Československé sanitky: Zavzpomínejte na hrdinku ze slavného seriálu, nezapomenutelně pomalou 1203 i málo známé tatrovky a škodovky

Konkrétně mladoboleslavská automobilka se vývoji sanitních vozů věnuje již od roku 1906. Tehdy na bázi vozidla Laurin & Klement Voiturette A s podvozkem typu C vznikl vojenský sanitní automobil, který zvládl přepravit čtyři nosítka pro zraněné, po dvou ve dvou patrech. Auto s rozvorem prodlouženým na 2 630 mm bylo poháněno dvoulitrovým motorem o výkonu 8,8 kW.

Jen o pár let později se obdobný vůz dostal i do civilní služby, když ve službách „Pražského dobrovolného svazu ochranného“ začal sloužit automobil L&K zakoupený Pražskou městskou pojišťovnou. Tehdejší éra nicméně byla primárně ve znamení úprav externími karosárnami.

Šlo například o dobře známý podnik Sodomka z Vysokého Mýta, Petera z Vrchlabí nebo třeba Šebek a Vyskočil z Prahy či Plachý z Brna. Konkrétně pražský podnik Oldřicha Uhlíka, původní nositel obchodního jména „Karosa“, zhotovoval od roku 1929 dřevěné sanitní nástavby pro zdravotní odbor hlavního města. Jako základ posloužil podvozek lehkého užitkového vozidla Škoda 125.

Specialitou byla šestiválcová, více než pět metrů dlouhá sanita postavená pro vyhlášené sanatorium v Praze-Podolí. V Kadani zase jezdila sanita Škoda 645 s dvojicí nosítek zavěšených podle amerického patentu na vinutých pružinách. Mimochodem, v polovině třicátých let křižovaly Československo zhruba čtyři stovky sanitních vozů. Provozovaly je především jednotlivé nemocnice, sanatoria či Červený kříž.

V druhé polovině třicátých let pak pro základ sanitek často sloužily podvozky vozů Škoda střední a vyšší třídy. Konkrétně šlo o Rapid, Favorit i Superb. Na druhou stranu, byly tu rovněž sanitky na bázi modelu Škoda 995 „Liduška“, tehdy cenově nejdostupnějšího vozu výrobce.

Poválečná výroba sanitních vozidel se centralizovala v bývalé karosárně Petera ve Vrchlabí. Od května 1946 tam vznikaly sanity s podvozky typů 1101/1102 „Tudor“. Moc prostorné vozidlo to nebylo, přesto se stalo populární i pro vývoz do zahraničí. „Tudor“ jako sanitka sloužil dokonce i v Egyptě.

Právě na slabou stránku Tudoru reagoval nástupce Škoda 1200/1201. Díky délce 4 600 mm a rozvoru 2 685 mm automobil pojmul dvoje nad sebou umístěná nosítka, případně jedno pohodlnější lůžko. Mezi lety 1952-1956 tak z továrny v Kvasinách vyjelo takřka 2 000 sanitních vozů Škoda 1200. Poté následovalo dalších téměř 5 300 kusů modernizované verze na bázi Škody 1201, které však již vznikaly opět ve Vrchlabí. Vůz se mimochodem dostal i na televizní obrazovky, účinkoval v původním seriálu Sanitka s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli.

Ještě úspěšnější byla nastupující Škoda 1202. Do roku 1970 vyjelo ze závodu Vrchlabí více než 12 000 těchto sanitních vozů. Zadní dveře měly na rozdíl od předchůdce už otevírané vzhůru, lůžko pro pacienta doplnilo sedadlo pro ošetřovatele. Pozdější vozy kvůli měkčímu odpružení a vyššímu pohodlí pro převáženého dostaly příčné listové pero zadní nápravy doplněné o dvojici vinutých pružin. Ve srovnání s běžným kombi se sanita odlišila pískovanými zadními bočními skly, svítícím červeným křížem nad předním sklem nebo modrým majáčkem.

Klíčovým milníkem sanitních vozů mladoboleslavského výrobce se nicméně stal příchod Škody 1203. Ta se na tři desetiletí stala na našem území zdaleka nejrozšířenějším sanitním vozem. Jen mezi lety 1968 a 1981 bylo ve Vrchlabí zhotoveno více než 9 900 sanitních exemplářů 1203. Po skončení aktivní kariéry sanitky navíc „dvanáctsettrojka“ dále často sloužila pro převoz krve nebo jiného zdravotnického materiálu.

První prototyp vozu Škoda 1203 v sanitním provedení vznikl ve Vrchlabí již na jaře 1962, šest let před zahájením sériové výroby – od pozdějšího sériového auta se lišil ještě odlišnou maskou. Ve své době šlo přitom o moderní vůz v rámci celé Evropy – s přípravou prototypu pomáhalo přímo Ministerstvo zdravotnictví.

