Historie americké značky Terraplane: Začala jako lidová, dosáhla vrcholu, skončila v zapomnění

V roce 1932 drtila americký trh již tři roky po sobě velká hospodářská krize, v níž takřka každý podnik počítal vesměs jen ztráty. Výjimkou nebyla ani společnost Hudson Motor Car Company, která v červnu 1932 uvedla na trh ekonomicky zaměřenou značku Essex-Terraplane. Zatímco označení Essex už bylo v rámci fabriky dávno zaběhnuté, jméno teraplán se na autech objevilo premiérově.

Tento významný motoristický milník firma poprvé slavnostně představila dne 21. června 1932, kdy první vyrobený kus slavnostně pokřtila rozbitím lahve s leteckým benzinem o chladič onoho vozu Amelia Earhart, první pilotka, která v květnu zmíněného roku sama přeletěla přes Atlantský oceán. Však koukněte na dobové video (vypněte si AdBlock).

Mimo toho celý ceremoniál vysílala vybraná rádia a jeho vrcholem byla spanilá jízda zhruba dvou tisícovek předváděcích aut, která se promenádovala ulicemi Detroitu, než byla odeslána do jednotlivých dealerství.

Zapojení aviatické tematiky nebylo jen tak, protože i samotné karoserie vozů značky Essex-Terraplane byly inspirovány právě leteckými křivkami. Jenže nejen vzhledem chtěl Hudson konkurovat silnému Fordu, proto se jeho stroje chlubily tím, že měly nabídnout nejlepší poměr výkonu ku hmotnosti mezi všemi osobními auty prodávanými na americkém trhu.

Ani jízdní výsledky nenechaly nikoho na pochybách, že tyto teraplány mají co nabídnout. Základní motorizací byl 70koňový šestiválec původně pocházející z modelové série Essex, který ovšem prošel velkými konstrukčními vylepšeními. Přepracovaná byla též samotná konstrukce samonosné karoserie, podlahy i ocelového šasi.

Řada Essex-Terraplane se zprvu vyráběla v celkem sedmi karosářských provedeních, které se nabízely u šesti standardních modelů a také u šesti speciálních sérií. Nejlevnější kus tehdy (1932) stál 425 dolarů a šlo o dvoumístný Essex-Terraplane Standard Roadster bez bočních oken, který vážil 911 kilogramů.

Ostatně ceny vybraných modelů může vidět níže a v dalších ročníkových tabulkách v článku.

K výše vypsaným vozidlům se tradičně váže řada zajímavostí a ty nejlepší vám zajisté odhalíme:

Model Standard Coach s šestiválcem o výkonu 70 koní při 3 200 otáčkách za minutu za 475 dolarů byl o 25 dolarů dražší než konkurenční Ford Standard Tudor Sedan se čtyřválcovým motorem, avšak o 25 dolarů levnější oproti stejnému fordu s osmiválcem o výkonu 65 koní při 3 400 otáčkách za minutu.

Model Special Business Coupe za 510 dolarů byl automobilkou promován jako nejlepší nástroj pro cestující obchodníky, jelikož jeho řízení bylo údajně méně unavující a i po několika hodinách jízdy zůstával šofér svěží, takže mohl podávat vysoké pracovní výkony. Výrobce též lákal na nízké provozní náklady i kompaktní rozměry, umožňující snazší parkování.

Za volantem modelu Special Roadster za 525 dolarů zvládl známý testovací pilot Chet Miller v roce 1932 zdolat legendární vrchařskou časovku Pike's Peak za 21 minut a 21 sekund. Díky tomu tehdy Essex-Terraplane získal traťový rekord v sekci sériových vozů.

Pro britský trh se nabízel zajímavý model Open Sports. Šlo o přestavbu od karosárny Windovers, která zahrnovala mimo jiné zkrácení dveří, demontáž čelního skla a přesunutí vybraných karosářských komponentů (např. světel). Chápete správně, byl to silniční závoďák.

V roce 1933 byla země z nejhorší ekonomické krize venku. Hudsonu se sice nepodařilo udržet ztráty v únosné míře, nicméně i přes to si zachoval status sedmého nejsilnějšího automobilového výrobce v USA. Pozitivněji se na smutném hospodářském výsledku podepsaly vesměs jen teraplány s šestiválcovými motory, jejichž obliba kontinuálně stoupala.

Kvůli přilákání náročnější klientely přistoupila značka Terraplane k zásadní změnám. Prvně odstranila z modelového názvu Essex a jako další milník představila osmiválcový motor pro řadu Terraplane Eight.

Ta byla rovněž díky neustálé publicitě přijata s nadšením, protože podobně jako varianta Six nabídla velmi dobrý poměr hmotnosti ku výkonu. Řadová osmička měla totiž kompresní poměr 5,8:1 a výkon 94 koní při 3 200 otáčkách za minutu. Důvod vzniku? Ještě silnější konkurence Fordu…

Modernizace 1933 se ovšem dočkala i původní řadová šestka, tehdy se standardním kompresním poměrem 5,8:1 a zachovaným výkonem 70 koní, avšak nově s volitelným kompresním poměrem 7,1:1 nabízejícím výkon až 80 koní.

