Hvězdná auta z Tuzexu: Jen za bony jste v Československu koupili Mustang nebo BMW

Koupit se tu primárně daly vozy tuzemské provenience nebo z dalších zemí východního bloku. Kdo chtěl něco ze Západu, musel do Tuzexu, specializovaného podniku zahraničního obchodu. Kdo na to měl, mohl si v Československu koupit i vůz z Velké Británie, Francie, západního Německa, nebo dokonce z dalekého Japonska.

Tuzex (zkratka pro tuzemský export) vznikl v roce 1957, s primárním cílem prodávat zboží za cizí měny, respektive za „odběrní poukazy Tuzexu“, lidově přezdívané bony. Oficiální kurz činil 1 tuzexová koruna = 2 Kčs, jenže obvykle se bony kupovaly přes překupníky, u nichž jeden bon klidně vyšel na čtyři až šest československých korun. Podobné podniky přitom fungovaly i v jiných zemích východní Evropy, v NDR to byl Intershop, v Polsku zase Pewex.

V Tuzexu se dalo koupit nejen smíšené zboží, ale také oblečení (džíny), spotřební elektronika a právě automobily. Tuzex byl tak jistou alternativou k Mototechně. Jestliže však Mototechna primárně prodávala vozy československé produkce a z východního bloku, v Tuzexu bylo možné pořídit exkluzivnější vozy ze Západu. Tuzex totiž vždy platil za symbol luxusu a exkluzivity, který byl dostupný jen vybraným vrstvám společnosti. K dispozici tu ale byly i exportní verze tuzemských aut.

Výhodou vedle dostupnosti exkluzivních modelů ze Západu bylo i to, že v Tuzexu neexistovaly pořadníky – kdo složil částku ve výši prodejní ceny, mohl s vozem prakticky hned odjet – pokud byl zrovna k dispozici. Auta nicméně byla dostupná jen ve vybraných pobočkách Tuzexu, konkrétně v Praze, Bratislavě a v Košicích. Přitom jen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku fungovalo v roce 1986 na 102 poboček.

Konkrétně v šedesátých letech nabídka Tuzexu čítala modely Simca (1300 nebo 1500), různé fiaty (včetně legendární 500) nebo třeba fordy (Cortina a Taunus). Pořídit se tu tehdy daly i renaulty (8, 16), nebo dokonce Saab 96.

V sedmdesátých letech Tuzex nabídl Fiat 124 Sport Coupé, Renault 5, dnes už málo známý Talbot Horizon, či dokonce Toyotu Corona z dalekého Japonska. Toyoty se tehdy do Československa dostaly v rámci mezinárodní směny za traktory Zetor.

Tuzexové portfolio se tehdy značně rozšířilo, pokud měl zákazník dostatek financí, mohl prostřednictvím Tuzexu koupit prakticky jakékoliv auto. V sedmdesátých letech se tak na československé silnice tímto způsobem dostal i legendární Ford Mustang! Šlo o výměnu s Kanadou za nákladní vozidla Tatra. Této možnosti využívali hlavně umělci nebo sportovci, kteří se k valutám dostali, podobně jako řemeslníci a strojaři jezdící do zahraničí „na montáže“.

Katalogy Tuzexu z osmdesátých let zmiňovaly Renaulty 9, 11 i 21, stejně jako Fiat Uno, Daewoo Racer (v Koreji vyráběná licencovaná verze Opelu Kadett) nebo Fordy Escort a Sierra. Ten z roku 1988 nabízel dokonce i možnost BMW řady 5 nebo Opel Kadett.

Vozy západní produkce přitom rozhodně nebyly levnou záležitostí, právě i kvůli omezené dostupnosti. Jestliže třeba Lada 2105 se v Tuzexu prodávala za 17 500 tuzexových poukázek, menší Fiat Uno měl cenu stanovenou na 33. 500 bonů, což odpovídalo 167 500 Kčs.

A to si opravdu nemohl dovolit jen tak někdo, když vezmeme v potaz, že průměrná měsíční mzda v ČSSR například v roce 1988 činila jen 3 095 Kčs.