Karosa, která nebyla: Maličký autobus A30 mohl využívat techniku Avie, zůstalo ale jen u prototypů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Konec šedesátých let byl v československém automobilovém průmyslu ve znamení několika přeshraničních spoluprací. Škoda zvažovala výrobu 720 s tvary Italdesignu, Avia zase začala vyrábět na našem trhu dosud chybějící kompaktní náklaďák s technikou francouzského Saviemu. A právě na jeho základech vznikl i zapomenutý malý autobus, Karosa A30.

V té době se totiž ukazovalo, že na československém trhu chybí nejen kompaktní náklaďák, ale také malý autobus, tzv. minibus, a tak bylo rozhodnuto o jeho vývoji. A právě základ Avie A30 se ukázal jako vhodný pro takový druh autobusu. Stavbu dostala na starost Karosa, specialista na autobusy.

Karosa se přitom prací zhostila velice rychle. Tři stroje postavila už na konci šedesátých let, v době, kdy se teprve rozbíhala licenční výroba Avie A30 – tehdy ještě s významným využitím francouzských komponentů a postupným náběhem československých dílů.

Trojice prototypů se přitom lišila svým zaměřením. Karosa A30-L7 (linkový) měla být přizpůsobená použití na méně frekventovaných trasách, pro které větší stroje typu tehdejší Škody 706 RTO nebo Karosy řady Š byly příliš velké, a tím pádem i nehospodárné. Prostor tu byl pro 24 cestujících, prostor pro zavazadla nabízel objem dvou metrů krychlových.

Krátce nato následoval prototyp Karosa A30-D7 (dálkový), tentokrát dálková varianta, díky čemuž byl tento kus o poznání luxusnější než ten první. Cestujících se sem vešlo dvacet, což zajišťovalo více prostoru. Pohodlí zase zvyšovala sedadla s upravenými opěrkami zad.

To poslední postavený prototyp, Karosa A30-RPA (Rozhlasový přenosový automobil) byl speciálně upraven pro použití v rozhlasu, konkrétně pro účely živého vysílání ze sportovních akcí či společenských událostí. Zvenku tak vypadal jako sourozenec, interiér byl ale přizpůsoben nikoliv převozu cestujících, ale službě v rozhlasu. V zadní části kabiny tak bylo pracoviště pro až tři rozhlasové techniky, s vysílací aparaturou od podniku Tesla.

Karosa A30 na délku měřila 6,5 metru, šířka činila 2,3 metru, výška pak 2,8 metru. Sedmička v názvu jednotlivých derivátů tak odkazovala na zaokrouhlenou délku.

Pohon zajišťoval z Avie A30 převzatý motor v podobě kapalinou chlazeného vznětového čtyřválce o objemu 3,32 litru, který dosahoval výkonu 59 kW. Umístěn byl vpředu a poháněl zadní kola.

Zajímavý projekt nicméně nakonec zůstal ve formě prototypu. Bylo rozhodnuto o tom, že minibusy v Československu vznikat nebudou. Vznikla tak alespoň desetikusová série přenosových vozidel pro Československý rozhlas.

To Karosa A30-L7 se časem dostala do letňanského podniku Avia, kde byla osazena větším motorem a účinnějším brzdovým systémem, zřejmě v rámci přípravy modernizace agregátů pro výchozí A15 a A30. Později však byl vůz prodán do soukromých rukou, přičemž nový majitel ho přestavěl na karavan.

Karosa A30-D7 se krátce po svém vzniku účastnila prestižní mezinárodní výstavy autobusů v Nice ve Francii, kde dokonce získala cenu za bezpečnost. Po návratu sloužila nejprve k propagačním účelům, posléze pro převoz zaměstnanců. Dnes už daný kus neexistuje, sešrotován byl na začátku nového milénia.

Naopak rozhlasové vozy měly zajímavou kariéru, jeden z kusů u Slovenského rozhlasu sloužil dokonce až do roku 2008! Jiné kusy po konci rozhlasové kariéry a prodeji sloužily pro osobní přepravu.

Karosa A30 každopádně nebyla jediným autobusem s technikou nákladní Avie. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyráběl podobně koncipovaný minibus maďarský Ikarus (Ikarus-Avia 553), jehož náhrada s technikou A31 v produkci vydržela až do konce devadesátých let. V Bulharsku pak vznikla Avia A 31-Čavdar LC-51 s karoserií odvozenou od německé Setry, zatímco v Jugoslávii zase Avia A 21-TAZ Neretva.