Článek
Příběh amerického Hummeru H1 je dobře známý. Původně šlo o armádní vozidlo HMMWV pro americkou armádu, které si však herec Arnold Schwarzenegger oblíbil natolik, že výrobce přemluvil k vytvoření civilní varianty. Ta nakonec skutečně vznikla a v roce 1992 se začala vyrábět. V produkci nakonec vydržela až do roku 2006, kdy kvůli změně trendů o gigantický teréňák opadl zájem, hlavně kvůli závratné spotřebě. Za svůj život si však našel spoustu fanoušků, i díky tomu vznikla auta, která se „hummveem“ přímo inspirovala.
Takovým automobilem je bezesporu ruský GAZ Tigr. Ten vznikl na bázi stejnojmenného armádního vozidla, na němž se začalo pracovat už na konci devadesátých let. Tehdy kvůli armádní zakázce z Jordánska se společnost Bin Jabr Group Ltd. ze Spojených arabských emirátů spojila s automobilkou GAZ. Dohoda ale nakonec padla, vznikly jen dva trochu odlišné vozy, arabský Nimr a ruský Tigr. Oba názvy přitom znamenají tygr.
Konkrétně ruský Tigr se začal vyrábět v roce 2005. Produkci přitom nedostala na starosti přímo automobilka GAZ, nýbrž nedaleký Strojírenský závod Arzamas (AMZ), který Tigra vyrábí dodnes.
Zde Tigr jako armádní speciál.
Tigr primárně vznikl jako terénní víceúčelové vozidlo schopné uvézt až devět vojáků. Základem bylo rámové strukturální šasi nesoucí zbytek karoserie. Ta byla pancéřovaná, s panely tlustými 5 až 7 mm dle specifikace. Původní společný vývoj s arabskou společností Bin Jabr Group Ltd. znamenal, že auto bylo navrženo tak, aby zvládlo fungovat za teploty až +50 °C a jezdit i v náročných terénních podmínkách, třeba na poušti.
Původní civilní varianta vznikla jakožto GAZ 2975. Existovala ve formě třídveřové varianty, stejně jako pětidveřový model, schopný převážet čtyři osoby nebo až 1 000 kg vážící náklad, nebo jako dvoudveřový pick-up. Později následovala inovovaná verze GAZ 2330.
Rezervní kolo na zádi je typický detail off-roadů.
V roce 2006 pak na moskevském autosalonu debutovala inovovaná verze nazvaná GAZ 3121 alias Tigr 2. Odlišila se hlavně zcela přepracovanou karoserií, která měla opticky blíže k tehdejším SUV. Uvnitř se pak objevily některé komponenty z osobních aut značky GAZ, konkrétně z modelů Gazelle nebo tehdejší Volhy.
Tigr 2 je mimochodem 5 700 mm dlouhým a 2 300 mm širokým vozem, s rozvorem 3 300 mm. Skvělé terénní schopnosti podpořila světlá výška 400 mm.
Pod kapotou se mohl objevil buď turbodiesel Steyr s výkonem 140 kW, nebo šestiválec Cummins s výkonem 153 kW. Ten autu umožnil jet až nejvyšší rychlostí 160 km/h. To byla vlastně slušná hodnota s ohledem na to, že civilní Tigr 2 vážil 3 500 kg, což mimochodem bylo o zásadních 2 800 kg méně než u pancéřované armádní varianty.
Pohled do interiéru ruského teréňáku.
Proti armádnímu sourozenci se civilní Tigr logicky liší také svou výbavou. K dispozici je tak elektrické stahování oken, elektricky nastavitelné sedačky nebo kožené čalounění, stejně jako třeba nezávislé topení nebo klimatizace.
GAZ Tigr se pro civilní potřeby údajně dodnes vyrábí, rozhodně však není tak prodejně úspěšný, jako byl ve své době americký Hummer. To armádní varianta byla o poznání úspěšnější. Díky své univerzálnosti se dočkala i dalších derivátů, včetně sanitky nebo verze pro protichemické jednotky. Postupně inovovaný Tigr v Rusku slouží u policie, u protiteroristických jednotek nebo jako sanitka. V průběhu let pak postupně přešel z amerických pohonných jednotek na motory ruské produkce (YaMZ).
Tigr se navíc vyvážel i do zahraničí, najdeme ho tak ve výzbroji arménské armády, běloruských speciálních sil, republikánské gardy v Sýrii, nebo dokonce slovenské policie. V Číně si pak vyrábějí vlastní derivát.