I v socialistickém Československu se prodávala západní auta. Některá i za cenu škodovek, jiná si zase oblíbili herci nebo řezníci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nabídka automobilů na československém trhu v době socialismu byla proti dnešní době značně omezená. Prodávaly se u nás primárně modely domácí výroby, k dispozici však byly i mnohé automobily spřátelených zemí východní Evropy – hlavně ze Sovětského svazu a třeba také z východního Německa, Polska či Rumunska. V omezeném množství se k nám dostaly i vozy ze Západu, které pro československé zákazníky byly těžce dostupné, kvůli omezenému dovozu i vysoké ceně. Připomeňme si ty nejzajímavější, jež se prodávaly nejen v Tuzexu, ale některé třeba také v Mototechně.

Prvním vozem západoevropské provenience, který se v poválečném Československu začal prodávat, byl Renault 4CV. Docela to ale trvalo, protože prvních zhruba 60 kusů tehdejší Mototechna nabídla až v roce 1955, celých devět let od premiéry tohoto vozu přezdívaného želvička. Do Československa tak dorazil až v druhé polovině své kariéry. Několik kusů k nám dokonce bylo dovezeno ještě pár let poté, co byla výroba Renaultu 4CV ukončena.

Automobil byl poháněn vzadu uloženým, vodou chlazeným čtyřválcem o objemu 747 cm3, který dosahoval výkonu 15,5 kW. Spárován byl s třístupňovým manuálem.

Renault 4CV patřil mezi automobily, které pomohly motorizovat Francii. Byl dokonce prvním vozem francouzské značky, jenž překonal hranici milionu vyrobených kusů. Do Československa bylo dovezeno přes 5 000 exemplářů, které se prodávaly jak v Mototechně, tak později i v Tuzexu. Zajímavostí je, že navzdory svému původu šlo ve své době o jeden z nejlevnějších automobilů na československém trhu.

V padesátých letech se na československý trh dostal i vůz, který pomohl motorizovat Velkou Británii. Šlo o Ford Anglia, jehož prvních 500 kusů k nám dorazilo v roce 1957. Auto se mimochodem prodávalo za stejnou cenu jako tehdejší Škoda 440 („Spartak“).

Československá kariéra ale netrvala dlouho. V roce 1959 už se k nám Anglia nedovážela, protože podle nejvyšších míst nenabízela nic navíc proti tuzemským vozům.

Šlo mimochodem o automobil s dvoudveřovou karoserií se stupňovitou zádí, do nějž se vešly čtyři osoby. Pohon zajišťoval vpředu uložený čtyřválec o objemu 1,2 litru a výkonu 26 kW, jehož síla byla posílána na zadní kola.

Na československý trh se ale v době socialismu dostaly i vcelku exotické vozy Saab. Konkrétně šlo o Saab 96, jehož propagátorem byl závodník Zdeněk Treybal, který dokonce zprostředkoval dovoz několika desítek kusů tohoto modelu. Oficiálně vůz prodával Tuzex, později Mototechna.

Dvoudveřové auto s elegantní karoserií se i do ČSSR dostalo s několika motory. V Tuzexu se prodával jak s dvoudobým tříválcem o výkonu 29 kW, tak v silnější verzi s 40,5 kW. Později byl k dispozici také nezvyklý čtyřválec do V původem od Fordu o objemu 1,5 litru a výkonu 48 kW.

Československý trh patřil mezi důležité odbytiště vozů Dacia, konkrétně modelu 1300. V Tuzexu se však prodával i jeho předobraz, Renault 12. V první polovině sedmdesátých let k nám bylo dovezeno na 1 500 kusů tohoto tříprostorového automobilu s osobitě se svažující zádí.

Šlo o vůz moderní koncepce s motorem vpředu a pohonem předních kol. Konkrétně pod kapotou pracoval čtyřválec o objemu 1,3 litru s výkonem 40 kW spárovaný s čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Přestože Spojené státy americké platily v době socialismu za kapitalistického nepřítele, dorazily k nám i vozy amerických značek. Konkrétně šlo třeba o Chrysler 180, který se nicméně vyráběl u evropské divize této automobilky ve francouzském Poissy, dříve nesoucí název Simca.

Chrysler 180 byl zajímavý mezinárodní projekt, design navrhli v Americe, vývoj karoserie a podvozku probíhal ve Velké Británii a motor pocházel z Francie. Výsledkem toho byl komfortní automobil střední třídy dlouhý 4,5 metru se čtyřválcovou osmnáctistovkou o výkonu 71 kW pohánějící zadní kola.

V Československu se vůz představil v březnu 1971, jen půlroku po své premiéře na pařížském autosalonu. První kusy se u nás prodaly už následující rok, a to jak v Tuzexu, tak pár kousků i v Mototechně, převážně si je pořídily socialistické instituce a podniky. Později se Chrysler stal oblíbeným také u lékařů či herců.

Nakonec se stoosmdesátka u nás prodávala až do roku 1977, krátce pod novým označením Chrysler Simca 1610. Dohromady k nám bylo dovezeno přes 2 400 exemplářů.

Sportovní vozy na československém trhu neměly na růžích ustláno. Byly považovány za buržoazní přežitek, a tak třeba škodovácká kupé vznikala hlavně pro vývoz do zahraničí a zisk důležitých deviz. Přesto k nám byly takové vozy dováženy ze zahraničí a oficiálně prodávány.

Mezi ně patřil Renault 15, který se československému lidu poprvé ukázal v září 1972 na tehdejším brněnském veletrhu. Trvalo však ještě zhruba dva roky, než se dovoz k nám povedlo realizovat.

Čtyřmístný automobil vycházel z modelu Renault 12, využíval vpředu podélně a před přední nápravou uložený motor. Tím byla u verze 12 TL třináctistovka o výkonu 44 kW, u posílené varianty 12 TS pak šestnáctistovka s 66 kW. Dovážela se k nám i modernizovaná verze uvedená v roce 1976, rozpoznatelná díky přepracované přídi.

Vzhledem ke koncepci není divu, že Renault 15 byl v Československu rarita. Mezi lety 1974 až 1978 k nám bylo dovezeno jen asi sedm stovek těchto kupé, z nichž jedno vlastnila i Hana Zagorová. Textař Jiří Štaidl pak za volantem tohoto kupé zemřel při nehodě.

V druhé polovině sedmdesátých let se československý trh více otevřel automobilům ze Západu, tedy pokud mluvíme o rozšiřující se nabídce Tuzexu, která nicméně pro většinu českých zájemců o vůz nebyla dostupná. Našly se však i výjimky, jako byl britský Austin Allegro, který se prodával v Mototechně.

První tři stovky vozů do Československa dorazily v roce 1977, podobný objem následoval i v dalších letech. Do roku 1981 tak u nás bylo provozováno přes 1 100 exemplářů, většina z nich se prodala v Mototechně, část ale i v Tuzexu.

K dispozici byly u nás vozy druhé série, představené v roce 1975, ta původní debutovala v roce 1973. Čtyřdveřový automobil s elegantní zádí byl pětimístný s možností sklopení sedadel do lůžkové úpravy. Pohon zajišťoval 1,5litrový čtyřválec o výkonu 51 kW spojený s pětistupňovým manuálem.