Bohužel čekání na zahájení produkce a nedostatek financí k dalším inovacím znamenaly, že vůz rychle zastaral. V osmdesátých letech už působil beznadějně nemoderně, ideální nebyl komfort jak pro převáženého pacienta, tak pro ošetřujícího lékaře. Přesto 1203 musela v československém prostředí sloužit jako sanitka dále.

V šedesátých letech na sanitě pracovala také Tatra. Zvažovaný facelift Tatry 603, tzv. 603A, měl vzniknout také ve formě kombíku. A právě pro něj se nabízelo využití ve formě sanitního vozidla – proto byl prototyp kombíku 603A STW (jako station wagon) v průběhu let přestavěn do podoby sanitky. Výhodou byla nízká ložná plocha usnadňující nakládání lehátka i s pacientem. Tatra 603A však nakonec realizována nebyla, skutečná modernizace vozu byla méně výrazná, a tak nevzniklo ani kombi, natožpak sanitka.

Druhá polovina osmdesátých let byla u Škody ve znamení Favoritu, který pro snížení nákladů měl být využit v co nejširším rozsahu. Odvozené kombi Forman se tak stalo základem mimo jiné pro sanitku. Vůz s typovým označením 788 dostal zesílenou podvozkovou plošinu s rozvorem nataženým na 3 100 mm, celková délka dosáhla 4 715 mm. I díky tomu byl uvnitř prostor pro jedno skládací lůžko, sedadlo pro ošetřujícího lékaře a nouzové sedátko pro případný převoz další osoby. Od předních sedadel tuto část oddělovala přepážka s okénkem.

Bohužel do prodeje se zajímavý automobil nedostal. Škoda tehdy hledala nového majitele (jímž se posléze stal Volkswagen), a tak nebyly finance na další vývoj. Navíc překotná doba byla dost nejistá, co do prodejů. Vznikla však sanitní verze Formanu Plus „Ambulance“ určená pro převoz jednoho ležícího pacienta, která nakonec byla postavena ve zhruba 125 exemplářích. Stavěna byla ve Vrchlabí, později v Kvasinách, a to až do roku 1995.

Na začátku devadesátých let to s vozidly pro rychlou záchranou službu zkoušeli také v Kopřivnici (respektive v Příboru). Vlastně tak navazovali na dřívější projekty, kdy vyřazené 613 Ministerstva vnitra byly přestavěny na vozy rychlé technické pomoci užívané na závodních okruzích.

Jen krátce před revolucí se tam začalo pracovat na sanitní verzi Tatry 613, která měla být opravdu rychlou alternativou k dýchavičné Škodě 1203. Od výchozí limuzíny se sanita lišila prodlouženým rozvorem a skříňovou nástavbou se zvýšenou střechou. Zajímavý projekt však v nové době neměl šanci na úspěch, i kvůli tomu, že službu sanitek v té době začaly plně přebírat užitkové vozy než speciály odvozené od osobních aut. Nakonec však vzniklo asi 23 kousků 613 ve formě sanitního vozidla či vozu rychlé záchranné pomoci.

Zpět ale k vozům Škoda. Realizován byl rovněž speciál pro lékařskou službu první pomoci a pohotovostní službu, za nímž stál prodejce škodovek v Kosmonosech ve spolupráci s pražskou firmou Focus. Přepracované kombi Škoda Forman „Medica“ zvládlo převézt čtyři osoby, zároveň bylo vybaveno skládacími nosítky pro okamžitý odvoz pacienta. Alternativou byla možnost naložení inkubátoru pro převoz novorozenců. Výbava zahrnovala i EKG, defibrilátor nebo chladničku na převoz krve.

Vzniklo několik kusů, část z nich dokonce zamířila do Jugoslávie. Naopak zamýšlená přestavba Formanu Medica na elektromobil pro využití uvnitř nemocničních areálů nakonec realizována nebyla.

Forman Medica tak udal směr na další léta, což ostatně souvisí i s nabídkou značky, dnes primárně orientovanou na osobní auta. V posledních letech se tak Škoda zaměřuje spíše na vozy rychlé lékařské pomoci, které na místo určení převážejí lékaře. V této službě často slouží model Octavia Combi, ve vybraných krajích to je ale i Superb Combi nebo to býval Yeti. Ten byl jeden čas v českém prostředí nejpoužívanějším vozem v této službě.

V roce 2017 Škoda dokonce pro potřeby tzv. systému rendez-vous zdravotnické záchranné služby představila speciálně upravené SUV Kodiaq. Tehdy prezentovaný demonstrační automobil s turbodieselem 2.0 TDI pod kapotou v kombinaci s pohonem všech kol a převodovkou DSG byl vybaven nejmodernější lékařskou i výstražnou technikou.

Specializovaná výbava zahrnovala například výsuvný modul systému Carmo Sortimo pro lékařské vybavení, různé úchytné popruhy, hasicí přístroj i záchranářskou sadu Weinmann, jejíž součástí je mimo jiné defibrilátor, odsávačka, plicní ventilátor či lékařská sada první pomoci. Kvůli tomu měl vůz také posílenou elektroinstalaci.