Opět jsme našli několik zajímavostí:

Bilance roku 1933 pro firmu znamenala i tak velkou ztrátu, a to zejména kvůli vysokým investicím do výroby a marketingu, obzvláště do promování modelů značky Terraplane.

Kalendáře ukazovaly rok 1934 a auta značek Hudson i Terraplane se draly na vrcholky popularity, k čemuž jim pomohla rozsáhlá modernizace designu i techniky. V Americe se také rozhodlo, že všechny vozy pro domácí trh s osmiválcem budou nést loga Hudsonu, zatímco šestiválce ponesou emblémy Terraplane.

V tomto roce podniky GM a Chrysler uvedly na trh nezávislé zavěšení přední nápravy s vinutými pružinami, nicméně podobnou technologii nazvanou Axleflex dostaly (volitelně) také hudsony a teraplány (kromě sérií Challengers a užitkových). Mimo toho Hudson Motor Car Company ještě zavedla do nabídky systém podržení vozidla ve svahu (Hill Holder) a adaptivní tlumiče.

Modernizované teraplány se toho roku pochlubily ještě přepracovanými motory se třemi různými výkony (80 koní, 85 koní a 89,5 koně). Nově se objevily rovněž užitkové verze, a to taxíky, tři náklaďáky s nosností 500 kg a prázdné šasi připravené pro libovolnou nástavbu. Ceny vozidel byly v předmětném období dost pohyblivé, nicméně i přes slušné prodeje končila společnost Hudson opět ve ztrátě.

V roce 1935 zaznamenala automobilka nárůst prodejů a uvedení takzvané elektrické ruky, která sloužila jako předchůdce samočinných převodovek. Šlo o standardní výbavu pro Hudson Custom Eight, ostatní modely ji měly za příplatek.

Pod křídla značky Hudson se nově vrátil šestiválec, tentokrát nazvaný Big Six, nikoli Super Six jako v předminulých letech. Motor toho krasavce však pocházel z modelové řady Terraplane (nově o výkonu 88 koní), pouze prošel drobným tuningem. Jeho výkon tedy činil buď 93 koní, anebo 100 koní u příplatkového provedení s hliníkovo-železnou hlavou. Potenciální majitelé teraplánů však nemuseli zoufat, jelikož obdobná motorová modifikace byla volitelně připravena i pro ně.

Nutno dodat, že 88koňový nebo 100koňový motor se nabízel rovněž pro exportní (včetně Británie) hudson-teraplány, čímž vznikla celá modelová řada známá jako Terraplane Big Six.

V tomto roce (1935) uspořádala automobilka bezplatné preventivní bezpečnostní prohlídky pro modely značek Hudson a Terraplane. Této nabídky tehdy využilo 71 tisíc majitelů vozů, přičemž u 46 % z nich byly provedeny nějaké opravy/korekce. Kampaň nesla název „It’s Better to be Safe Than Sorry“, což ve volném překladu znamená „Je lepší být v bezpečí, než (poté) litovat“. A co víc, firma se od roku 1930 dostala konečně z červených čísel do černých, plusových.

Korkové výbuchy oznámily rok 1936, s nímž dorazila další technická vylepšení pro hudsony i teraplány. To nejpodstatnější – plně nezávislé zavěšení obou náprav – nahradilo dosavadní systém Axleflex.

I přes konstrukční modifikace zůstaly výkony motorů Terraplane stejné jako v roce 1935, přibyly však nové taxíky nebo lehké užitkové vozy. V Británii poté vybrané Big Six teraplány posílily až na 100 koní. Ekonomicky se stal zázrak, podnik skončil ve vysokém plusu.

Rok na to (1937) se vozy Hudson i Terraplane představily se zesílenými, odolnějšími a těžšími karoseriemi a robustnějšími šasi. Standardní terapány se dočkaly silnějších šestiválcových motorů naladěných na 96 nebo na 102 koní, šestiválcové hudsony (a řady Super Terraplane) zase operovaly se 101 nebo 107 koňskými silami. Finanční výsledky ovšem nebyly valné, nicméně stále plusové.

Rok 1938 nepřinesl pro Hudson nic dobrého, jelikož ve vzduchu už vlála válečná mašinerie a prodeje osobních i užitkových vozů rapidně klesly. Přesto pro americkou společnost šlo o rekordní rok z hlediska produktové nabídky, protože si její zákazníci mohli vybírat z 56 modelů osobních a 16 modelů užitkových vozů.

Zároveň však mluvíme o konečné stanici pro značku Terraplane, která byla degradovaná na pouhou modelovou řadu prodávanou jako Hudson Terraplane. Tyto spojené názvy se mj. objevovaly na masce, pokličkách kol i na dalších místech, čímž byla finální transformace stvrzena.

Od roku 1939 se jméno Terraplane v nabídce automobilky už nevyskytuje a v roce 1957 končí příběh Hudsonu jako takového – z ekonomických důvodů a naprosto definitivně…

Chcete-li teraplán na snímcích vidět i v reálu, musíte vyrazit do Veteran Bazar & Muzeum Chotusice, kde tento krasavec stojí. Jestliže rádi pojíte příjemné s užitečným, dorazte na tamní velkou prodejní veterán burzu konanou dne 30. 7. 2022, po jejímž skončení obvykle následuje prohlídka muzea.