo model 2139 „Arbat“, který se mohl vyrábět společně s modelem MNA 900/1000 z dílny Bratislavských automobilových závodů.
Na rozdíl od Arbatu to však Naděžda dotáhla do sériové výroby. Rozdílem byl i technický základ, Lada totiž vsadila na podvozek využívající prvky slavného teréňáku Niva. U MPV však vzhledem k velikosti byl vcelku logicky natažen rozvor náprav na výsledných 2 700 mm. To je mimochodem stejná hodnota jako u pětidveřové Nivy. Oba vozy totiž byly vyvíjeny společně.
Naděžda využívala podvozek pětidveřové Nivy. Na ruské cesty-necesty ideální.
Pohon zajišťoval benzinový čtyřválec o objemu 1,79 litru. K dispozici byla jak karburátorová verze s výkonem 59 kW, tak i varianta se vstřikováním naladěná na 62 kW. Šlo tak o slabé a zastaralé jednotky, které se podepsaly na mizerné dynamice. I proto se později v nabídce objevila sedmnáctistovka s vícebodovým vstřikováním.
Motory byly spjaty s ručně řazenou pětistupňovou převodovkou. Poháněná byla všechna kola, díky čemuž VAZ 2120 zvládal i lehčí terén. Schopnosti zkrátka vylepšoval základ shodný s Nivou.
Trochu moc pák? Díky základu Nivy měla Naděžda kromě klasické řadičky také páku pohonu 4 × 4 s redukcí a uzamykání diferenciálů.
Svými tvary Naděžda odpovídala klasické koncepci MPV. Šlo tedy o vůz s jednoprostorovou karoserií typu monospace s přídí přímo navazující na čelní sklo. Specifikem však byly jen jedny dveře pro zadní sedadla – posuvné na pravé straně. Na délku auto měřilo 4 290 mm, kabina nabízela místo až pro sedm osob.
Na trh nicméně přicházela v době, kdy ruská automobilka z Toljatti musela šetřit. Proto původní originální světlomety v sériové verzi nakonec nahradila světla z „žigulíku“, VAZu 2106, zatímco ta koncová pocházela z modelu Oka. Až v novém tisíciletí se vůz v rámci modernizace z roku 2002 dočkal moderněji vyhlížející tváře, díky světlometům z VAZu 2110 (alias Lady 110).
Prodej VAZu 2120 byl zahájen v roce 1998 a nakonec trval až do roku 2006. Vedle výchozího MPV vzniklo i několik derivátů, ať už dodávka se zvýšenou střechou, taxi se čtyřmístnou kabinou a obřím zavazadelníkem nebo model s prodlouženým zadním převisem.
Vůz se však nikdy nestal oblíbeným, jak výrobce očekával, nakonec bylo postaveno jen asi 8 000 jeho exemplářů. Nízkou poptávku ovlivnila jistá zastaralost vozu, stejně jako mnohem vyspělejší konkurence z řad západoevropských značek. Ještě nějaký čas však bylo možné auto pořídit na individuální objednávku, díky zakázkové výrobě od společností Motorica a Super-Avto, dceřiných firem AvtoVAZu.